Šest performerů na jednom místě v jeden konkrétní čas improvizovaně komunikuje skrze excelové tabulky, které jsou součástí online přenosu. Online performance – protimluv nebo divadlo nové doby? I to je jedna z otázek, kterou si klade inscenační projekt Sex, pohybující se na hranici divadelního představení a galerijní instalace.

Jiří Hájíček vydal v nakladatelství Host volnou románovou „venkovskou trilogii morálního neklidu“, jejímž posledním dílem je Dešťová hůl. Divadlo Kámen se programově nechává inspirovat nejsoučasnější českou literaturou a od 16. června nabídne hru vystavěnou právě na půdorysu Dešťové hole.

Ukázka, jak umanutý jednotlivec se sadistickými sklony vedený zištnou nenávistí a prospěchářstvím bez zábran dokázal využít situace, stranických a mocenských zájmů.

Milada Vyhnálková je herečka se širokým polem působnosti. Většinu jejích rolí pojí jedno:hledání hranice mezi pravdou a lží. Nyní ji můžete vidět v live­‑streamové inscenaci Psi malých ras od Divadla na cucky, která je adaptací stejnojmenné novely polské spisovatelky Olgy Hund, jež se odehrává za zdmi psychiatrické léčebny. Jaké je tvořit divadlo „pouze pro kamery“ bez přítomnosti diváků?

Mezinárodní festival současného tance a pohybového divadla TANEC PRAHA usiluje i přes nejistou situaci o mezinárodní rozměr letošního ročníku. Přípravy 33. ročníku jsou v plném proudu. Na co se lze těšit a jak můžou zapříčinit zdárný vývoj i diváci festivalu?

Když nenásledujeme naše nejtemnější impulsy, když věci, které chceme, nezapadají do rámců, které jsme si vytvořili nebo do kterých jsme byli dosazeni, nejnormálněji a nejšťastněji si pak žije ten kocour. Jen Silvermanová ve své hře Mrk (Wink), kterou uvedlo Divadlo v Dlouhé, postavila moudré zvíře nad lidi.

Jaká je hodnota díla, které vzejde a zanikne beze stop a beze svědků?

Kateřina Menclerová je dramaturgyní Divadla Husa na provázku v Brně, kde působí od roku 2019. Její jméno se však také pojí s Městským divadlem Zlín nebo s ostravským Divadlem Petra Bezruče, kde se podílela na mnoha úspěšných inscenacích. Ať už se jedná například o netradičně tradiční úpravu Maryši, nebo vskutku magickou adaptaci Mistra a Markétky. Ovšem i aktuální situace přináší své výzvy. A jak na ně reaguje divadlo? Čtěte dál.

Po úspěšné premiéře Kacířských esejů se do Studia Hrdinů vrací režisér Miroslav Bambušek, aby českému divákovi představil život a dílo německého poválečného spisovatele Wolfganga Borcherta. Divadelní hra s názvem Moje říše je z tohoto světa je vhledem do tvorby tohoto polozapomenutého autora. Premiéra je plánovaná na začátek března 2021.

Naše naděje na off-line kulturní život jsou zatím nejisté. Zbývá nám jenom čekat, avšak vždy lze najít nějaké alternativy. Přece jen může divák díky digitálním technologiím divadlo mít přímo v obývacím pokoji. Zároveň se ocitáme v době, kdy vynikají rozdíly mezi jednotlivými médii, při čemž u divadla pociťujeme, že bez oné magické spolupřítomnosti strádáme. Mohou se však média i navzájem doplňovat? Své o tom ví i ostravské Studio G se svou novou autorskou inscenací Planu, která měla on-line premiéru
6. prosince 2020.

Dříve jsme se báli, že nám někdo ublíží a umřeme sami. Teď víme, že nám někdo ublíží, a kdo bude umírat, bude na to sám.

V loňském jurodivém roce to bylo sto let, kdy drama Karla Čapka R. U. R. spatřilo světlo světa. Vzniklo krátce po skončení první světové války. Mělo být mementem nesmyslnosti válečných konfliktů a nenávisti mezi lidmi, jednotlivými národy.

Divadlo on-line je splněný sen. Nemusím nikam jít, řešit datum, oblečení, vstupenky, doprovod a včasný příchod. Záznam si můžu zastavovat, pustit několikrát za sebou. Server Dramox má ohromný potenciál, k jehož naplnění se zatím ani neblíží. Od počátku totiž čelí špatným rozhodnutím svých zakladatelů a zavádějící prezentaci.

Zemřela, když jí bylo pětadvacet. Byla první českou dirigentkou České filharmonie, kdy řídila provedení své Vojenské symfoniety, a řídila i symfonický orchestr BBC. Během studií navázala milenecký poměr s Bohuslavem Martinů, ale na sklonku života si za manžela vzala spisovatele Jiřího Muchu.

Dobrých zpráv nikdy není dost, zvláště v nynější době zastíněné koronavirovou pandemií. Vnímáme to všichni. Vše je nejisté. Možná právě proto, nebo spíš určitě právě proto, sáhli tvůrci Národního divadla moravskoslezského v Ostravě po pozitivně laděném titulu, jakým je novela Muž, který sázel stromy od Jeana Giona, kterým otevřeli svou novou, 102. sezónu. A ono dnes stále opakované „jsme v tom všichni společně“ pojali doslova, neboť na této inscenaci se podílejí všechny čtyři soubory NDM, a to činohra, opera, balet a opereta/muzikál.

Titulek rozhovoru s uměleckým ředitelem Studia Hrdinů Janem Horákem vznikl u příležitosti začátku 9. sezóny této pražské nezávislé divadelní scény a není pouze apelem v nejistých časech spojených s pandemií, ale i výzvou k prozkoumání náročnější dramaturgie scény sídlící v budově Veletržního paláce Národní galerie.

Letošní desátý ročník festivalu slovenského performativního umění HYBAJ HO! bude zcela nečekaným zážitkem. S ohledem na dramatické celospolečenské změny, kterým jsme všichni museli a nadále musíme čelit, se organizátoři této akce rozhodli k dramaturgii přistoupit tak, aby lépe odpovídala naší nové realitě.

V dnešní vyhrocené a vystrašené době na okamžik zapomenout na iracionální dění všedních dní má účinek ozdravný i očistný. Chvíli nemuset myslet na přízemní, avšak nezbytné starosti každodennosti, nestydaté kupčení se zdravotnickým materiálem, zapomenout na tváře jizvené strachem a obavami o holou existenci. Naopak nechat se unášet hudbou, tancem, divadelním uměním, geniem loci: krásou okolní krajiny, Alliprandiho architektury a Braunových soch – pocit tak intenzivní a niterný, jako byste se hvězd dotýkali…