Slovem tatran se v hebrejštině označuje ten, kdo nemá čich. To jsem se pod vrcholem Olympu dozvěděl od dvou izraelských cestovatelů, kterých jsem se na rozcestí ptal, jaká cesta mě k sídlu řeckých bohů zavede. Když jsme se pak vydali každý svou cestou, oni dolů a já vzhůru, namátkou jsem na ně ještě zavolal, jestli náhodou neznají izraelskou [...]

O ekologii se mluví pořád, je to takové „in téma“ ve společnosti, ale tím to asi nekončí, tedy alespoň pro nás lidi. Jenže příroda se neodvratně transformuje. Tuto enviromentální, ale i svým způsobem humánní krizi reflektuje ve své inscenaci Mezní stav v Divadle X10 režisérka Barbara Herz, která se soustředí výhradně na dokumentární divadlo. Odkud přichází impuls pro výběr konkrétního tématu? A není ekologické divadlo rovněž neekologické?

V červnu si připomínáme rok od úmrtí Petra Krále (1941–2020), významného českého básníka, překladatele, esejisty a filmového teoretika.

Milada Vyhnálková je herečka se širokým polem působnosti. Většinu jejích rolí pojí jedno:hledání hranice mezi pravdou a lží. Nyní ji můžete vidět v live­‑streamové inscenaci Psi malých ras od Divadla na cucky, která je adaptací stejnojmenné novely polské spisovatelky Olgy Hund, jež se odehrává za zdmi psychiatrické léčebny. Jaké je tvořit divadlo „pouze pro kamery“ bez přítomnosti diváků?

V roce 2021 se České literární centrum, které je sekcí Moravské zemské knihovny, zaměřuje na poezii, podporu básníků a jejich tvorby, a tento rok proto také nazývá „rokem poezie“.
Své rezidence letos nabízí mj. právě básníkům, ne jen z České republiky. Během března bude v klášterním domku v Broumově na jarní rezidenci ČLC pobývat básník a dokumentarista Miloš Doležal. Rozhovor s ním jsme realizovali před jeho odjezdem na rezidenci, na dálku.

Kateřina Menclerová je dramaturgyní Divadla Husa na provázku v Brně, kde působí od roku 2019. Její jméno se však také pojí s Městským divadlem Zlín nebo s ostravským Divadlem Petra Bezruče, kde se podílela na mnoha úspěšných inscenacích. Ať už se jedná například o netradičně tradiční úpravu Maryši, nebo vskutku magickou adaptaci Mistra a Markétky. Ovšem i aktuální situace přináší své výzvy. A jak na ně reaguje divadlo? Čtěte dál.

Po úspěšné premiéře Kacířských esejů se do Studia Hrdinů vrací režisér Miroslav Bambušek, aby českému divákovi představil život a dílo německého poválečného spisovatele Wolfganga Borcherta. Divadelní hra s názvem Moje říše je z tohoto světa je vhledem do tvorby tohoto polozapomenutého autora. Premiéra je plánovaná na začátek března 2021.

Rozhovor se sběratelem a mecenášem Zdeňkem Rýznerem poodkrývá jeho vztah k umění i to, jak vnímá poselství zóny pro umění 8smička v Humpolci. Dotýkáme se i toho, zda vnímá sběratelství jako investici nebo je to pro něj čistá radost. Povídáme si třeba i o tom, jak staví svoji sbírku a proč tak rád navštěvuje umělce v jejich ateliérech. A jestli opravdu potřebujete sta tisíce k tomu, abyste si mohli koupit dobré umění.

„Před každým focením mám strach, protože předem nikdy nevím, jestli se mi podaří najít klíč, podle kterého danou situaci nejlépe zachytit,” říká pokorně fotograf Vojtěch Veškrna. Přestože dlouhodobě spolupracuje s českými designéry, návrháři či architekty, je v současné době nejvíce vidět skrze svou fotografickou a kameramanskou práci pro zpravodajský web Seznamzpravy.cz.
O tom, jak se jeho kniha dostala do newyorské MoMa, jaký vliv má na jeho práci partnerství s módní návrhářkou nebo jaké to podle něj je, fotit během krize, se dozvíte v následujícím rozhovoru.

Albert Romanutti je skladatel, zpěvák a frontman kapely Bert & Friends. Sám svou tvorbu charakterizuje jako „hudební surrealismus“ a je na české hudební scéně skutečně snovým zjevením. Vedle vlastní kapely hrával např. s Katarziou nebo složil hudbu k filmu Marťanské lodě. V současné době věnuje veškerý svůj čas Bert & Friends a má velké plány do budoucna.

Potkaly jsme se po mnoha letech a ani jedna z nás už není studentkou gymnázia. Ona si mě vlastně ani nepamatuje. Ze mě je pracující osmadvacítka, z ní studentka, tanečnice, lektorka, světoběžnice a inspirativní žena – Denise Konečná. Kromě jiných aktivit ji potkáte na kurzech pod hlavičkou New Style Hustle – Brno. A mě zajímalo, co to ten New Style Hustle vlastně je. Vy to víte?

Objektovou tvorbu, nástěnné tapety, klasickou malbu a dvanáct mladých umělců nabídne zkultivovaná nákladová hala vzdálená hodinu od Prahy i od Brna ve výstavě Nejisté obzory. Ta se uskuteční v rámci třídenního jihlavského festivalu Nultá generace, o kterém již více poví její ředitel Jakub Lerch

Bola stredobodom diskusií v čase, keď ešte ani neexistovala. Kunsthalle Bratislava v posledných mesiacoch opäť patrila k najreflektovanejším témam v slovenskej výtvarnej a kultúrnej sfére. Nie však pre svoju hlavnú náplň, výstavnú aktivitu, ale pre svoju neistú podobu či budúcnosť, teda otázky, ktoré sa s ňou vlečú už viac ako dve dekády. S jej poverenou riaditeľkou Ninou Vrbanovou sme sa okrem iného rozprávali o súčasnom stave, v akom sa galéria nachádza, o tom, aké ma s ňou plány nové vedenie ministerstva kultúry, ale aj o tom, ako celá situácia napovedá o vzťahu moci a kultúry v slovenskom prostredí.

První světová válka přeťala vývoj uměleckého stylu, jenž se nesmazatelně vepsal do historie svou typickou dekorativností, užíváním florálních ornamentů, asymetričnosti a zlaté barvy. Secese. Její ztělesněnou graciéznost i vytříbenost představuje právě probíhající výstava v Galerii Obecního domu v Opavě.

Fanatický bibliofil, vášnivý obdivovatel umění, vyznavač okultismu, knihovník, úředník a amatérský tiskař – vším tímto byl náladový, zatvrzelý a osamělý litomyšlský podivín Josef Portman.

V posledních několika měsících jste o herečce Pavle Gajdošíkové mohli slyšet nesčetněkrát, a to především v souvislosti s její rolí Maryši v ostravském Divadle Petra Bezruče, za níž získala Cenu Jantar a Cenu divadelní kritiky. Pavla se ovšem nevěnuje jen divadlu, ale také působí v hudební skupině Tamala nebo účinkuje v pořadech a seriálech České televize. O tom, jaká byla její cesta nejen k Maryše, ale také k Ostravě a herectví, mi prozradila v rozhovoru.

Slam poetry – autentická zpověď aneb performativní ztvárnění své vlastní básně tady a teď. Zatímco diváci mají jasno již po první návštěvě, ve slamerské komunitě to neustále vře a vedou se dohady o tom, co je, a co už není slam poetry. Každý má svůj názor, i když původní záměr a myšlenka se dávno naředila časem i vzdáleností místa vzniku.

Marek Pražák se věnuje sochařství, malbě, performanci, hudbě, designu i literatuře. Sám sebe charakterizuje jako „univerzalistu“ – tedy jako tvůrce vnímajícího umělecké vyjadřování celistvě. Nahlédnout, jakým způsobem přemýšlí tento autor a kým tedy je, jsem měla možnost v rámci dvouhodinového rozhovoru, ve kterém jsme si povídali nejen o jeho aktuální výstavě v opavské Galerii Obecního domu.