Hudba spojuje. Spájí lidská srdce, přátele i národy. Divadlo má podobnou moc. Na rozdíl od divadla je však hudba mnohem osobnější. Působí čistě emočně, nenechává se korigovat rozumem tak jako divácký zážitek. Spojením obojího vzniká v režii Sáry Arnsteinové a kolektivu žen zážitek, který překračuje rámce obojího. Využívá totiž výsady obou médií – bezprostřední emocionality hudby a (v nejširším smyslu) politického potenciálu divadla.

Když se mluví o současném baletu, je potřeba odrazit se od autora choreografie posílajícího prostřednictvím tanečníků informaci divákům, kteří si utvoří konečný význam. Možná překvapí, že význam není obsažen přímo v provedeném pohybu. Pro tanečníka má pohyb význam proto, že ho provádí a ví proč. Divák musí nejprve vidět, vnímat a interpretovat.

Přírodní a technické vědy se stávají často terčem mnoha společenských debat, ale také konspiračních teorií. Kde je vlastně pravda? A lze se jí ve výsledku skutečně dobrat? Kdo ví. Jisté je, že vědecký pokrok, ačkoli obohatil lidstvo o mnoho zásadních poznatků a objevů, pod mikroskopem rozbil to nejzásadnější lidské seskupení – rodinu. Své o tom ví postavy ze hry Komáři od britské dramatičky Lucy Kirkwoodové, kterou uvedla ostravská Komorní scéna Aréna jako první premiéru letošní sezóny.

Kdy jste naposledy vyslechli něčí příběh, aniž byste jej přerušovali, aniž byste vnímali cokoli jiného, pěkně od začátku do konce? Kdy jste se naposledy zcela odevzdali proudu osobního vyprávění a blízkosti druhého tak, že se jeho příběh stal vaším příběhem? Na šílenství je něco velice blízkého. Něco, co vyloudí z každého, kdo mu naslouchá, jeho malé osobní šílenstvíčko. Šílenství v umění je punctum Rolanda Barthese. Brnká na nejskrytější struny lidské vnímavosti. Je šílenství druhého klíčem k poznání sebe sama?

Opera Peter Grimes skladatele Benjamina Brittena bere diváky do zachmuřeného rybářského městečka. Překrásná hudba vybízí k empatii vůči vyděděncům a varuje před davovou mentalitou prostřednictvím vypjatých sborových scén. Nová inscenace v Janáčkově divadle formálně dokonale ztvárňuje sociální drama, temnější aspekty lidské povahy však nechává nevyřčené.

Zpěvačka Věra Špinarová patří beze sporu k ikonám Ostravy. Ačkoli se narodila v Pohořelicích, část svého života strávila právě v tomto industriálním velkoměstě, kde pod smogovým oparem nastartovala i její hvězdná kariéra plná temných eskapád. Není tak divu, její osud inspiroval herce, ale především režiséra a dramatika libujícím si v paradoxech Tomáše Dianišku k vytvoření inscenace Špinarka. Tou zahájil novou sezónu 2021/22 a kde jinde než právě v ostravském Divadle Petra Bezruče.

Slovo je akt stvoření, akt lásky, akt boje. Slovo dramatika je ryzí, jeho odění do jakéhokoli režijního záměru je riskem, který musí tvůrce divadelního představení podstoupit. Proto je originalita režiséra, která se chápe originality textu, možná tím nejspolehlivějším způsobem, jak ze hry získat to nejpodstatnější a zpřítomnit to divákovi. Nebo jím nemusí být? Martin Františák nazkoušel zpracování Cyrana de Bergerac podle inscenace Jamieho Lloyda (National Theatre, Londýn, premiéra v listopadu 2019). Jaké jsou Skylly a Charibdy inscenování inscenace? Jaká jsou úskalí využívání již existujícího režijního i estetického jazyka daného dramatu a jaké jsou naopak jeho možnosti?

Jsem introvert a poznávání nových lidí je pro mě vždy velkou výzvou. Ale umím vylézt ze své bubliny a jít na rande. Když to ještě někdo popíše jako divadelní experiment na základě psychologického výzkumu, jsem ALL IN.

Letošní mezinárodní festival dokumentárního divadla AKCENT představí tvůrce domácí i světové scény, jejichž díla pramení z hlubokých osobních pohnutek a dotýkají se významných událostí současného světa.

Vassa Železnovová je podnikatelka. Vassa Železnovová je matka. Vasse Železnovové umírá manžel. Vasse Železnovové se nějak nepovedly děti.

K čemu je vlastně na zemi žena? Na rozmnožování? Na pečování o rodinu, zejména pak o děti a manžela? Na estetické okouzlování? Nebo je tu pro to, aby se zkrátka stala doplňkem ne-li ozdobou muže? Asi intuitivně cítíme, že s těmito zajetými klišé se ocitáme zpět sto let za opicemi, ale i přesto částečně stále rezonují evropskou společností ve 21. století. Na tuto problematiku reaguje i inscenace Zkáza totálního myšlení, kterou (možná symbolicky) otevřelo svou novou sezónu olomoucké Divadlo na cucky. Je libo drink s příměsí feminismu doplněným ovocem šovinismu? Jestliže ano, vítejte.

Je pochopitelné, že každý se snažíme najít pochopení, ať už se jedná o věc, jev nebo situaci, které nerozumíme. Ani nemoc covid-19 není výjimkou. Jenže volíme k hledání pravdy vždy správné cesty? A proč jsou nyní na vzestupu konspirační teorie? A existuje nějaká šance dosáhnout absolutní objektivity? Tyto otázky sobě i divákům pokládají účinkující v inscenaci Setkání spiklenců v Divadle Husa na provázku, která naráží na limity lidského poznání včetně zpracování informací.

Prst se pomalu, za nepříjemné kvílivé ozvěny vznikající třením bříška o dřevěný odpor, šine po stole směrem ke Zbyňkovi, jenž tu jakoby není. V roli vlastní matky sám sobě posílá pokušitele přes tu nekonečnou dálku stolní desky. Výmluvné brechtovské gesto tne do zkamenělého okamžiku a herec jeho poselství duplikuje ve slovech. Na imaginárním lístku, které posel-ruka přepravil až ke Zbyňkovým očím se v soustavě čísel ohlašuje Zbyňkova minulost. Volala Bohuna. Nechala ti tu číslo.

Významnou divadelní událost letošního roku představí Pražské křižovatky 4. a 5. října 2021 na Nové
scéně Národního divadla. Záhy po světové premiéře zde uvede kolumbijská formace Mapa Teatro svůj
nejnovější projekt La luna en el Amazonas.

Iniciativa NE!MUSÍŠ TO VYDRŽET 29. 6. 2021 před budovou DAMU uvedla performanci, ve které zveřejnila výpovědi studentů a studentek DAMU a Difa JAMU o mnoha negativních zkušenostech během studia.

Pro Merleau-Pontyho je tělo místem poznání, pro Heideggera v tanci zakoušíme Bytí. Autorka Fenomenologie tance Maxine Sheets-Johnstonová upozorňuje na absenci reflexe v tomto umění, tedy vytržení, rozpuštění se v něm. Isadora Duncanová tančí na přelomu 19. a 20. století bosá v přírodě a proklamuje přirozenost, která stojí v opozici ke striktní přesnosti baletu.

O ekologii se mluví pořád, je to takové „in téma“ ve společnosti, ale tím to asi nekončí, tedy alespoň pro nás lidi. Jenže příroda se neodvratně transformuje. Tuto enviromentální, ale i svým způsobem humánní krizi reflektuje ve své inscenaci Mezní stav v Divadle X10 režisérka Barbara Herz, která se soustředí výhradně na dokumentární divadlo. Odkud přichází impuls pro výběr konkrétního tématu? A není ekologické divadlo rovněž neekologické?

Šest performerů na jednom místě v jeden konkrétní čas improvizovaně komunikuje skrze excelové tabulky, které jsou součástí online přenosu. Online performance – protimluv nebo divadlo nové doby? I to je jedna z otázek, kterou si klade inscenační projekt Sex, pohybující se na hranici divadelního představení a galerijní instalace.