Veškeré kulturní dění bylo v podobě, na kterou jsme byli den co den zvyklí, pozastaveno. Akci ale vždy provází reakce a většina institucí reaguje na situaci velmi pružně a ukazuje tak, že každá situace má řešení. Množství galerií zpřístupňuje své online archivy a natáčí komentované prohlídky výstav, divadla nechávají herce streamovat nebo dávají k dispozici hry ze záznamu, koncerty se uskutečňují v sálech bez diváků a jsou ke zhlédnutí online, knihovny zpřístupňují množství digitalizovaných publikací i množství filmů se dá sledovat online ve vysoké kvalitě.

V měsících, kdy vrcholí panika okolo slova coronavirus ve zcela nejrůznějších podobách, se zároveň těchto pět písmen s číslem devatenáct ve zkratce svého označení stává fenoménem, který ukazuje, jak je manipulovatelná masa lidí prostřednictvím médií a zpráv.

Téma únorového vydání Artiklu je Potěšení. Zvolili jsme ho se zcela konkrétním záměrem, protože k tomu našemu potěšení se už 29. února přiblížíme. Bude jím vernisáž výstavy k sedmi letům vydávání Artiklu, sedmi let těšby uměním, radosti z něj.

Žádné dlouhosáhlé bilancování nad uplynulým rokem, kterému přichází leden stereotypně vstříc: konstatovat, že v minulém roce proběhlo množství změn, které z Artiklu činí časopis, jaký můžete držet ve svých rukou právě v této podobě a s těmito články, je ale nasnadě. Sedmý rok vycházení Artiklu, rok 2020, je slavnostním. Sedmý rok těšby uměním, radosti z umění, je pádným důvodem věnovat se oslavě.

Čím déle se pohybuji v prostředí, jehož podobu si mohu vybrat na základě osobní preference a je zároveň úzce propojené s mými nejvlastnějšími zájmy, tím větší kontrast mezi takovým prostředím a jiným prostorem vnímám. Každé prostředí člověka ovlivňuje a on může působit zároveň na něj.

Období podzimu opět přináší prostor pro zklidnění, ponoření se do vlastního nitra a rozjímání. Velmi přiléhavě se v právě těchto měsících halených do mlhy, brzkého stmívání a sychrava otevřely dvě výrazné výstavy dvou výrazných institucí.

Tekutý mok, bikavér nebo languedoc, obojí opojné. Však nejen zkvašená vinná réva opájí. Pájí, spaluje i taví na dřeň vše s vášní žité. Těžkost bytí do balónů balí ctnosti literární, obrazové i zvukové.

Je to piedestal, odměna nebo pouhé konstatování či pejorativní označení?

„Téma na srpen bude Klid“. „A o čem se jako bude psát?“, dostala jsem otázku. „Lepší by bylo třeba téma barevnost. Ke klidu nevim, co bych napsal.“

Vztah je jakékoli propojení. S tím mezilidským se tento pojem pojí tak snadno, že nestačíme postřehnout, jak jsme se najednou zamotali do sítí, které kolem nás obšili druzí. Hranice mezi vlastním osobním prostorem a osobním prostorem toho druhého – případně dalších – je právě taková, jakou si ji dokážeme nastavit… a udržet.

Rozměry a podoby prostoru ukazuje ve svém neměnném formátu 195 × 265 mm Artikl v červnovém vydání.

Vydáním květnového Artiklu prostupují solitéři. Jedním z nich, kterému je toto vydání i tak trochu věnováno, je Solitér par excellence – Josef Váchal.

Přírodě věnujeme vydání dubnového Artiklu.

Aby se sbírání nestalo shromažďováním, je nutné od fascinace, která je prvotním spouštěčem k této často celoživotní vášni, připustit racio a vědomý přístup.

Jak vypadá současný hrdina?

Milí čtenáři, je mi radostí předložit vám první číslo šestého ročníku Artiklu, a tedy jeho 61. vydání.

Při listování virtuální knihovnou současných vizuálních děl vybraných na základě klíčového slova se zamýšlím, jestli lze vytvořit něco, co by nebylo něčemu podobné.

V rukou chytré telefony, oči sklopené do monitorů a výrazy, ze kterých spokojenost a příčetnost postupně mizí. Žijeme v digitální době, drazí. Sami jsme si to vybrali, sami jsme si to zavinili a teď už se jen vypořádáváme s tím, co nám tyto možnosti přináší a co nám berou.