Po více než čtyřiceti letech života v Bratislavě přesídlil slovenský konceptuální umělec Monogramista T.D do Brna. Svoji novou životní situaci tematizuje prostřednictvím výstavy migrant, která se dotýká místa člověka ve světě ve fyzickém i metafyzickém smyslu.

Mimořádná retrospektivní výstava legendárního českého výtvarníka a konceptualisty Jana Steklíka (1938–2017), kterou připravila kurátorka a ředitelka Domu umění Terezie Petišková ve spolupráci s multimediálním umělcem a teoretikem Josefem Cséresem, představuje dílo loni zemřelého umělce poprvé v celé jeho proměnlivosti – od informelních počátků přes experimentální koláže a asambláže až k happeningům, land artu, body artu a legendárním akcím Letiště pro mraky, Inventura Řípu nebo Vesmírný pivovar.

V brněnském Domě umění začala výstava Rozhněvaná planeta 2: Operace pokračuje. Jde o rozšířené pokračování výstavy prezentované loni v Národní technické knihovně v Praze, která vznikla ve spolupráci s výzkumným programem „Globální konflikty a lokální souvislosti“ Akademie věd ČR.

Filip Teller je dynamicky se rozvíjející herec, který od absolvování JAMU nepřestává fascinovat brněnské publikum. Kromě toho, že hostuje v Divadle Bolka Polívky, Buranteatru nebo v Divadle Tramtarie, profiluje se také jako herec autorských představení. Vede vlastní divadelní pořad s hosty s názvem Tell Or Show. V březnu uvedl brněnský Buranteatr hru německé autorky Rike Reiniger Cikánský boxer, kterou Teller v hlavní roli pojímá jako herecký monolog. V prosinci máme možnost vidět její 15. reprízu.

Občas někdo prohlásí, že ženy nemají smysl pro humor. Není to pravda. Další důkaz je na světě v Galerii Art.

Mezinárodní výstava Cold-Pressed, Low-Heat s podtitulem Virginorganicvegankosher v brněnském Domě pánů z Kunštátu potvrzuje, že senzuální vnímání nelze v umělecké komunikaci zastoupit ani sebelepším konceptem intelektuálním.

V oblasti grafického designu existuje málo akcí rozsahu jako Bienále Brno, které už více než 50 let prostřednictvím výstav, přednášek i workshopů slouží jako mezinárodní platforma k zamyšlení se nad stavem oboru, který formuje vizuální prostředí nás všech. O 27. ročníku povídají jeho kurátoři Radim Peško, Tomáš Celizna a Adam Macháček.

Cold-Pressed, Low-Heat – další z intermediálních projektů sester Lindy a Daniely Dostálkových pojedná různé chápání kvality, svým titulem odkazuje k aktuálnímu tématu kvality potravin. Pojetí Milana Housera nebo Nory Turato a dalších umělců v mezinárodní skupinové výstavě je od poloviny září k vidění v brněnském Domě umění.

Ohlédnutím za výstavou Johany Merty „Někdy, někde“ bych ráda upozornila na mladou nekomerční galerii Solo OFFSPACE. Galerie na Körnerově ulici je odvážným průnikem do brněnského Bronxu a vedle Muzea romské kultury sympaticky oživuje tuto opomíjenou část města. Výběrem umělců se hlásí k podobným projektům jako galerie OFF/FORMAT, Strom Art Gallery, Galerie U Dobrého Pastýře nebo Industra Art.

V posledních letech se konceptuální umění stavělo do přední linie výstav. Výrazně tak narušilo hranici mezi tím, co bylo považováno za umění, a tím, co tradičně uměním nebylo. Hnutí Prague Stuckists se staví proti přílišnému konceptualismu a na výstavě v Muzeu města Brna tento bojkot dotváří ukázkou toho, že malba není mrtvá. Naopak má hodně co nabídnout a koncept je vskutku velkorysý.

Buranteatr nedokáže zklamat. Drží si několik let čelní pozici mezi alternativními brněnskými divadly. Když tam mířím na představení, mám jistotu, že to bude skvělé. Jenže každé pravidlo má svoji výjimku. Inscenace Na větrné hůrce je totiž ještě lepší.

V Brně mají zdramatizovaní Dostojevského Běsi vždycky ohromný úspěch. To město se v tomhle románu prostě vidí. Bylo tomu tak u legendárního Scherhauferova zpracování v Mahenově divadle (1992), bylo tomu tak i u Morávkova provázkovského představení Stavrogin je ďábel (2004). Běsi v Redutě bohužel zabil Roman Sikora. Geniální text zadaptoval pro divadlo s horlivostí sobě vlastní. Ač ho s Dostojevským spojuje vášeň pro radikální sociální myšlenky, bohužel zde platí okřídlené „když dva dělají totéž, není to totéž“.

Brněnský, v alternativě zběhlý soubor letos na podzim již poněkolikáté navštívil pražskou scénu Alfreda ve dvoře a – jako vždy – dojem zanechal.

Ivan Buraj přivedl na jeviště Hadivadla po loňském Zámku svoji druhou adaptaci populárního díla světové literatury. Příběh Emy Bovaryové v současnosti už skandál nevyvolá. Na otázku, zda má tento román v dnešní době ještě co sdělit, však inscenace odpovídá beze zbytku.

Jsou to především rytmy swingu, které tuto akci odlišují. A právě tyto rytmy přilákaly do Brna na 16. 10. 2015 řadu přespolních interpretů.

Jako každý rok značí poslední den Mezinárodního filmového festivalu v Karlových Varech také začátek jejich oficiálních ozvěn. Možnost užít si kousek Varů přímo v Praze a v Brně nebo dohnat to, co jste při nabitém festivalovém programu nestihli, budete mít letos od 11. do 19. července.

Vyvolává něžné vnitřní chvění. (Lásku?) Je děsně vtipná, kouzelně skromná, upřímná, dobrotivá, existenciální, esenciální, neuvěřitelná… nepopsatelná. Nemá cenu se o to dál snažit. Tady je pár otázek pro brněnské srdcové eso Vendulu Chalánkovou. A samozřejmě taky její odpovědi.

Pokud byste hledali někoho, kdo se mimo jiné proslavil používáním „zakázaných slov“, asi byste narazili na jeho jméno. Nejdřív se to stalo na sociálních sítích politiků a teď v politice samotné. Občas klame nebo přehání, ale nikdy to nedělá kvůli svému osobnímu prospěchu. Výrazné osobnosti mají vždy svoje příznivce i odpůrce. Brnu se dá jenom popřát, aby si ho omylem nenechalo odvolat kvůli banalitám, protože jeho zvolení je ekvivalentem zázraku. Řeč je o Matěji Hollanovi.