Online propagace patří mezi nejúčinnější. Tvořit umělecká díla nemá primárně za účel vydělat velký obnos peněz, umělci však budou vždy hledat prostor, kde se můžou prezentovat. IT a programátorský svět má také své „umělce“, kteří otevřeněji přiznají, že si za své umění nechají dobře zaplatit. Dokážou ale také otevřít dveře tam, kde se to hemží kontakty i penězi.

Rozhovor s Josefinou Frýbovou a Petrou Widžovou se dotýká zákoutí české umělecké scény, jejích pozoruhodných osobností i aktuálních projektů. Kurátorky citlivě komentují vztah člověka k umění, specifika českého uměleckého prostředí a prozrazují i detaily spolupráce s Českými centry ve čtyřech evropských metropolích.

Než se pardubická GAMPA přesune z Příhrádku do nových prostor Automatických Gočárových mlýnů, věnuje se dlouhodobému výstavně-intervenčnímu formátu Intermezzo, ve kterém jako platforma nechává růst a rozvíjet dílčí výstavní projekty.

…laureátky a laureáti Ceny Jindřicha Chalupeckého. Další rok jim dáváme prostor. Proč? Protože nás zajímá, jaká témata letos zpracovávají a jak sami soutěžení v umění vnímají. Každému z účastníků tohoto 33. ročníku jsme proto položili tři otázky. První odpovídá odpovídá Olga Krykun.

„Po poslechu téhle desky bude mít publikum pocit, že mě docela dobře zná,“ říká britský hudebník Sohn o zbrusu nové nahrávce Trust. Ta si ostatně důvěru vetknula do názvu, jaký neumožňuje příliš intepretací. Sohn se poprvé rozhodl přizvat ke skládání hlasy zvenčí a deska je pro něj zlomová i v mnoha jiných ohledech. Nebojí se, že to fanoušci nezkousnou? A může si skladatel introvertní hudby užívat život na turné? Sohn se teď naživo vrátí i do Prahy – 12. září zahraje v MeetFactory.

Divadlo na cucky představuje nejprogresivnější divadelní scénu v Olomouckém kraji, zejména pro své politicko-společenské zapálení, ale také autorské inscenace a navazování kontaktů se zahraničními tvůrci (hlavně ze Slovenska). Dramaturgií reaguje především na současné problémy s regionálním přesahem. V posledních dvou sezónách se jednalo především o téma covidu a dezinformací. Kam směřuje nyní a o čem budou vypovídat nové inscenace v nadcházející sezóně? Na to nám odpověděla umělecká šéfka Silvia Vollmann.

Ana-Cristina Leonte je jedním z múzických pramenů Rumunska, jenž dodává život tamní hudební scéně. Nepopiratelné vysokoškolské zázemí v jazzu se v její hudbě mísí s vlivy hip-hopu, d‘n’b, dubu i trip-hopu, které přicházejí chronologicky i retrospektivně. Vedle své hudební iniciativy coby A-C Leonte se v minulosti věnovala i dalším projektům, které spojovaly nadšené muzikanty a na zajímavých místech vytvářely hudební zážitky, které s jejich účastníky i diváky zůstanou alespoň malým kouskem napořád. Kde se tyto projekty již stávají minulostí, objevují se nové a A-C Leonte tento vývoj sleduje z pozice pozorovatele, který se nebojí přijímat věci tak, jak přicházejí.

Hudba spojuje. I ta nejotřepanější fráze může ve specifické situaci, kdy najednou dává jednoznačný smysl, nabýt seriózní naléhavosti ve své skutečnosti. Tam, kde by mohla být vzájemná nevraživost, se nachází vstřícnost a solidarita. Hudba tuto moc skutečně má a její spojenci ji dokážou dobře využít.

Dáváme prostor laureátům a laureátkám letošního ročníku Ceny Jindřicha Chalupeckého. Každému z účastníků 32. ročníku jsme položili tři velmi obecné, a tím pádem pro rozvedení naprosto otevřené, otázky. Páté v pořadí odpovídají členky ne-kolektivu Björnsonova.

Dáváme prostor laureátům a laureátkám letošního ročníku Ceny Jindřicha Chalupeckého. Proč? Protože si všímáme, jak se soutěžení v umění stává kontroverzním, vzbuzuje mnoho otázek a původní význam ocenění zcela mění svou hodnotu. Každému z účastníků 32. ročníku, které vybrala mezinárodní porota, jsme proto položili tři velmi obecné – a tím pádem pro rozvedení naprosto otevřené – otázky. Čtvrtý odpovídá Robert Gabris.

Ellen Makumbirofa je věřící básnířka a slamerka. Před několika málo měsíci jí byl diagnostikován Aspergerův syndrom – porucha autistického spektra a ADHD. Toto je první rozhovor, který s ní od té doby vzniknl. (Nejen) proto bylo pro nás obě důležité, aby byl výsledný tvar věrný a reprezentoval Ellen pravdivě, přestože se otázky vztahují k jejím uměleckým aktivitám, a ne přímo k oné diagnóze. Z těchto důvodů rozhovor proběhl ve dvou fázích – první se dělala naživo, druhá korespondenčně. Ellen, jedinečná tvůrčí, barvitá existence mě provedla svým vnitřním i vnějším vesmírem. Bylo mi ctí.

Talentovaná komiksová autorka Kateřina Čupová na podzim absolvovala čtyřtýdenní tvůrčí pobyt v Anglii, který organizovalo a financovalo České literární centrum ve spolupráci s britským komiksovým festivalem Lakes. Čupová během své rezidence nakreslila několik nových komiksů a vystoupila na dvou akcích na festivalu Lakes.

Dáváme prostor laureátům a laureátkám letošního ročníku Ceny Jindřicha Chalupeckého. Proč? Protože si všímáme, jak se soutěžení v umění stává kontroverzním, vzbuzuje mnoho otázek a původní význam ocenění zcela mění svou hodnotu. Každému z účastníků 32. ročníku, které vybrala mezinárodní porota, jsme proto položili tři velmi obecné – a tím pádem pro rozvedení naprosto otevřené – otázky. Třetí odpovídá Anna Ročňová.

Lucie Faulerová vydala dvě prózy, a hned se stala velmi úspěšnou na literární scéně doma i v evropském měřítku: Získala totiž nominaci na Magnesii Literu i Cenu Jiřího Ortena za svou prvotinu Lapači prachu, její nejnovější próza Smrtholka jí vynesla rovnou Cenu Evropské unie za literaturu. Na čem momentálně pracuje a co ji inspiruje?

Dáváme prostor laureátům a laureátkám letošního ročníku Ceny Jindřicha Chalupeckého. Proč? Protože si všímáme, jak se soutěžení v umění stává kontroverzním, vzbuzuje mnoho otázek a původní význam ocenění zcela mění svou hodnotu.

Brána Lužických hor a Sudety jsou místa původu hudebního čaroděje Davida Tichého. Přestože dnes žije v Praze, jedinečná příroda českého severu pro něj zůstává domovinou a důležitým pozadím jeho hudební tvorby. Dnes aktivně působí v kapelách Manon Meurt a Chief Bromden a zároveň pracuje na doktorátu z chemického inženýrství v laboratoři mikrofluidiky na Vysoké škole chemicko-technologické.

Dáváme prostor laureátům a laureátkám letošního ročníku Ceny Jindřicha Chalupeckého. Proč? Protože si všímáme, jak se soutěžení v umění stává kontroverzním, vzbuzuje mnoho otázek a původní význam ocenění zcela mění svou hodnotu.

K vysněné malířské kariéře se dostal od restaurování přes listování knihami o umění. „Dnes už vím, co chci. Když začnu tvořit, zhmotňuji svou představu. Během procesu postupně odstraňuji nedostatky. Ve chvíli, kdy mi na obrazu nic nevadí, tak vím, že je hotový.“ Patrik Kriššák, absolvent ateliéru profesora Daniela Balabána je dnes známý pro svou neobvyklou techniku malby. Jeho obrazy jsou minimalistické, a přesto plné symbolů. Kde si je můžete prohlédnout? Odkud autor bere inspiraci? A jak vznikla malba bez použití štětce?