Pojem autenticita v nás evokuje pocit něčeho opravdového – věci, kterou má smysl vlastnit, nebo zážitku, do něhož stojí za to investovat čas a přemýšlení. V této úvaze se budu snažit oprostit tento pojem od všemožných zbytečných a nelichotivých asociací a dotvořit jeho význam v umělecké sféře.
Všichni to jistě známe, když si zapneme podcast a po půl hodině zjistíme, že jsme se nedozvěděli vůbec nic nového. S demokratizací médií se vyprázdněné promluvy navíc šíří rychleji a doletí dál. Může nám připadat, že se jedná o novodobý problém, ale je tomu skutečně tak?
Odolnost není pouze schopnost vydržet. Je to aktivní síla, která nám umožňuje proměňovat zkušenost, překonávat hranice a hledat nové způsoby, jak obstát v proměnlivém světě.
Kulturní instituce jsou často prezentovány jako místa dialogu a sdílených hodnot. Ve skutečnosti jsou však také prostorem střetu různých perspektiv a interpretací. Šestý text série se zaměřuje na roli konfliktu v kulturních institucích a na to, proč se mu instituce nemohou jen snažit vyhnout, ale musí se naučit s ním pracovat.
Stav mezi bděním a spánkem je mystický a plodný ohledně uvědomování si věcí ve tvém životě, vztahů a tak. Intenzivní pocity ti nedají spát. Divíš se svému životu, ale ráno vstaneš a děláš, co máš.
Před třemi lety jsem psala do Artiklu na téma oslava článek o sukních pro všechny, o přípitku na nalakované nehty a perlové náhrdelníky, kterých si všímám na mužích. Dnes si kladu otázku: „Co se doopravdy změní, když se tyto atributy zbaví genderu?“ Danou problematiku dlužím rozebrat kritičtěji a z více stran: apropriace, kulturního kapitálu a třídy.
Trpím představou, že někoho sbalím na to, jak se tvářím. Jde o to, jak se opravdu tváříš, ne o to, jak se kontroluješ. Nejzazší spojení musí být to nejsnazší, i kdyby mělo být negativní.
Milujete kulturu a rádi píšete? Naučíme vás milovat psaní a žít kulturou. ARTIKL otevírá letní redakci. OPEN CALL do 23. 6. 2026.
Digitální platformy dnes zásadně ovlivňují, jak se umění šíří, interpretuje i archivuje. Viditelnost kulturních projektů už neurčují jen instituce, ale také algoritmy, sdílení a online prostředí. Pátý text série se zaměřuje na to, jak technologie postupně přebírají některé institucionální funkce – a co to znamená pro kulturní paměť i autoritu institucí.
Nedávno jsem navštívila umělecký workshop, kde padlo v rámci diskuze slovo péče. Jedna z účastnic si povzdechla, jak je z péče unavená. Automaticky jsem usoudila, že tím myslí, jak je daný pojem v současném uměleckém a aktivistickém diskurzu nadužívaný a vyprázdněný.
Někdy máš sílu jenom sedět. Říkej tomu meditace, institucionalizace, přítomnost, plachost nebo shovívavost, ale prostě jenom sedíš, čekáš, stydíš se a nevíš.
Dusím se pod pokrývkou z bio plastů pohřbená v úrodné půdě napuštěné pesticidy. Vcházím na tuto planetu v hávu z rostlinného mléka, živí mě prso matky, na kterou jsme zapomněli. Stříhám ze sebe kousky bavlněné hmoty jako návštěvníci ze šatů Yoko Ono a přemítám nad tím, jak jsem se tu ocitl*a. Volám, ale hlas se vrací zpátky do mých úst přes vodotěsnou membránu čtyřikrát zrecyklovaného papíru.
Kulturní instituce dnes nestojí jen před otázkou programu, ale také před otázkou ekonomického modelu. Grantové systémy umožnily rozvoj kulturní scény, zároveň ale často podporují krátkodobé projekty spíše než dlouhodobou stabilitu. Jak ekonomika formuje fungování institucí – a jaké modely mohou být do budoucna udržitelnější?
Když si říkáš, že jsi toho málo zažil, tak si řekni, že jsi to aspoň přežil. Každému se to nepodařilo. Každý den se to někomu nepodaří.
Instituce už dnes nefungují jen jako budovy s programem a otevírací dobou. Stále častěji se proměňují v sítě vztahů, podpory a sdílených zdrojů. Článek sleduje posun od instituce jako místa k instituci jako infrastruktuře.
Pojmem roku 2025 byl rage bait. Rage člověku hrozí, kdykoli jede na autopilota. Takže asi i v letadle. Jsi v zenu a najednou tě někdo omezí. Neprávem, ať už porušil předpisy, mravy, nebo pohodu.
Jak se dnes píšou závěrečné diplomové práce? Na většině vysokých škol zatím zůstává v platnosti odevzdat odbornou práci, která představuje zvláštní druh textové infrastruktury a má být důkazem individuálního myšlení. Současně však vzniká v prostředí, jež je silně šablonovitě strukturováno metodikami a tabulkovými normami. Jak se tedy ve změti formálních nároků projevuje autorský hlas a jak se dnes akademický text vůbec tvoří?
Nedívejte se na něj. Nedívejte se do mobilu. Je závislý na přítomnosti postav. Potřebuje být jedinou černou dírou v dosahu.