Až donedávna všechny mé znalosti o čínské kultuře vyvěraly hlavně z kung-fu filmů. Když jsem narazila na letošního laureáta Kafkovy ceny a jeho Čtyři knihy, jako bych objevila Ameriku. Byla jsem uchvácena a obohacena.

Číst před publikem, či nečíst – otázka, před níž stojí každý autor.

S přibývajícím věkem člověk raději hledá slova anebo mlčí, než aby měl potřebu se ke všemu vyjádřit. Toto poznání mě celkem zákonitě přivedlo k tomu v podstatě nejstručnějšímu, co poezie nabízí. Začal jsem se zajímat i pokoušet o haiku.

V domovském nakladatelství Pavla Kolmačky Triáda vychází jeho čtvrtá básnická kniha. Tentokráte nemá v titulu hloubku předchozích (Viděl jsi, že jsi, Moře), přesto obsáhla vesmír.

Útlý básnický debut Tomáše Čady je zaplněn městem až po okraj. Ne však konkrétními věcmi, ale vnuceným životním osudem.

Archetyp ženy-pečovatelky je ten tam! Připomenutím buďtež díla velkých Dam.

Noc literatury patří již mezi zavedené nejen pražské literární happeningy. Tentokráte se konala po osmé a zavítala 14. května mezi žižkovské činžáky.

Kňouralové, zoufalci a impotenti, takové asociace nám pravděpodobně naskočí při propojení tématu čísla s titulem článku. Co když nás ale mladý autor tak trochu převeze? Pak je tu něco pro literární „fajnšmekry“.

Každá subkultura je formovaná svými členy a zároveň je zrcadlově ovlivňuje. Export japonské popkultury již zasáhl celý svět. Jakou pozici má však manga či anime dnes ve své mateřské zemi? Kniha Made in Japan od nakladatelství Labyrint přichází s pěticí střípků, které dohromady tvoří pozoruhodný obraz dnešní společnosti země vycházejícího slunce.

Poslední Magnesia Litera se nesla ve stylu skutečných událostí. Jedna z nich je však každý rok stejná – tou je naprostý boom v prodejnosti vítězných titulů.

Čtení, které se konalo 18. února ve Fra, divákovi vskutku něco nabídlo. Bylo víc než prezentací textu, jejž si může přečíst nakonec každý sám, bylo bizarní situační hrou autora. Ten podle svých slov netouží po vyzývavosti. Ale věřte to básníkovi, který vystupuje pod tak nevinným pseudonymem Elsa Aids.

Národní třída Jaroslava Rudiše (* 1972) se v kategorii próza ucházela o cenu Magnesia Litera. Ta se snaží především propagovat, podporovat a popularizovat dobré a kvalitní knihy. Je potřeba propagovat Rudiše? Měl by s touto novelou vyhrát?

Oživování veřejného prostoru a kreativní recyklace nepotřebných krámů poslední dobou fakt frčí. A kdo sleduje trendy, měl by znát Knihobudku. Pavel Železný a Monika Serbusová dali dohromady tým a společně přetvářejí vyřazené telefonní budky na veřejné mini-knihovny.

Možná si někdo vzpomene na fenomény, jako bylo Nintendo, Sonic od firmy Sega nebo Tamagoči. Vlně Pokémona, Hello Kitty či PlayStation pak asi unikl málokdo z nás, nebo jste třeba fajnšmekři, kteří tráví večery u japonské mangy či anime. To vše jsou jen špičky ledovce dnešní japonské popkultury, které se staly dobrým vývozním artiklem.

Na konci minulého roku vyšla v nakladatelství Fra nová básnická sbírka Chůze po dunách. Od té doby se kniha i její autorka Kateřina Rudčenková těší zvýšené pozornosti – již vyšly čtyři recenze, tři rozhovory, básnířka byla hostem několika čtení i literárního pořadu U zavěšené knihy na ČT art. A ohlasy jsou vesměs pozitivní, dokonce se zdá, že sbírka jde na odbyt. V malém rybníčku současné české poezie, kde plave mnoho vzácných ryb, ale loví jen málo rybářů, je to úkaz spíše ojedinělý. Čím jsou její básně tak přitažlivé?

Téma nemusí mít nutně intelektuální základ, aby se o něm dalo intelektuálně psát. To předkládá 33-34 vydání Labyrint revue, časopisu pro kulturu. 256 stránek dokazuje, že i tak přímočaré téma jako jídlo má intelektuální chuť.

Lucien Zell je básník, spisovatel, hudebník, příležitostný herec. Pochází z Kalifornie, ale posledních 20 let bloudí po světě. Od roku 1998 všechny jeho cesty nakonec končí v Praze. Proč zrovna tady? Na vysvětlenou parafrázuje Nietzscheho: „Když hledám jiný výraz pro tajemství, jediné slovo, které nacházím, je Praha“. I teď se zrovna vrátil z Portugalska, a tak se potkáváme v příjemné kavárně Le Caveau u Jiřího z Poděbrad.

Prý patří k nejvýraznějším básníkům současné mladé generace. Prý již od své prvotiny je to hotový básník. Prý je to citlivý a sympatický člověk. Někdo tvrdí, že Cena Jiřího Ortena, kterou dostal za sbírku Suť (2007), mu prý udělala spíše medvědí službu. Na konci minulého roku mu vyšla již třetí knížka, lakonicky nazvaná Básně 3. Jak se zhostil Jonáš Hájek (* 1984) svého statusu „ověřeného“ autora?