V Deníku N píšou, že se lidi čím dál častěji topí v přírodních nádržích, zatímco cyklisti čím dál méně bourají. Myslel jsem, že plavání je bezpečnější. No jo, až na tu vodu.

Dívám se a vybírám protějšek, ale když vyberu, tak couvnu. Z nekonečna si nejde vybrat. To mě na tom baví. Zakoušení nekonečna.

Zelená barva, odstín Pantone 3507 C, citrony na stromech a sandály v třmenech skútrů se derou do pozadí nastupujícího podzimu.

Tématem zářijového vydání je Motivace. Jak ji najít a čím vlastně je? Hnací motor pro realizaci, vnitřní síla, která pohání vpřed, nutí dosahovat cílů, překonávat překážky a neustále se zlepšovat. Motivace je klíčovým faktorem lidského chování. Někdy ji lze najít v touze po úspěchu, jindy k ní žene potřeba bezpečí či uznání.

Ať se podíváš z kteréhokoli bodu pláže, Měsíc na moři vždycky tvoří přímku k tobě. Pocit, že se to nemělo stát, se zlomí v pocit, že se to muselo stát.

Několik století po tom, co jsme se vypořádali s představou, že vše ostatní se točí kolem Země, si stále myslíme, že „svoji“ krásnou planetu musíme technologicky spasit, hodit jí do hlubin zkázy záchranné lano, přesto že se nepotápí, ale vysychá. Narkissos neboli Narcis se v řecké mytologii tak dlouho nadkláněl nad jezero a rozplýval se nad svým odrazem, až se utopil. Jeho mrtvé tělo se proměňuje ve žlutý narcis.

Kolem jde chlapeček. Chodí jako Chaplin a tváří se jako Keaton. Nevtíravě plaší holuby. Kouzlo ruší jeho máti komentáři typu: „Ty nechceš, aby přibrali, že?“

Nejlepší metodou, jak na něco zapomenout, je přestat si toho všímat. Zároveň je nejtěžší, protože snadněji se něco udělá, než neudělá, jak prokázal psychologický experiment, ve kterém respondenti neměli za žádnou cenu myslet na růžového slona. Jako na potvoru jim vždycky vytanul.

Rychlost světla nezná čas, já znám jen rychlost psaní. Dává možnost promyslet každý další krok, na kterém beztak záleží jenom trochu.

Zahaluji se do šátku, který jste mi darovali, snažím se jím obklopit, mým cílem je, aby přilnul beze zbytku k mému tělu, aby natáhl své končetiny a objal mě všude. Aby se látka tělesného masivu dokázala rozplynout do jeho záhybů.

Dělám jen to, co dokážu pochopit, takže nedělám nic, ale když to dokážu popsat, tak je mi to jedno.

Schopnost přizpůsobit se. Obzvlášť v době turbulentních změn (ráda jsem vzkřísila tento, již kultovní, obrat) je rozvíjení adaptability jednou z možností, jak prožívat spokojenější život. Množství nových situací, požadavků i kontextů takřka nutí dynamicky reagovat a kdo ustrne, stihne akorát lamentovat, ale už nikoli žít. Změny můžou přinášet obavy a to ve všech kontextech – i v tom kulturním.

Miley Cyrusová si během ceremoniálu při udělování Ceny Grammy několikrát změnila outfit, vystřídala jich za večer celkem pět, a to ve společnosti, která potřebuje nabrat nový směr, překonat limity možného, změnit realitu, vyřešit klimatickou katastrofu.

Vzal pušku a na své alma mater střílel holky, které v minulosti ignorovaly jeho vstřícné pohledy, a taky všechny ostatní, protože od jistého momentu, kdy ho zaslepila nenávist, mu začalo být jedno, komu se mstí.

Člověk si říká, že asi musel hodně hřešit, když tak trpí. Jedu se ostříhat. Třeba na mě budou hodnější, když nebudu vypadat jak zasraný hipík.

Každé psaní je tak trochu dopis na rozloučenou, takže kdybych to nedal, dejte to za mě. Nebo to aspoň dávejte co nejdéle, protože život je krásný.

Pokaždé když žasnu nad vánočně ozdobenou tramvají nebo když vyjádřím radost z té „pokleslé komerční tradice“, připadám si jako rebel. Je zvrhlé těšit se na „rodinnou pohodu“, zatímco ostatní nenávidí nucené návštěvy příbuzných. Jsem hloupá, když se mi líbí ozdoby ve tvaru labutí s pírky na vánočním stromečku.

Jestli něco skutečně uteklo, tak bych za to považovala tento rok. Oproti zpomalení, které nastolil rok 2020 a s ním přítomná pandemie, kdy kultura nejen, že stagnovala, ale i skrze bariéry hledala nejrůznější cesty, jak se projevit, byl již tento rok, který prosincem právě končí, pln nejrůznějších projektů, témat i turbulentních společenských intervencí. Kéž žijeme v zajímavé době! Jakoby se opravdu stará čínská kletba, kterou jako motto užil kurátor Ralph Rugoff pro hlavní expozici 58. ročníku Benátského bienále v roce 2019, skutečně naplnila.