Dej na intuici! Často slyšená rada. Taková rada nad zlato. Ale co to vlastně ta intuice je? Bleskové vnuknutí bez účasti racionality – jak definuje slovník cizích slov, jeden z nejvíce používaných internetových učitelů. Přestože zní taková definice spíše bulvárně než věcně, při nesprávném uchopení je v ní také pejorativní zabarvení.

Zářijové vydání Artiklu kypí notným a rozmanitým obsahem. To je odrazem nejen aktivního přístupu redaktorů, kteří svými texty tento celek utvořili, ale také zprávou o nové šanci, kterou kulturní dění dostalo.

Pro srpnové vydání jsme příhodně zvolili téma Kontakt. A to nejen z prvotní asociace k rozvolnění a tedy obnovenému kontaktu mezi lidmi nebo mezi člověkem a kulturním děním.

Přestože je termín expedice nejčastěji spojován s průzkumem neznámých končin a krajin, nemusí být taková výprava vždy naplněna pouze ve fyzických rozměrech. Průzkum se může odehrát nejen za hranicemi neznámých míst, ale i v rámci vybraného oboru do jeho nespočetných vrstev.

Předchozí vydání Artiklu neslo téma Restart. I Artikl, společně s dynamickou reaktivací kultury, takovým pomyslně prošel – již jej téměř nerozeznáte od vycizelovaných vydání předkoronavirové doby: vrátily se do sazby všechny kulturní servisy, skrze které vám přinášíme aktuální přehled toho stěžejního, co by vám z kulturní sféry nemělo uniknout, rubriky už neplní reflexe online kultury, ale pozvání na otevřené výstavy či divadelní představení nebo filmové projekce v kinosálech.

Restart je příhodným tématem květnového vydání Artiklu. Dlouho očekávané uvolňování v kulturní sféře nabývá své konkrétní podoby, přestože zvířata v zoologických zahradách předběhla vizuální díla v galeriích – zřejmě byla po pozornosti lačnější. Otázkou je, jestli s čistým svědomím za tato „uvolnění“ děkovat nebo naopak kritizovat, že jejich systém nebyl vymodelován s předstihem, respektive – nebyl vymodelován…

V tomto vydání se věnujeme tématu Stigma, tedy jevu, který je společensky považován za nepřijatelný a člověka s takovým specifickým rysem od společnosti odlučuje. Stigma již ve stejnojmenné knize publikované roku 1963 rozdělil americký sociolog Erving Goffman do tří kategorií týkajících se tělesnosti, charakteru a kmenu. Množství článků k tomuto tématu vám dá nahlédnout na ta stigmata společností aktuálně rezonující a přinese snad i pochopení a nový pohled na samotné stigmatizované.

Březnové vydání nese téma Tvárnost a my v redakci Artiklu se snažíme ukázat adaptabilitu na podobu kulturní sféry, jež je už předlouhou dobu zbavena své vláhy. Zaměřili jsme se na slow writing a s klidem, rozvahou a rozmyslem se věnujeme delším a náročnějším esejistickým textům, které snoubí mnoho pramenů a ústí v konzistentní celek, jenž vás má obohatit inspirací a novými informacemi.

Interpretace nese poměrně široké množství významů a souvislostí a lze ji propojovat s mnoha obory, kde jako metoda slouží v samostatných disciplínách. Interpretace a její možnosti jsou fascinujícím námětem, nad kterým se zamýšlelo a jenž zpracovávalo velké množství autorů, namátkou Petr A. Bílek v jeho osmém svazku „Teoretické knihovny“ v Hledání jazyka interpretace či Umberto Eco v knize Meze interpretace, kde skrze patnáct prací shrnuje a hodnotí nejrůznější interpretační přístupy a formuluje pojmy jako modelový čtenář či otevřenost díla.

V začátku nového roku je nasnadě se ještě naposledy ohlédnout za tím právě minulým. Přestože jeho podoba není vůbec takovou, kterou by si kdokoli z nás v paměti rád uchoval, přinesl rok 2020 množství zkoušek a nečekaně šikmých ploch nejrůznějších vyústění a rozličných rozhledů.

Těší mne, že prosincové vydání můžete již opět držet ve svých rukou, protože jste si ho vzali na nějakém z dobrých kulturních míst. Za dobu trvání restrikcí mohla společnost poznat, jaké to je žít v omezeních – která mají ještě navíc velmi diskutabilní a kontroverzní podobu, například včetně toho, že ministr kultury nebyl pro svůj rajón schopen prosadit ani otevření galerií, které z hlediska návštěvnosti v běžném chodu nepřevyšují ani limitovaně otevřené nadnárodní řetězce.

Nasnadě říci, snad se nacházíme v prožívání fikce. Žijeme v zajímavých časech – skutečně. Fikce neprostupuje pouze literaturou, u které takový obsah očekáváme, ale prostupuje i médii, kterým každodenně důvěřujeme a odvíjíme z jejich zpravodajství své jednání.

V době, kdy je příroda svatostánkem městského člověka nevědomého o vyprázdněnosti této postromantické představy, kterou prožívá v podobě sbírání pokojových rostlin, respektive jejím swapováním, tedy vyměňováním, a víkendových výletů za hranice městské džungle do té zelenější, se dvě generace nutně potkávají na pomezí vedoucího k neporozumění; kde pro jednu byla přírodou půda a její obdělávání je pro druhou její adorace skrze přemisťování z původního místa do galerie.

Tématem zářijového vydání Artiklu je Vlastnictví. Přestože kořeny tohoto slova původně spojovaly vlastnictví s tím, co patřilo pod něčí vládu – k něčí vlasti –, v aktuálním vnímání tohoto slova vyvstává spojitost spíš než příbuzenská, tak materiální.

Proudění je pohyb. V pohybu je nadále kulturní dění, přestože se mu dostává nejrůznějších zátarasů souvisejících s covidovou nákazou a hygienickými opatřeními – a to třeba z minuty na minutu.

Dobrodružství pokračuje. Byly jím dny uplynulých týdnů a budou jím i ty nadcházející. V pomyslném mezníku mezi obdobím skrytém pod rouškami a obdobím distance dvou metrů v uzavřených prostorách a bujarém bezprostředním veselení v prostorách otevřených jsme se Dobrodružstvím nechali inspirovat a uzmuli jsme si ho jako téma červencového Artiklu.

Od 25. května je již otevřena většina kulturních míst včetně kaváren a barů a my v redakci už jsme se nemohli dočkat, až budete Artikl zase pevně držet ve svých rukou, jako jsme ho z nich za dobu karantény nepustili ani my. Umění se začíná navracet ke svým divákům a kultura je po karanténní hibernaci v rozpuku. Přesto bych ji nerada křivdila, protože spát rozhodně nezůstala – naopak se nastalé situaci související s pandemií velmi rychle přizpůsobila.

I květnové vydání Artiklu je vzhledem k dopadům koronavirových opatření nestandardní, a tedy raritní: Na současné (ne)dění v kultuře jsme nahlédli s hlubokým nádechem a klidem a adaptovali se k reflexi změněné podoby fungování kulturního sektoru. Sestavili jsme tak vydání, které přináší autonomně stojící texty s ohledem na aktuální dění, a přesto v nadčasovém artikulování.