Mezinárodní festival performance a multimédií Re-connect Art pořádaný Nadací Prague Biennale se koná v termínu od 29. května do 15. června 2024. Osidluje venkovní prostory piazzetty a bývalou restaurační budovu Národního divadla v Praze (tzv. Themos).
Představení současného performance designu jako nezávislé umělecké formy, která působí na lidskou představivost prostřednictvím všech smyslů – zraku, čichu, sluchu, hmatu a chuti – to přináší Pražské Quadriennale každý čtvrtý rok od roku 1967. A jinak tomu nebude ani v červnu, kdy se odehraje jeho další ročník. Co letos nabídne nám prozradí přímo tři osobnosti, které se na jeho podobě podílí.
Festival Re-connect Art nabídne výběr ze světového videoartu a živé performance. Druhý ročník mezinárodního uměleckého festivalu se uskuteční od 15. do 19. září v různých pražských lokacích.
Taneční a divadelní Bazaar Festival je mezinárodní přehlídka progresivních scénických prací divadelních a tanečních inovátorů, kteří mají zdravý odstup od oficiální kultury a nebojí se jít do rizika.
V doslovném překladu performance znamená výkon. Abychom vyvinuli dostatek sil a dosáhli požadovaného výkonu, je jistá míra vytrvalosti nezbytná. Umění performance nahlíží na různé druhy vytrvalosti jako na svoje formy. V akcích Petra Štembery ze 70. let vidíme blížení se nikoliv prahu, ale stropu (nejen) fyzické bolesti, kdy se objevují různé důvody nepokračovat.
Je špinavý. Zarostlý. Nemůže se ani postavit. Křičí. Překáží. A tančí. Už mu zbylo jen tělo, které se snaží ovládnout, a možná nám říct „jsem tady, jsem součástí toho všeho“.
„Galerie vždy podporovaly progresivní muzikanty, některým pomohly doslova přežít – třeba americkým minimalistům. Dnešní scény jsou přirozeně plné přesahů: hudba se prolíná s koncepty, videem, performancemi, grafickými partiturami, novými médii. Galerie Středočeského kraje nyní dává prostor umělcům i publiku, které zajímá tohle přirozené prolínání, chtějí se do něj ponořit na jeden den a v Kutné Hoře třeba i přespí.”, říká publicista a scenárista Pavel Klusák, kurátor události A Day of Sound.
Čtrnáctý ročník největší mezinárodní přehlídky divadla a scénografie se odehraje od 6. do 16. června 2019 v prostorách pražského Výstaviště. Během 11 dnů nabídne Pražské Quadriennale expozice ze 79 zemí, více než 800 umělců z celého světa a přes 600 performancí, workshopů a přednášek. Mezi hlavními hvězdami je například ilustrátorka Olivia Lomenech Gill, italský operní režisér a scénograf Stefano Poda či audiovizuální umělec Romain Tardy.
Markéta Magidová je osobnost svým způsobem nespoutaná. Během své studijní cesty prošla hned několika ateliéry na různých školách, ale zároveň i nejedním oborem humanitním. Podobně není vyhraněná co do prostředku uměleckého vyjadřování – její tvorba se rozpíná od fotografie přes videoinstalace až po text či divadelní představení nebo performance.
Na sklonku listopadu oslavila sedmdesáté narozeniny žena, která se vysvlékala, pořezávala a bičovala před zraky stovek lidí. Žena, která se při svých vystoupeních dobrovolně vystavovala ohrožení života, Žena, která otevřeně zpracovávala ožehavá i intimní témata. A především člověk, který po celý život zkoumá hranice a, jakkoli to může znít klišovitě, člověk, který hranice také posouvá. Jedna z nejvýraznějších postav světové performance, pionýrka body artu a dnes vysokoškolská pedagožka Marina Abramović.
Darina Alster (* 1979) je vizuální umělkyně, žijící a působící v Praze. Stěžejní je pro ni vyjadřovat se prostřednictvím performancí či instalací. Klíčovým momentem její tvorby je práce s tělem. Její tvorba interpretuje osudová témata, vlastní životní příběh nebo věci, které se jí přímo dotýkají. Osobní téma se často odráží do společenského nebo politického. Darina právě očekává svého druhého potomka a mě zajímalo, jaký má těhotenství a mateřství vliv na život umělkyně.
Performance. Kola. Design. Komunita. Divadlo. Veřejný prostor. Kreativita. To jsou hesla, která charakterizují začátek sezóny v holešovickém Studiu ALTA.
Přijďte se přesvědčit, že zajímavá a progresivní muzika se nehraje jen v rámci jasně ohraničených žánrů, a to 19.–26. listopadu na festival Alternativa 2011.
Tags:
Akron/Family,
Alexander Hacke (Einstürzende Neubauten),
B4,
Danielle de Piccioto,
DoMa Ensemble,
Fernando Perales,
festival,
festival Alternativa 2011,
George Cremashi,
Hitman‘s Heel – projekt americké malířky,
Jindra Holubec či Kora Et Le Mechanix,
performance,
Polí5,
Skrytý půvab byrokracie,
Zátory
Do Prahy míří šestý ročník festivalu současného umění This Is Not Another Biennial, zkráceně Tina B. Letos s předem daným tématem ART–ECO–BIO. Od 20. října do 13. listopadu budou vystavena nekonvenční „zelená díla“ po celé Praze, a to hned na několika místech zároveň.
Tags:
ART–ECO–BIO,
bienale,
Biennial,
design,
festival,
galerie,
kulturní tip,
light art,
nová media,
nových médií,
performance,
ready-made,
This Is Not Another Biennial,
tina b.,
umění,
video art,
výstava
TINA B. zve už pošesté až 100 nejlepších současných progresivních umělců, kteří pracují zejména v oblasti nových médií, light artu, video artu a performance. Letošním tématem je heslo ART – ECO – BIO. Nekonvenční „zelená“ díla od umělců ze všech koutů světa se objeví od 20. října do 13. listopadu 2011 v několika netradičních lokacích po celé Praze.
Tags:
art,
ART – ECO – BIO,
Bio,
eco,
galerie,
Galerii Vernon,
hotel Jalta,
light art,
Monika Burian Jourdan,
nová media,
performance,
Shalom Tomas Neuman,
tina b.,
umění,
Václavské náměstí č 45,
Vernon Projektu,
video art,
VIP ZAHAJOVACÍ DNY
Performance má však ještě jeden cíl a tím je zaujmout člověka přehlceného vjemy. Performer musí přinášet něco odlišného. Podobně jako pouliční divadla nabízí v době videa a nahrávek přímý kontakt s živým umělcem, a to mnohdy na místech, kde to není očekáváno – jako například galerie.
Performance se za půl století zařadila po bok dalších forem umění, i když její vymezení zůstává stále nejasné. Nenapomáhá tomu ani vágní definice, že ji tvoří základní elementy – tedy prostor, kde se odehrává, čas, ve kterém se odehrává, přítomnost performera a diváci. Přesto je téměř každému jasné, že poetický večer Valérie Zawadské ve Viole performancí není, i když výše zmíněné čtyři prvky se tam také objevují.