V dnešní vyhrocené a vystrašené době na okamžik zapomenout na iracionální dění všedních dní má účinek ozdravný i očistný. Chvíli nemuset myslet na přízemní, avšak nezbytné starosti každodennosti, nestydaté kupčení se zdravotnickým materiálem, zapomenout na tváře jizvené strachem a obavami o holou existenci. Naopak nechat se unášet hudbou, tancem, divadelním uměním, geniem loci: krásou okolní krajiny, Alliprandiho architektury a Braunových soch – pocit tak intenzivní a niterný, jako byste se hvězd dotýkali…

Je špinavý. Zarostlý. Nemůže se ani postavit. Křičí. Překáží. A tančí. Už mu zbylo jen tělo, které se snaží ovládnout, a možná nám říct „jsem tady, jsem součástí toho všeho“.

Inscenace, která divákům emocionálně i fakticky přibližuje podmínky nejhůře placené práce a upozorňuje na neviditelné členy naší společnosti.

Křehká diktatura interpunkce, závrať z věty vedlejší…* Kdyby dospělí i školský systém dokázali naslouchat úvahám a fantaziím malého kluka, možná by život i dílo Franze Kafky vypadaly poněkud jinak. Reakcí na vnější deformování vnitřního světa dítěte bývá někdy únik, někdy svéhlavost, pro někoho vnímaná jako frackovství.

Jaké to je nahlédnout někomu do soukromí? Mohou věci, místa mluvit? Nebo jsou jen otiskem života svých majitelů? Jak souvisí pohádkový střet dobra a zla s každodenností a všedností našeho žití? Stačí projít šatní skříní – onou pověstnou branou mezi dvěma světy – a příběh se rodí…

Od prvních pazvuků k celému slovu, základní významové jednotce jazyka, se pomocí všech svalů v těle probojovává Florent Golfier ve svém sólovém projektu Zápas s jazykem. Spojuje význam pohybu s významem jazykovým a pokouší se ukočírovat několik souběžně probíhajících verbálních a neverbálních dialogů.

Kdo je ŠVEJK? Co je ŠVEJK? Co znamená ŠVEJK pro nás a co pro zbytek světa? A co pro ten zbytek světa znamenáme my?

Hrobník je jedno z mála představení, které z původního repertoáru Staré arény, myšleno období do rozpadu souboru začátkem roku 2019, mohou diváci zde ještě na této scéně zhlédnout. V tomto případě se jedná o monodrama, ve kterém v roli titulního hrdiny exceluje herec René Šmotek pod režijním vedením Petera Gábora.

Jak se říká, všechno zlé je k něčemu dobré. Myslím si, že toto rčení platí i pro současnou situaci spojenou s COVID-19. Nemám tím však na mysli objevení skrytých talentů v podobě pečení kváskového chleba nebo náhlou proměnu řady rodičů v učitele druhého stupně základní školy. Život v izolaci nám dal prostor zpomalit a přemýšlet jak nad našimi osobními životy, tak i nad stavem společnosti jako takové. Někteří z nás přijali tuto skutečnost jako výzvu ke změně zajetých kolejí a podnět k hledání nových cest. Tak vznikl i nový debatní pořad Činohry Národního divadla, který vychází pod hlavičkou pravidelného cyklu ND Talks, a nese hrdě název #kulturajenarod.

Jedno z divadel, které ještě před divadelními prázdninami otevře sál, je Divadlo Kámen. Vytrvalost a pevnost mu byla dána do základů, po neplánované pandemické pauze bude tedy opět možné zhlédnout inscenace S citem a Přesně 42 zubů.

Začátkem roku 2019 došlo v Ostravě k rozpadu souboru divadla Stará aréna, která zde představovala svými autorskými projekty nejprogresivnější kulturní prostor svého druhu. Její bývalí členové se záhy rozhodli vytvořit novou scénu pojmenovanou jako Studio G, které je nyní uprostřed své první sezóny. Jendou z členek souboru je i herečka Miroslava Georgievová, manželka ředitele Studia G Vladislava Georgieva, která zde i příležitostně režíruje a byla nám ochotna poskytnout rozhovor o konceptu i plánech této nové ostravské scény.

Romantický příběh nešťastné lásky Marquerity Gautierové a Armanda Duvala vzbuzoval očekávání srdcervoucích citových vzplanutí, bouřlivých emocí, silných zvratů a celkové dynamiky, která narůstá a klesá s vývojem děje. Z detailů nádherných fotografií Ctibora Bachratého na vás dýchá taková jemná úzkost a ladnost, která se však na obrovském jevišti úplně vytratila. Jako by detail říkal o něco více než celkový obraz.

Na Provázku čtou skrze facebook Dekameron, poměrně vtipné scénky k aktuální situaci produkuje tým Zdravotních klaunů, online vysílá Divadlo Bolka Polívky. Z malých, neziskových divadel se v Brně jako první vzpamatovalo Divadlo Feste v čele s Jiřím Honzírkem. Uveřejnili již (ve spolupráci s hudebnicí Evou Rohleder) online Pohádku pro dlouhou chvíli a hodlají v tvorbě pokračovat.

O roli matky a vůbec mateřství se většinou mluví v pozitivním slova smyslu, neboť je pro většinu žen nedílnou součástí života. Jde o jakési předurčení, které vyplývá nejen z biologických dispozic, ale také sociálního konstruktu. Ale co když stát se matkou nenese jen benefity, ale také komplikace a obavy? O těchto a jiných nástrahách femininního světa pojednává nová hra A Studia Rubín Jenom matky vědí, o čem ten život je.

Ve dnech 14. až 22. dubna se měl již podruhé konat mezinárodní festival Nová Komedie, jehož cílem mělo být upozorňovat na tvorbu mladých talentovaných umělců.

Žijeme v době, kdy je často těžké se rozhodnout mezi obecně platnými pravidly a naším osobním přesvědčením. Právě toto dnes společensky tíživé dilema prožívá na prknech ostravského Divadla 12 (komorní scéna Národního divadla moravskoslezského) i hlavní postava dramatu Teror, pilot Larch Koch. Autorem této hry je německý spisovatel a právník Ferdinand von Schirach, jenž tento rozpor demonstruje na fiktivním modelovém soudním procesu, o jehož výsledku rozhodují nikoli zde vystupující postavy, ale samotní diváci.

Divadlo Kámen se v poslední době inspiruje výjimečnými díly současné literatury. V březnu až květnu hraje dvě takto orientované inscenace: jedna, Přesně 42 zubů, je inspirována románem Viktora Pelevina Svatá kniha vlkodlaka, druhá, S citem, zase nejnovějším románem Jáchyma Topola Citlivý člověk.

Jednou z posledních inscenací, kterou ostravská Komorní scéna Aréna na sebe upozornila, je rozhodně Zimní slunovrat podle stejnojmenného dramatu současného německého tvůrce Rolanda Schimmelpfenniga. Její nesporný úspěch dokazuje získání Ceny Josefa Balvína a skutečnost, že kritikové z Divadelních novin ji označili jako nejlepší inscenaci vycházející z původně německy psaného textu vytvořenou v roce 2019. Máte, či nemáte rádi nečekané návštěvy? I přesto vítejte.