Rozrývání nastoleného systému, ale i půdy, která měla mlčet. Pronikavé počiny ve veřejném prostoru, ale také niterní a osobní výpovědi. Pod rozličnými uměleckými i společenskými činnostmi je podepsáno jedno jméno – Roman Týc.

Vzhledem k obsahu tohoto článku může následující tvrzení znít trochu jako paradox. Nicméně není zas tak velkou utopií chránit na internetu vlastní anonymitu a relativní svobodu. Jen vaše IT schopnosti musí být na vyšší úrovni než uživatelské.

Psal se podzim roku 2011, když americký poslanec Lamar S. Smith předložil zákonodárnému sboru návrh zákona „Stop Online Piracy Act“ (SOPA), jehož účelem bylo uzákonění donucovacích prostředků k blokování přístupu ke stránkám, jejichž prostřednictvím dochází k porušování autorských práv.

Kolektivní správa autorských práv bude v brzké době velkým tématem, tedy alespoň by být měla. Rychle totiž ubíhá lhůta pro úpravu autorského zákona podle již přijaté a platné směrnice o kolektivní správě, která prošla Evropským parlamentem.

Se vznikem projektu Paralelní polis a sérií kritických článků v Respektu a dále na Advojce a Referendu se rozhořela další rovina debaty na téma financování kultury.

Od konce listopadu se produkční a distribuční společnost Sony Pictures Entertainment potýká s obrovskými problémy, způsobenými velmi silným hackerským black-hat útokem skupiny Guardians of Peace.

Asi jsem v poslední době příliš obklopen novými technologiemi a lidmi, kteří vědí, jak je používat, než abych mohl reálně hodnotit možnosti jejich aplikace pro chod veřejné správy. I tak mě ale při každé návštěvě úřadu napadá podobná otázka jako při čtení poslední zprávy o dalším průšvihu Ministerstva kultury ČR: Proč všichni bez námitek a smířeně přispíváme na systém, který se podobá webovým aplikacím v devadesátých letech?

Listopad se nechává po letních měsících slyšet mnohem hlasitěji a v kombinaci s ranními mlhami a klesající teplotou o sobě dává intenzivně vědět.

Všechno by to znělo jako další kapitola sci-fi knihy nebo filmu – jak je libo, jen kdyby to nebyla realita. Skutečnost, na kterou si opravdu můžeme sáhnout, kterou můžeme žít.

Prožijte den D roku 2012 tam, kde končí čas a začíná PROSTOR. Od 21. do 27. prosince vyjma Štědrého dne, v novém žižkovském kulturním centru na Koněvově 219, Praha 3 se projekt PROSTOR promění v hudební klub, výstavní galerii, artové kino, knihovnu i prodejní trh!

Ztohoven jsou skupina, kterou znáte, i když nechcete. Moderní rebelové, „ti, kteří udělali v televizi ten atomovej výbuch a veřejně vyvěsili čísla všech politiků“. Díky reputaci známých odpůrců pravidel na jejich nový počin, film Občan K., vyrazil nebo chce vyrazit každý, kdo se považuje za člověka kulturního, dění sledujícího. Stojí to ale za to?

Před více než měsícem představila umělecko-provokativní skupina Ztohoven svůj nový projekt Občan K. Způsob, jak dílo prezentovali, ve mně vzbudil docela rozpaky a dlouho jsem si lámal hlavu nad tím, co je vlastně oním výstupem, který by měl být nezbytnou součástí každé konceptuální umělecké práce. Kdyby jím byla pouze výstava, respektive vernisáž, na které se Občan K. představil veřejnosti, jen těžko bych z toho našel cestu ven.