K výstavě Artikl. Sedm let s uměním jsme vydali katalog. Podívejte se na něj.

Slovo interpretace pochází z latinského interpretare, tj. vykládat, tlumočit, překládat, posuzovat. Tento pojem patří k předmětu studia na vysokých školách a odvíjí se od exegeze – výkladu svatého písma.

Hledání, pátrání, nalézání. Vícero perspektiv soustředěných do jednoho bodu. Lampy vyzařující světlo namířené na umělecké dílo v jeho celkovém ale i dílčím smyslu. Interpretace obohacují nejen konkrétního čtenáře, diváka, vás nebo mě, ale zároveň mají vliv na samotný jeho objekt. Je to dobrodružství.

Estetika je výraz, který si lze spojit s kosmetickým salónem nebo s akademickou půdou. Pokud necháme stranou prsní implantáty a vyleštěné six-packy, dostává se nám pod ruku Rubensovo Umučení svatého Tomáše nebo Mozartův Don Giovanni.

Současná filozofka Elisabeth Schellekens v knize Kdo se bojí konceptuálního umění poukazuje na to, že to s nahrazením filozofie uměním až tak horké nebude.

Interpretace nese poměrně široké množství významů a souvislostí a lze ji propojovat s mnoha obory, kde jako metoda slouží v samostatných disciplínách. Interpretace a její možnosti jsou fascinujícím námětem, nad kterým se zamýšlelo a jenž zpracovávalo velké množství autorů, namátkou Petr A. Bílek v jeho osmém svazku „Teoretické knihovny“ v Hledání jazyka interpretace či Umberto Eco v knize Meze interpretace, kde skrze patnáct prací shrnuje a hodnotí nejrůznější interpretační přístupy a formuluje pojmy jako modelový čtenář či otevřenost díla.

Má psychologie patent na tu správnou perspektivu? Ve snaze jít svou vlastní cestou se člověk může dostat na scestí. Vlastní cesty se pak musí vzdát. Dát se nějakou pevnější. Jít na to psychologicky. Nebo radši nelogicky?

A máme tady leden, měsíc s nejvyšším počtem zákazníků fitness center, přestávajících kuřáků a zároveň oblíbené období výživových poradců. Jazykové kurzy zaplaceny, zváženo, změřeno, sečteno, podtrženo. A pokud jste i vy dostali od Ježíška motivační knížku, jistě se již zabýváte svou budoucností utopenou ve štěstí a úspěchu.

Rok 2020 je zdárně za námi. Kdo by si na jeho počátku pomyslel, že to bude období, které se bude tak diametrálně odlišovat od všech ostatních let, kam až paměť sahá. Loňský rok byl specifický nejen pro každého jednotlivce, byl zkouškou globální civilizace, byl testem lidskosti, útočil na podstatu člověka i na jeho vztah k bližnímu. Uplynulých dvanáct měsíců bylo zkrátka křtem dosud nepředstavitelného.

Světlo lásky a tiché radosti, porozumění, symbiózy, vnitřní svět soukromý i sakrální se proplétá s vnějším otevřeným světem, jenž má vlastní střed a dál a dál. Takový pocit může mít člověk, když je mezi zrcadly. Z této magie se pak odvíjí mnoho obyčejů a věšteckých praktik. Ale kde se nachází ten ošidný stupínek, odkud již není návratu?

Od fikce, která byla tématem listopadového čísla, jsme se za pouhý jeden měsíc přesunuli ke skutečnosti. Oba tyto na první pohled protipóly mají mnoho společného. Charakterizuje je jejich nestabilní, proměnlivá a vyvíjející se povaha. Abychom se ale hned na počátku nedopustili zřejmého argumentačního faulu – nejsme to nakonec my, kdo se „ve skutečnosti“ vyvíjí? Nejsme to my, kdo je nespojitý, kdo se proměňuje, zatímco realita, v níž žijeme, je stálá?

Jaký bude následující rok kultury – to záleží na vás! Předplaťte si ROK KULTURY na rok 2021 a vyberte si takový dárek, který vám udělá největší radost.

Přes veškerá pozitiva má společenský život i svá negativa. Dochází při něm ke kunderovské hypertrofii ducha. Čím je člověk skutečnější ve společnosti, tím víc tápe doma. Je vyžilý.

Jaký bude následující rok kultury – to záleží na vás! Předplaťte si ROK KULTURY na rok 2021 a vyberte si dárek, který vám udělá největší radost.

Fantazie produkující fikci je bezbřehá. Dokáže nás dostat na nevídaná místa, dává nám možnost být, kým chceme, je nám přítelkyní, terapií. Je však nabíledni, že matkou fantazie je skutečnost.

Jaký bude následující rok kultury – to záleží na vás! Předplaťte si ROK KULTURY na rok 2021 a vyberte si dárek, který vám udělá největší radost.

Tiše padá žlutý list javoru, nad vodou letí kachny do nebe zbarveného do růžovo-modrých odstínů západu slunce. V zahradě se ježek zahrabal do jahodového záhonu a ulehl ke spánku. Hlava je prázdná, bez myšlenek, poslední slza.

Zdá se, že fikce, tj. smyšlenost, patří zcela neodmyslitelně do našich životů už od nepaměti. Ať už se jedná o zahlazení pomyslných stop, zbarvení skutečnosti, zmatení protivníků i souputníků, nebo vytváření příběhů alegorických pro poučení, pobavení a čtenářskou i posluchačskou katarzi.