V oblasti grafického designu existuje málo akcí rozsahu jako Bienále Brno, které už více než 50 let prostřednictvím výstav, přednášek i workshopů slouží jako mezinárodní platforma k zamyšlení se nad stavem oboru, který formuje vizuální prostředí nás všech. O 27. ročníku povídají jeho kurátoři Radim Peško, Tomáš Celizna a Adam Macháček.

Cold-Pressed, Low-Heat – další z intermediálních projektů sester Lindy a Daniely Dostálkových pojedná různé chápání kvality, svým titulem odkazuje k aktuálnímu tématu kvality potravin. Pojetí Milana Housera nebo Nory Turato a dalších umělců v mezinárodní skupinové výstavě je od poloviny září k vidění v brněnském Domě umění.

Ohlédnutím za výstavou Johany Merty „Někdy, někde“ bych ráda upozornila na mladou nekomerční galerii Solo OFFSPACE. Galerie na Körnerově ulici je odvážným průnikem do brněnského Bronxu a vedle Muzea romské kultury sympaticky oživuje tuto opomíjenou část města. Výběrem umělců se hlásí k podobným projektům jako galerie OFF/FORMAT, Strom Art Gallery, Galerie U Dobrého Pastýře nebo Industra Art.

V posledních letech se konceptuální umění stavělo do přední linie výstav. Výrazně tak narušilo hranici mezi tím, co bylo považováno za umění, a tím, co tradičně uměním nebylo. Hnutí Prague Stuckists se staví proti přílišnému konceptualismu a na výstavě v Muzeu města Brna tento bojkot dotváří ukázkou toho, že malba není mrtvá. Naopak má hodně co nabídnout a koncept je vskutku velkorysý.

Buranteatr nedokáže zklamat. Drží si několik let čelní pozici mezi alternativními brněnskými divadly. Když tam mířím na představení, mám jistotu, že to bude skvělé. Jenže každé pravidlo má svoji výjimku. Inscenace Na větrné hůrce je totiž ještě lepší.

V Brně mají zdramatizovaní Dostojevského Běsi vždycky ohromný úspěch. To město se v tomhle románu prostě vidí. Bylo tomu tak u legendárního Scherhauferova zpracování v Mahenově divadle (1992), bylo tomu tak i u Morávkova provázkovského představení Stavrogin je ďábel (2004). Běsi v Redutě bohužel zabil Roman Sikora. Geniální text zadaptoval pro divadlo s horlivostí sobě vlastní. Ač ho s Dostojevským spojuje vášeň pro radikální sociální myšlenky, bohužel zde platí okřídlené „když dva dělají totéž, není to totéž“.

Brněnský, v alternativě zběhlý soubor letos na podzim již poněkolikáté navštívil pražskou scénu Alfreda ve dvoře a – jako vždy – dojem zanechal.

Ivan Buraj přivedl na jeviště Hadivadla po loňském Zámku svoji druhou adaptaci populárního díla světové literatury. Příběh Emy Bovaryové v současnosti už skandál nevyvolá. Na otázku, zda má tento román v dnešní době ještě co sdělit, však inscenace odpovídá beze zbytku.

Jsou to především rytmy swingu, které tuto akci odlišují. A právě tyto rytmy přilákaly do Brna na 16. 10. 2015 řadu přespolních interpretů.

Jako každý rok značí poslední den Mezinárodního filmového festivalu v Karlových Varech také začátek jejich oficiálních ozvěn. Možnost užít si kousek Varů přímo v Praze a v Brně nebo dohnat to, co jste při nabitém festivalovém programu nestihli, budete mít letos od 11. do 19. července.

Vyvolává něžné vnitřní chvění. (Lásku?) Je děsně vtipná, kouzelně skromná, upřímná, dobrotivá, existenciální, esenciální, neuvěřitelná… nepopsatelná. Nemá cenu se o to dál snažit. Tady je pár otázek pro brněnské srdcové eso Vendulu Chalánkovou. A samozřejmě taky její odpovědi.

Pokud byste hledali někoho, kdo se mimo jiné proslavil používáním „zakázaných slov“, asi byste narazili na jeho jméno. Nejdřív se to stalo na sociálních sítích politiků a teď v politice samotné. Občas klame nebo přehání, ale nikdy to nedělá kvůli svému osobnímu prospěchu. Výrazné osobnosti mají vždy svoje příznivce i odpůrce. Brnu se dá jenom popřát, aby si ho omylem nenechalo odvolat kvůli banalitám, protože jeho zvolení je ekvivalentem zázraku. Řeč je o Matěji Hollanovi.

Tento projekt představí vždy živý koncert a jeho live remix v jeden večer – s hvězdami současné české i norské hudby.

Na začátku byl nápad Jana Presse, ředitele Moravské galerie, který navrhl Kateřině Tučkové literární spolupráci na realizaci výstavy Brno – moravský Manchester. 250 let metropole textilního průmyslu. Vznikla tak publikace poutavého vyprávění o brněnské historii.

Patnáctý úvodník kulturního měsíčníku Artikl je zároveň tak trochu první. Je to z toho důvodu, že od aktuálního měsíce můžete na papíru číst selekci toho stěžejního, co se v kultuře odehrává a odehraje, i v dalším městě – Brně.

V souvislosti s Hájíčkovými prózami je často skloňovaná banalita, patos, obyčejnost… v kladných i záporných polohách. Nejinak je tomu u loňského výboru z jeho povídek.

Dominik Zezula, jehož pracovní činnost tvoří kritizování profesionálních fotbalistů, a Tomáš Havlen, právník konvertující k fyzice, se potkali na koncertě Priessnitz. Slovo dalo hudbu a v srpnu 2011 začaly být slyšet první tóny post-hudby. Minimalistického divného existencionálního popu z Prahy nebo Brna.

S ilustrátorem Janem Grumlem (* 1986), více známým pod jménem Slakinglizard, jsem chatovala o jeho obsesi odrážející se ve zrůdičkách a podobných příšerách, které prostupují skrze celou jeho tvorbu. Jan maluje od mala a vážněji od roku 2007. Pracuje stále analogově, nejčastěji s akrylem a tuší. Protože nás od sebe dělí něco málo přes 200 km, povídali jsme si nejen o jeho tvorbě, ale i o dětství, fiktivních kamarádech a intimních partiích na jeho malbách virtuálně.