What the hell is Sealand? It’s a platform sunk into a sandbar situated 6 miles off the Suffolk coast of England. Built to guard the British river system during WWII it was abandoned by the army in 1956, along with dozens of others along the coastline and left to rot.

Po loňské pauze se první červencový víkend na pražské Štvanici konal tradiční Mystic Skate Cup, třídenní světový pohár ve skateboardingu. Akce potěšila nejen příznivce tohoto sportu, ale i ty, které více než efektní vychytané triky na zábradlí a v bazénu zajímá hudba nebo street art. V rámci Mysticu se představil i projekt Stoka, který dokazuje, že koncept DIY je použitelný nejen v umění, ale také ve sportu.

Šedý plac, který zdobily jen psí exkrementy, přes noc zezelenal. Zanedbaný záhonek u zastávky je rázem vypletý. A v autobuse jste potkali zívající holku, co v ruce drží prázdný kanystr a za nehty jí zbyly kousky hlíny.

Všem, kterým jsem naše zážitky vyprávěla, nevěřícně kroutili hlavou. „Dovolená na Sardinii byla jedna z nejlepších,“ tvrdili shodně travelleři i turistické slípky. Pro nás byla jedna z nejhorších, snad proto, že nepatříme ani tam, ani onam.

Zastavíte na železničním přejezdu, z nejbližšího křoví se vyřítí skupina domorodců a rychlostí blesku vám ukradne pneumatiky. Jako většina předsudků o zaostalých postkomunistických zemích je i tenhle mylný. Balkánské státy jsou nádherné, přátelské a až na výjimky levné – to jsme vyzkoušeli na vlastní kůži v počtu sedmnácti lidí v jedné dodávce a třech osobácích během měsíčního výletu. Jako správní nemajetní studenti jsme ignorovali kempy i hotely a spíš vyzkoušeli trpělivost místních mužů zákona se spaním pod širákem.

Dominikánská republika je zemí protikladů. Jedni ji nazývají rájem na zemi, pro druhé je pastí, ze které není úniku. Stojí tu vedle sebe luxusní hotely a chatrče, na vysušených pastvinách umírají krávy, zatímco o pár kilometrů dál jsou louky plné zeleně. Tyto rozdíly jsem si uvědomila až poté, co jsem navštívila městečko, kam žádný turista nezavítá.

Život v dodávce je dobrá zkušenost do života, nicméně to není „cesta“ na celý život. Ten je jinde.

Proč žiju v dodávce? Hlavní důvody jsou asi zvědavost, touha po dobrodružství a osvobození od pravidelného měsíčního nájmu.

Jedním z nejlevnějších způsobů, jak procestovat nějakou zemi, je pořídit si obytnou dodávku. Původně ani obytná nemusí být – přizpůsobit ji tomuto účelu není nijak těžké, stačí mít trochu šikovné ruce. My jsme si svou „postel“ smontovali dohromady švýcarákem. Ale vezměme to pěkně od začátku…

Nedejte na ty, kteří si ťukají na čelo, když zjistí, že se v létě chystáte do Pece pod Sněžkou. My jsme tam jeli stopem, a tak vám nabízíme tip na poněkud netradičně strávený víkend.

Whether it’s down the road or around the globe, getting there is unavoidable. While we do not condone some of these methods and will not bail you out of goal if you are caught; scamming a free ride is something of an art. Here are some of the best ways to get around on the cheap.

Pražský hudebník Stephunk T., který momentálně žije v Londýně, se krátce po revoluci s kamarádem vydal stopem do Paříže, splnit si svůj sen. Měli pár franků v kapse a kolečkové brusle okolo krku. Zavolal jsem Stephunkovi přes skype a na dálku jsme si o jeho porevolučním tripu na západ povídali.

Pokud se chcete vydat na cesty a nemáte ani korunu, máte v zásadě dvě možnosti. Ti odvážní půjdou pěšky a ti ještě odvážnější pojedou stopem.

Sny a památky z dětství. Předměty upomínající milovanou osobu, upomínky z cest. Jako bychom nevěřili vlastní paměti, pořizujeme si fotografie jako trofeje z cest a jako potvrzení faktu, že „toto se skutečně stalo“. Jaký je ale rozdíl mezi tím, co se „doopravdy“ stalo a tím, o čem jsme přesvědčeni, že se stalo? Pro naši mysl žádný.

Význam nohou a bot nabývá v mužském a ženském světě různých podob. Pro jednoho jsou dolní končetiny prostředkem k chůzi a boty povinnou součástí outfitu. Pro druhého představují chodidla v lodičkách sexuální stimul. Dalšího nutí neidentifikovatelná síla nastřádat a vlastnit co nejvíce párů bot. A co na tom, že je dotyčná osoba neunosí a vlastně ani nepotřebuje? Lze vymezit přesnou hranici mezi normálním a úchylně [...]

You cannot talk about fetish without at least mentioning planet earth’s number one leader on the subject. Japan has it all when it comes to this stuff. When you hear about the suppressed fart sniffing Brits or the pain junky Germans they pale in comparison to the fetish capital of the world.

„To jsem ti, Ivetko, včera slyšela, že náš mladej jde na nějakou schůzi pro úchyláky. Prej se tam probodávaj a pálej a napichujou na háky, primitivové. Už nevědí roupama, co by, tohle sebepoškozování přece nemůže bejt normální. A ještě si dovolujou tomu říkat kultura!“

„Každý si jednou užije svých 15 minut slávy.“ „Půjčování luxusních kabelek a doplňků dává smysl víc, než si jen dokážete představit, a to z mnoha důvodů!“ „Máš zájem o nošené kalhotky, punčochy nebo ponožky? Napiš!“ „Dlouhý a hustý vlasy. Jak takový mužskej má, odpustím leccos jinýho.“