Co by nám dva brněnští kluci s životní zkušeností středoškoláka asi tak mohli uměleckého nabídnout? Vzali přesně to, co znají – svou zemi, rodné město, svoje zážitky, talent nad tím přemýšlet a už 10. října 2020 proběhne v Brně křest jejich první knihy a premiéra filmu v rámci projektu Kluci a život, jehož obsah můžete najít především na jejich Instagramu. Zábavný minimalistický objev roku 2020 snad naláká i vás.

Po téměř třiceti pěti letech dopsala Margaret Atwoodová pokračování dystopického románu navazujícího na celosvětově proslulý Příběh služebnice. Totalitární režim Gileád v něm stále utvrzuje své postavení a bojuje za to, aby získal malou Nicole do svých rukou. S přesvědčením o vlastnictví této dívky využívá prostředky ještě děsivější než dříve.

Zdánlivě nerozklíčovatelná řada šesti písmen je názvem v pořadí již třetí knihy fotografického projektu Martina Gabriela Pavla Daily Portrait.

Jaké to je žít v neustálém strachu z možného zatčení či dokonce mučení a zavraždění? Více než dva roky Misha Glenny zkoumal život Antônia Francisca Bonfima Lopese (Nema z Rocinhy) a proces jeho uvěznění. Co se ve skutečnosti stalo a snažil se Nem uprchnout nebo se vydat?

„Otcovský jazyk je jazykem moci. Můj otec má moc, jeho se musíme bát, on je mírou všeho. Mně neodmlouvej! Ať mi ten pes nenasere v zahradě! říká můj otec. Všechno se děje pro něj, po jeho chuti, nebo proti ní a měří se podle toho, jakou oblibu v tom nachází…“

Nic není zvláštního na tom, že se poezie snaží (a možná se vlastně vždy snažila) zachytit do veršů neslábnoucí proudy všednosti obyčejného života a transformovat je do veršů, které z nich vytvářejí cosi výjimečného.

„Anders píše knihu,“ oznámila Wenche v kavárně před supermarketem Coop. „Aha,“ zareagovali na to ostatní. Ve skutečnosti se matka o synovu budoucnost obávala. Dokonce mu řekla, že ho ráda doprovodí na úřad práce. Tam mu pomůžou zjistit, k čemu by se hodil. Podle ní by z něj díky jeho smyslu pro spravedlnost byl dobrý policista. Tenkrát jí Anders odpověděl: „To bych musel v životě některé věci udělat jinak.“

Fenomén komiksu má u českých autorů hlubokou tradici, která sahá až k přelomu 18. a 19. století, současní pokračovatelé se pak mohou pyšnit vysokou kvalitou svých děl a krásným provedením. Za téměř století vývoje komiksu prošlo toto médium proměnami, ať se už týkají obsahu, nebo formy.

Ani o území hustě porostlém stromy, přestože jeho tématem je Les… Tento článek přináší vhled do nového vydání sborníku Literárního archivu, tedy do publikace literaturou a výtvarným uměním hojně prorostlou.

Proč jsou některá místa krásná, a jiná ne? Tuto otázku si pokládá Anna Beata Háblová v knize Nemísta měst. Věnuje se podstatě okrajových částí měst, letišť, skládek i virtuálního prostoru. Genii locorum míst, se kterými se člověk nedokáže identifikovat, ale k bytí je potřebuje.

Když se historik a spisovatel Michal Konečný během výzkumu ke své diplomové práci probíral dobovými novinami z přelomu 19. a 20. století, povšiml si, že novinové výstřižky vykreslují poměrně výstižně historii lokality i životy lidí, kteří ji obývají. Tehdy však ještě netušil, že se o několik let později právě tyto materiály stanou zdrojem pro povídkovou knihu Krvavý Bronx, která se snaží uchovat vzpomínky na divokou historii brněnské ulice Cejl a jejího blízkého okolí.

Ondřej Cikán je dvojjazyčný spisovatel, překladatel ze starořečtiny a obousměrně mezi češtinou a němčinou. Do němčiny přeložil mj. Máchův Máj (2012 a 2020), Váchalův Krvavý román (2019) a Březinovy Tajemné dálky (2019). Do češtiny přeložil Rilkovu Píseň o lásce a smrti korneta Kryštofa Rilkeho (2019) a společně s Markétou Kulhánkovou byzantský epos Digenis Akritis (2018). V roce 2020 vyjde jeho první česká básnická sbírka Nejsladší potrava.

Nakladatelé i knihkupci se od vyhlášení nezáviděníhodné situaci. Nejinak je tomu v soutěži o nejlepší knižní design, která se koná už od roku 1965. Vyhlášení těch nejkrásnějších českých knih totiž probíhá tradičně v dubnu, za účasti grafiků, ilustrátorů, nakladatelů i široké veřejnosti.

Je dětské přání asi většiny nově přijatých studentek pražské taneční konzervatoře. Málokteré z nich se však podaří školu dokončit, a pokud absolvují, tak to ještě neznamená splnění vytouženého snu. Přitom byly ochotny přinášet až nadlidské oběti. V potu, bolesti i krvi…

Na zádech ležící dělníci na střeše jsou leitmotivem fotografie Romana France, která uvádí knihu Slepé skvrny sociologa Daniela Prokopa. Taková slepá skvrna je v každém lidském oku a v přeneseném slova smyslu poukazuje na něco, co nemůžeme z nějakého důvodu vidět, přestože na to koukáme. Jak se ale Prokopova slepá skvrna propojuje s ležícími řemeslníky na obálce knihy?

České literární centrum, sekce Moravské zemské knihovny, se v loňském roce zapojilo do čtyřletého mezinárodního projektu CELA (Connecting Emerging Literary Artists), jehož cílem je vzdělávat, propojit a představit na evropském literárním trhu začínající autory a překladatele z deseti evropských zemí. Projekt je financovaný programem EU Kreativní Evropa.

Za progresivním a stále populárnějším nakladatelstvím Absynt stojí dva významní muži, Polák Filip Ostrowski a Slovák Juraj Koudela. Témata jejich knih jsou rozmanitá a úderná. Výjimečnost je umocněna především tím, že autoři knih jsou převážně novináři a reportéři popisující války, rasismus či život ve státech rozpadlého Sovětském svazu.

První sbírka básnířky Terezy Šustkové Skrýše, která vyšla v brněnském nakladatelství Host, oslaví zanedlouho dva roky. Svou subtilní pevností, něhou a vyzrálostí ční nad prvotinami posledních let. V autorčině oblíbené kavárně v Olomouci jsme se bavili o dalším směřování její tvorby, o konstantách psaní, o kráse slov. Ve víře v slovo se skrývá poezie, ale nalézt tuto víru je obtížné. Kdo je Tereza Šustková? Jak se stala básnířkou a jak samu sebe přijala jako básnířku? V poezii může být stvrzení skutečnosti a existence.