Autismus dnes nepatří mezi společenská tabu, ale zároveň je pro okolí, blízké i nemocného těžké ho přijmout. Jde o chorobu, která zasahuje do mentálního vývoje i sociálního chování jedince. Je známo, jak na autistu reagují cizí lidé, ale jak na svět kolem sebe nahlíží autista? Jak vnímá nás – přihlížející? Na tyto otázky odpovídá autistické leporelo Plavat v jezeře v ostravské Staré aréně.

Díky jeho vytrvalosti, citu pro jazyk a umění objevovat talenty se divadlo Naboso už patnáct let drží na špici moravských amatérských spolků. Skrytý boskovický básník Tomáš Trumpeš, nyní více novinář a divadelník, dokázal realizovat sen mnohých literátů – sebou objevené texty převádí úspěšně na jeviště.

Co když zítřek opravdu znamená dnes? Jak vypadá svět, kde už nejsou třídní nepřátelé a není vlastně už ani třeba pracovat, protože všichni mají dost? Konec dějin, nebo spíš definitivní konec? Vítejte ve městě, kde ideje marxismu a leninismu došly svého naplnění. Čevengur jako poslední inscenaci 43. sezóny s titulem Věčný návrat – Krize budoucnosti přináší brněnské HaDivadlo.

Jak se promění naše těla, myšlení a budoucnost za 30 let? Budeme vypadat jako naši rodiče? Divadelní zkoumání přenosu DNA z otce na syna servíruje v rámci festivalu AKCENT nová dokumentární fikce Fatherland. Režiséra Jana Mocka jsem se zeptala na tři otázky.

Národní divadlo moravskoslezské vstoupilo do jubilejní – sté – sezóny. Je to velké čtyřsouborové ostravské divadlo – opera, balet, činohra a opereta/muzikál. NDM dnes hraje v rekonstruovaném Divadle Jiřího Myrona, komorním Divadle „12“ a v Divadle Antonína Dvořáka.

Zinscenovat Čechovova dramata nepatří mezi jednoduché počiny, jelikož tvůrci se nacházejí mezi dvěma striktními póly: buď se z představení stane trapná komedie, nebo nesnesitelná tragédie. Čechov vyžaduje střed a ani Tři sestry nejsou výjimkou.

Každému z nás se zdají sny. Někdy jsou sladké jak cukrová vata na matějské. Někdy to jsou noční můry kyselé třeba jako višně. Obětí dražby se v nejděsivějším snu nemusí stát jen sad, ale vy sami. Krása snů je ovšem v jejich surreálnosti a nečekaných zvratech, při kterých se může stát cokoliv. Přeházet se mohou postavy, místa, jména, časy, autoři i slova. Snovou hru ešuDávotěvS aneb Světová duše uvádí Divadlo na Orlí jako první činoherní premiéru letošní sezóny.

Rok 2018 se nese ve znamení pro náš národ osudových osmiček, ať se bavíme o vzniku Československa, o Mnichovu, nebo o okupaci vojsky Varšavské smlouvy. Není divu, že divadelní scény na tato výročí reagují, mezi ně patří i olomoucké Divadlo na cucky s inscenací Opletal. Že tento student medicíny nezemřel v „osmičkovém roce“, ale při protinacistické demonstraci v říjnu 1939, nevadí, byl to přece národní hrdina. Anebo nebyl?

Rozhovor s Petrem Niklem – malířem, hudebníkem, fotografem, divadelníkem, plaše působícím umělcem s jemným hlasem – o jeho práci, představách a chystané inscenaci Žlutá tma, která bude mít svou premiéru 21. 9. 2018 v Divadle Archa.

Osm večerů, osm představení po osmi minutách, to je 22. ročník mezinárodního site-specific projektu pohybového Divadla Continuo. Na vzniku inscenace se podílelo osm mladých režisérů z různých koutů Evropy. Tématem letošního projektu s názvem 8 byly události 20. století, které se odehrály v letopočtech s osmičkou na konci a jsou zaznamenané na rozhlasových či jiných nahrávkách. Právě audionahrávky byly výchozím materiálem pro práci s pohybem.

V roce 2016 začala psát, založila divadelní soubor, necelý rok nato nazkoušela inscenaci z poloviny ve svém pokoji a její Diverzanti sklízejí obdiv publika. Kdo je tato mladá autorka se silnými tématy a talentem?

Režisér a umělecký šéf vinohradského divadla D21 Jakub Šmíd dokáže naplnit pojem Easy Livin’. S lehkostí hraje, s lehkostí režíruje. Překvapuje výjimečnou precizností a nekonečnou kreativitou. Působí poeticky, přitom drží rockový rytmus. Bez divadla se neobejde.

Svět už není jako dřív. Dnešní děti si ničeho neváží a mají alergie. Slušný pracovitý člověk nemůže říci svůj názor, protože by byl nekorektní. Ti mladí jezdí na kole a studují dějiny teploušství na univerzitách z peněz pracujících. Lopatu do ruky nevezmou, stejně jako ti Poláci, co nepracují, ale můžou všechno… Někdo by to měl dát do pořádku. Třeba majitel drůbežárny, co nekecá a maká. Nejlepší kandidát, Jan Novák, přichází v podání brněnského divadla Feste.

Levicově zaměřené vedení nejvýraznější alternativní brněnské scény (v čele s uměleckým šéfem Ivanem Burajem a kmenovým dramaturgem Matějem Nytrou) ukrývá tentokrát svoje ideologické přesvědčení za ekologickou problematiku ve hře „K antropocénu“. Díky spojení s hostujícím principálem Chemického divadla Vojtěchem Bártou (režisérem inscenace) se jim povedlo vytvořit emocionálně vypjatou performance na téma škodlivosti „kapitalocénu“. Celek je zdařilý a přes svoji odpudivost v provedení i dostatečně sdělný.

Se stářím přichází moudrost, zkušenosti a rozvážnost. Ovšem není někdy škoda vzdát se veškeré mladické naivity a impulzivnosti, díky které každý den přináší ohňostroj emocí, z nichž láska je ta nejsilnější? Předčasně ukončit období, kdy s každým odmítnutím umíráme a k životu nás budí další krásný dosud neznámý úsměv? Jaké je žít s vroubkem nenaplněných tužeb ukazuje inscenace You brněnského Divadla na Orlí.

Začátkem dubna již po čtyřiadvacáté proběhla Česká taneční platforma – přehlídka toho nejdůležitějšího ze současného českého tance za uplynulý rok. Ocenění se rozdávala v kategoriích nejlepší inscenace, tanečník/ce, světelný design a manažer/ka roku.

Příprava, zkoušení a nacvičování herců před premiérou představení jsou pro diváky velkým tajemstvím, byť jde rozhodně o pozoruhodný proces. Co tedy pro jednou zakusit dění před oficiálním uvedením inscenace na divadelní prkna? Že se to zdá nemožné? Ostravské divadlo Mír se svým představením Mátový nebo citron aneb Lupič v nesnázích nabízí divákům upřímnou zpověď přímo z divadelního zákulisí.

Je tu čas antropocénu. Doba, kdy je hlavní hybnou silou a likvidátorem planety Země člověk. Důkazy jsou již zřejmé. Vymírání druhů, nové horniny z plastu, oteplování planety, znečištění ovzduší. Existence antropocénu ovlivňuje naši budoucnost, a to ať bude během příštího roku vědci uznán jako oficiální označení naší doby nebo ne. I bez toho je nutné zahájit diskusi, je třeba o tom mluvit a především jednat. Právě proto K antropocénu zve autor a režisér Vojtěch Bárta ve spolupráci s Matějem Nytrou do brněnského HaDivadla.