Znáte to, muži jsou od přírody lovci a ženy jejich kořisti předurčené k péči o domácnost a děti. Co by si také bez síly a statečnosti mužské hlavy rodiny počaly, že? A co když tento obraz neodpovídá současnosti, a možná ani minulosti? Co když jsme všichni prostě jen lidé, kteří prožívají své emoce a myšlenky bez ohledu na pohlaví? S úvahou o genderu přichází již podruhé ve Studiu A Rubín režisérka Barbara Herz, tentokrát v inscenaci O bílých heterosexuálních mužích, co jedí maso.

Studio ALTA je ustálený pojem, pod jehož hlavičkou se od roku 2008 odehrává činnost na poli performativního umění, současného tance a fyzického divadla, a to bez ohledu na to, kde ALTA zrovna sídlí. Mohlo by se zdát, že změna prostor už je její modus operandi – nyní se stěhuje z karlínské Invalidovny na další nové místo, do Libeňského pivovaru. O této připravované etapě jsem si povídala s Lídou Vackovou, výkonnou ředitelkou Studia ALTA.

S tématem radikalizace a extremismu ve společnosti se v poslední době setkáváme velmi často, ať se jedná o otázku migrace, nebo o postoj k válečnému konfliktu na Ukrajině. Nutnost řešit tento problém nedávno zvýraznil říjnový útok na LGBT skupinu na Slovensku, při čemž vraždil teprve devatenáctiletý mladík, který ke svému činu sepsal i manifest. Napadlo vás, jaké myšlenky takovému člověku běží hlavou? Jaké jsou jeho motivace? Velmi nevybíravý a upřímný vhled do této problematiky nabízí multižánrová a intermediální inscenace Commander souboru Farma v jeskyni, jejíž repríza dne 25. října byla pořádána právě na počest obětí již zmíněného útoku.

Se scenáristou Kryštofem Pavelkou jsme se sešli U Zlatého slona, abychom si popovídali o mrazivé komedii Okupace, kterou právě adaptoval pro Divadlo Bez zábradlí.

Přichází Sonny Vargas a opona se rozevírá. Do omamného světa lesku, světel, tance a slastí vchází neo-burlesque impresário a vtahuje diváky do burlesky ve stylu classic vaudeville revue. Kdo je tento charismatický performer?

Hudební skupina Lunetic patří k symbolům divokého přelomu milénia, ačkoli její vzestup se téměř nedá vysvětlit. Co stálo za jejím úspěchem? Jak se staly z obyčejných kluků z Mostu hvězdy tehdejší pop music? A nemůže za to náhodou pád meteoritu? Nejen na tyto otázky s určitou mírou nadhledu, ale i nostalgie hledají odpovědi režisér Janek Lesák a dramaturgyně Natálie Preslová ve své autorské inscenaci The Legend of Lunetic Divadla NoD.

Ve dnech 15. až 20. října 2022 proběhne pátý ročník mezinárodního divadelního festivalu Pražské křižovatky pořádaného Činohrou Národního divadla.

Znáte generála Jana Šejnu, který nelegálním prodejem semen jetele doslova pohnul českými dějinami minulého století? Že ne? Herci Marek Cisovský a Vlastimil Burda vám jeho příběh osvětlí v inscenaci Zápas o generála, v níž tuto kontroverzní osobnost ztvárňují oba dohromady a najednou. Jaké je hrát jednu roli ve dvou a v čem je Šejnův příběh aktuální? Nejen na to jsme se obou herců zeptali.

Adaptace románu Měsíční kámen islandského spisovatele Sjóna, který proslul i jako autor několika textů zpěvačky Björk, je první premiérou 10. sezóny Studia Hrdinů. Po úspěšném představení Skugga Baldur, které se na této scéně stále uvádí, je to již druhé setkání s tímto autorem.

Divadlo na cucky představuje nejprogresivnější divadelní scénu v Olomouckém kraji, zejména pro své politicko-společenské zapálení, ale také autorské inscenace a navazování kontaktů se zahraničními tvůrci (hlavně ze Slovenska). Dramaturgií reaguje především na současné problémy s regionálním přesahem. V posledních dvou sezónách se jednalo především o téma covidu a dezinformací. Kam směřuje nyní a o čem budou vypovídat nové inscenace v nadcházející sezóně? Na to nám odpověděla umělecká šéfka Silvia Vollmann.

Ve světových i českých moderních dějinách najdeme spoustu rozporuplných osobností, jejichž příběh působí jako bláznivá nebo černá komedie. Právě oni jsou v posledních letech inspirací pro dramatika a dramaturga Tomáše Vůjtka, jenž jejich osudy zpracovává do žánru grotesky. V minulých letech se jednalo o nacistického funkcionáře Adolfa Eichmanna a zpěváka Slávka Nováka. Nyní jde o komunistického politika a generála Jana Šejnu, o němž Vůjtek vytvořil s režisérem Ivanem Krejčím inscenaci Zápas o generála, kterou otevřeli nový ještě menší prostor Komorní scény Arény s příznačným názvem Komůrka.

Z lásky zabila cizí dítě, a teď ji od trestu oběšením může zachránit jen jednomyslné stanovisko dvanácti žen, které potvrdí, že je těhotná. Někdy v polovině 18. století si mohly tak sáhnout na břicho, zjistit, jestli teče mléko, nebo podebatovat o dalších příznacích. Žádná z přítomných ale první měsíce těhotenství určit s jistotou nemůže. A dvanáct žen se z principu na ničem nikdy neshodne. Tak se pomodlíme?

Tradice. Jak je žít, jak je dodržovat, jak je předávat dál, anebo se jich naopak zříct ve jménu nového.

Může se člověk stát cizincem ve vlastní zemi? A lze najít domov za jejími hranicemi? Že vám to něco připomíná? Ano, v posledních týdnech se vzhledem k politicko-společenským událostem otázce domova věnuje velká pozornost.

Woyzeck. Boj dobra a zla ve společném souladu složek krásy a ohavnosti. Dramatický fragment významného německého dramatika Georga Büchnera. Nikdy nedokončené přelomové dílo, které je důležitým milníkem na cestě moderního dramatu. I po téměř dvou stech letech neustále vybízející k nové interpretaci.

Rodina se může skládat z různých osobností, které zastávají odlišné názory a hodnoty. Každý z nás jistě zná chvíle plné napětí, které může vyvolat malé nedorozumění například na oslavě nebo během posezení u kávy. Právě tyto napjaté okamžiky ve své černé komedii Rodzina reflektuje i Antoni Słonimski, kterou v prosinci 2020 uvedl v režii Wojciecha Malajkata Teatr Powszechny v Łodzi.

Od 24. února 2022 se ranní rutina změnila na budík, káva, korona na budík, káva, Zelenskyj. A najednou se z inscenace absolventského ročníku činoherního herectví JAMU Lidé bez vlastností stalo pro mě téma.

Archetypální obraz neradostně aktualizovaný stávajícími nápory virových vln. Takřka na principu říkanky o deseti malých černoušcích, z nichž nezbyl ani jeden, je Čapkova Dolores opakovaně konfrontována se smrtí svých nejbližších.Obdařena mimořádnou senzibilitou, promlouvá s nimi, jako by byli nikdy neodešli, a pokouší se dobrat smyslu všeho toho utrpení. Lze se s takovým životním údělem vůbec smířit? A je představitelné vyslat svého posledního syna dobrovolně vstříc možné smrti?