Byl pozdní večer, první máj a potom jsem ji pical dvakrát vleže u kamen, po večeři vkleče a pak vstoje, večerní máj, byl lásky čas a ona měla jednu nohu na stolici, jednu na nůši, já ji fikal a do toho hrdliččin zval ku lásce hlas a ona křičela „Es tut weh. Jesuskotte“ a seděla mi nahou prdelí na klíně a o lásce šeptal tichý mech, svou lásku slavík růži pěl a já ji fikal na kanapé třikrát po sobě. Tvůj KHM. 1835.

Jestli je to, co dělám, street art nebo ne, nevím a je mi to vcelku fuk. Ráda koukám na věci, které za to bývají považovány. Baví mne. Ráda vytvářím ty svoje.

Ztrácí street art svůj význam v momentu, kdy je z ulice přesunut do galerie a stane se uměleckým artefaktem per se? Myslím si, že ano. Street art má své místo na ulici, právě na tom konkrétním místě, kde byl vytvořen. Je určitou formou komunikace, která v galerii odumírá, pokud je dílo vyzdviženo na piedestal a uzavřeno do sterilní situace „nedotýkejte [...]

Graffiti can vary from your crude bathroom stall scribble, for a good time contact the intern dept. to the revolutionary scrawling of a young Chairman Mao, look it up, I shit you not.

Pasta Oner se pohybuje v graffiti subkultuře od roku 1994 a je považovaný za jednoho ze zakladatelů streetartu v Čechách. Jeho současná tvorba daleko přesahuje tento druh vyjádření. Kromě výstav v galeriích a grafické práce se nejnověji spolupodílí i na instalaci v českém pavilonu na EXPU 2010 v Šanghaji.

Damien Mitchell is a young Australian artist living in Prague. We met in the club 2. patro where he came with his dog Franta whom he found a couple of years ago. You might have seen his stencils around the city but he also exhibits in galleries. Some of his works have caught my eye before.

Nesčetné styly a tendence, které se od 70. let v subkultuře graffiti vyvinuly, jsou rozsáhlým tématem, stejně jako celá psychologie a pozadí graffiti. Je zbytečné se těmito termíny v následujícím textu zaobírat, protože hlavní téma článku je mnohem konkrétnější. Jak se, proboha, v graffiti ocitly holky?

Ulice, náměstí, parky, průchody, křižovatky, zastávky, chodníky. Veřejné prostory měst i vsí, kde se potkávají soukromé příběhy. Je možné náměstí nazývat jinak než institucionalizovaným prostorem – nebo je stále veřejným prostorem určeným pro setkávání?
Hranice mého soukromí leží tam, kde začíná hranice soukromí druhého, zní jedna z oblíbených citací. Pokud se ale podíváme na takto stanovenou hranici veřejného [...]

There´s still a place on the other side of the world where nature looks the same as it did a thousand years ago. However, there have been more different factors that have affected the New Zealand culture.

“A free culture is one where all members are free to participate in its transmission and evolution, without artificial limits on who can participate or in what way.” (http://freeculture.org/students for free culture)

Dnešní kulturu vidím dvojím způsobem. V prvním případě je to kultura, na kterou sice neupozorňuje každý druhý billboard, mnohdy je ale téměř zdarma, je kvalitní, ale často je bohužel už z principu společností opomíjena. V případě druhém jde o kulturu zřejmou, známou a reklamou silně prezentovanou, ale naneštěstí mnohdy značně předraženou a tudíž nedostupnou.

„Ni kuře zadarmo nehrabe, pane Čupera,“ napadlo mě spontánně při slovech „kultura zadarmo“ a představila jsem si čerta z fimfárovské pohádky Až opadá listí z dubu.

Kultura může být chápána ve dvou odlišných rovinách: jako prostředek, s jehož pomocí si člověk přizpůsobuje okolní prostředí a vyděluje se tak z přírody. Nebo jako sféra pozitivních hodnot, do které spadá například umění, věda a literatura.

Jak máme tedy chápat kulturu, o které se tu bavíme? Tedy v první řadě kulturu zadarmo? Někteří z nás ji chápou spíše [...]

1947
První obyvatelé se nelegálně stěhují do „města duchů“, které jeho obyvatelé opustili pod delší jak tisícileté historii z důvodu častých zemětřesení. Bussana Vecchia, jiným jménem The International Artists Village, je od 60. let kulturním centrem a v posledních letech i turistickou atrakcí.

Skoro by se mohlo zdát, že hon na squattery se stal módou v celé Evropě. Dne 15. 10. prosadila pravice a křesťanští demokraté zákaz squattingu v té nejnepravděpodobnější zemi – v Holandsku.

Vesnici Bussana Vecchia si pro osobitého genia loci vybrala za svůj domov komunita mezinárodních umělců. Ti již po desetiletí žijí a tvoří v oficiálně neobyvatelných domech.

Na adresu Truhlářská 11 jsme se vypravili v počtu tří lidí a nevím jak kolegům, ale mně bylo trochu trapně z pocitu, že musíme být minimálně stopadesátí novináři, kteří se sem na squattery jezdí dívat jako na zvířátka do ZOO.