Představení současného performance designu jako nezávislé umělecké formy, která působí na lidskou představivost prostřednictvím všech smyslů – zraku, čichu, sluchu, hmatu a chuti – to přináší Pražské Quadriennale každý čtvrtý rok od roku 1967. A jinak tomu nebude ani v červnu, kdy se odehraje jeho další ročník. Co letos nabídne nám prozradí přímo tři osobnosti, které se na jeho podobě podílí.

Každý má v sobě dva vlky je nová inscenace Divadla Archa, která se zabývá životem vietnamské komunity v České republice, a to očima mladé generace. Jak se hledá společný jazyk a který to je? Jde o vietnamštinu, češtinu nebo nějakou alternativní verzi? Kde vůbec vznikl nápad se touto problematikou zabývat? Na to nám odpověděla režisérka Hana Kokšalová.

Při procházce křivolakými uličkami Starého Města pražského můžete zabloudit do Malé Štupartské, kde se nachází ve sklepních prostorách atriového domu s číslem popisným 1 útulné Divadlo Ungelt, které již po dva roky nabízí k zhlédnutí kouzelnou komedii z pera francouzské autorky Dany Laurent.

Podle slov Susan Sontagové je Roland Barthes „pastýř sebe sama“. Při zkoumání podstaty fotografie francouzský sémiotik bedlivě pozoruje vlastní vnímání a myšlení, význam snímku totiž závisí na tom, kdo si ho prohlíží. Platí totéž o vztahu mezi hercem a smyslem repliky? Texty slavného teoretika zkoumá jevištní esej Lindy Duškové.

Postavy Reje zejí prázdnotou; chybí cit, morálka i rozum.Vyprá­zdněnost přestává být nešťastnou výjimkou a stává se normalitou. Možná byla běžná vždycky, jen jsme si to nechtěli přiznat. Inscenačnímu týmu Schnitzlerova Reje se podařil skvělý vtip. Právě prázdnotu duše totiž chápe jako prostor, v němž lze teprve něco smysluplného říct.

Euripidovy Bakchantky představují oslavu vína, svobody, ale i střídmosti a pokory. Ukazují, že ačkoliv je opojení lidskou potřebou a přirozeným pudem, musí se řídit jasnými pravidly a mít přesná ohraničení (ať už v podobě tradičních dionýsovských slavností, divadelní události či ohraničení v podobě vnitřní disciplíny a pokory). Jinak se také dost dobře může stát, že takové veselí skončí utrženou hlavou.

Film Michala Nohejhla Okupace z roku 2021 patří beze sporu mezi nejoceňovanější a také nejpovedenější díla tuzemské kinematografie z posledních let, která velmi neotřele reflektují hledání české národní identity během normalizace. Zároveň je výjimečný tím, že se odehrává především v prostoru divadla, čímž kombinuje výrazové prostředky obou médií. Možná díky jeho popularitě, možná pro jeho téma se ho rozhodlo na své jeviště adaptovat Divadlo Bez zábradlí.

Znáte to, muži jsou od přírody lovci a ženy jejich kořisti předurčené k péči o domácnost a děti. Co by si také bez síly a statečnosti mužské hlavy rodiny počaly, že? A co když tento obraz neodpovídá současnosti, a možná ani minulosti? Co když jsme všichni prostě jen lidé, kteří prožívají své emoce a myšlenky bez ohledu na pohlaví? S úvahou o genderu přichází již podruhé ve Studiu A Rubín režisérka Barbara Herz, tentokrát v inscenaci O bílých heterosexuálních mužích, co jedí maso.

Studio ALTA je ustálený pojem, pod jehož hlavičkou se od roku 2008 odehrává činnost na poli performativního umění, současného tance a fyzického divadla, a to bez ohledu na to, kde ALTA zrovna sídlí. Mohlo by se zdát, že změna prostor už je její modus operandi – nyní se stěhuje z karlínské Invalidovny na další nové místo, do Libeňského pivovaru. O této připravované etapě jsem si povídala s Lídou Vackovou, výkonnou ředitelkou Studia ALTA.

S tématem radikalizace a extremismu ve společnosti se v poslední době setkáváme velmi často, ať se jedná o otázku migrace, nebo o postoj k válečnému konfliktu na Ukrajině. Nutnost řešit tento problém nedávno zvýraznil říjnový útok na LGBT skupinu na Slovensku, při čemž vraždil teprve devatenáctiletý mladík, který ke svému činu sepsal i manifest. Napadlo vás, jaké myšlenky takovému člověku běží hlavou? Jaké jsou jeho motivace? Velmi nevybíravý a upřímný vhled do této problematiky nabízí multižánrová a intermediální inscenace Commander souboru Farma v jeskyni, jejíž repríza dne 25. října byla pořádána právě na počest obětí již zmíněného útoku.

Se scenáristou Kryštofem Pavelkou jsme se sešli U Zlatého slona, abychom si popovídali o mrazivé komedii Okupace, kterou právě adaptoval pro Divadlo Bez zábradlí.

Přichází Sonny Vargas a opona se rozevírá. Do omamného světa lesku, světel, tance a slastí vchází neo-burlesque impresário a vtahuje diváky do burlesky ve stylu classic vaudeville revue. Kdo je tento charismatický performer?

Hudební skupina Lunetic patří k symbolům divokého přelomu milénia, ačkoli její vzestup se téměř nedá vysvětlit. Co stálo za jejím úspěchem? Jak se staly z obyčejných kluků z Mostu hvězdy tehdejší pop music? A nemůže za to náhodou pád meteoritu? Nejen na tyto otázky s určitou mírou nadhledu, ale i nostalgie hledají odpovědi režisér Janek Lesák a dramaturgyně Natálie Preslová ve své autorské inscenaci The Legend of Lunetic Divadla NoD.

Ve dnech 15. až 20. října 2022 proběhne pátý ročník mezinárodního divadelního festivalu Pražské křižovatky pořádaného Činohrou Národního divadla.

Znáte generála Jana Šejnu, který nelegálním prodejem semen jetele doslova pohnul českými dějinami minulého století? Že ne? Herci Marek Cisovský a Vlastimil Burda vám jeho příběh osvětlí v inscenaci Zápas o generála, v níž tuto kontroverzní osobnost ztvárňují oba dohromady a najednou. Jaké je hrát jednu roli ve dvou a v čem je Šejnův příběh aktuální? Nejen na to jsme se obou herců zeptali.

Adaptace románu Měsíční kámen islandského spisovatele Sjóna, který proslul i jako autor několika textů zpěvačky Björk, je první premiérou 10. sezóny Studia Hrdinů. Po úspěšném představení Skugga Baldur, které se na této scéně stále uvádí, je to již druhé setkání s tímto autorem.

Divadlo na cucky představuje nejprogresivnější divadelní scénu v Olomouckém kraji, zejména pro své politicko-společenské zapálení, ale také autorské inscenace a navazování kontaktů se zahraničními tvůrci (hlavně ze Slovenska). Dramaturgií reaguje především na současné problémy s regionálním přesahem. V posledních dvou sezónách se jednalo především o téma covidu a dezinformací. Kam směřuje nyní a o čem budou vypovídat nové inscenace v nadcházející sezóně? Na to nám odpověděla umělecká šéfka Silvia Vollmann.

Ve světových i českých moderních dějinách najdeme spoustu rozporuplných osobností, jejichž příběh působí jako bláznivá nebo černá komedie. Právě oni jsou v posledních letech inspirací pro dramatika a dramaturga Tomáše Vůjtka, jenž jejich osudy zpracovává do žánru grotesky. V minulých letech se jednalo o nacistického funkcionáře Adolfa Eichmanna a zpěváka Slávka Nováka. Nyní jde o komunistického politika a generála Jana Šejnu, o němž Vůjtek vytvořil s režisérem Ivanem Krejčím inscenaci Zápas o generála, kterou otevřeli nový ještě menší prostor Komorní scény Arény s příznačným názvem Komůrka.