Jak vypadá současný hrdina?

Milí čtenáři, je mi radostí předložit vám první číslo šestého ročníku Artiklu, a tedy jeho 61. vydání.

Při listování virtuální knihovnou současných vizuálních děl vybraných na základě klíčového slova se zamýšlím, jestli lze vytvořit něco, co by nebylo něčemu podobné.

V rukou chytré telefony, oči sklopené do monitorů a výrazy, ze kterých spokojenost a příčetnost postupně mizí. Žijeme v digitální době, drazí. Sami jsme si to vybrali, sami jsme si to zavinili a teď už se jen vypořádáváme s tím, co nám tyto možnosti přináší a co nám berou.

Hranice Artiklu jsou pevně dané – jeho koncepce počínající titulní stránkou a konče tou poslední. Jak je to ale s lidmi a hranicemi?

Zájem je magnet, který chce přitáhnout do našeho zorného pole něco nového. Pnutí, které nás vede k vytouženému. Směřování za ideálem. Nebo plnění života něčím konkrétním.

Abstrakce. Prázdnota, do které je možné vstoupit. Barvami. Jakýmikoli s jakýmkoli záměrem.

Kolik příspěvků na Facebooku jste zhlédli, kolik lajků dnes rozdali? Žijeme v době, jejíž fyzické pilíře nahrazují obrysy. Vnímáme ji jako rychlou, protože neustále přijímáme podněty v přítomnosti, které jsou ale dlouhodobě netrvanlivé.

Periferie. Něco odděleného od středu. Často konfrontovaná se slovem „horší“ nebo naopak zastávaná se slovem „vlastní“, málokdy ale „lepší“. Proč by periferie měla evokovat cokoli horšího i když se tak nemálokrát děje?

Kdo by po něm netoužil. Prahneme po něčem, co nám dá pocit smyslu. Hledáme stéblo, které nás vytáhne z černého jezera méněcennosti. Proč děláme to, co děláme?

Zcela jinak se o životní energii píše za pošmourného dne, jemuž předchází vichřice. Odlišnou podobu bude mít i text napsaný ve chvílích po odpočinku a v radosti. Vliv na volená slova bude mít také množství času ke stvoření textu.

Některá východiska mají univerzální platnost navzdory době, ve které vznikly. A v určitých epochách lidstva nabývají opětovné aktuálnosti: „Všechno je fór. Sranda musí bejt, poněvadž nic jiného nelze vážně dělat. Celý život nás, mladé lidi, vede do prdele. Bařtipáni i jeremiášové se na nás smějí ze všech koutů, bakuřové vládnou světem. Musíme vytáhnout starou a osvědčenou zbraň proti nim – srandu.

Vada na kráse se často stane předností. Co ale s vadou na charakteru? Naše země je anomálií ideálů, na vysoké příčky žebříčku hodnot se neštítí lézt sprostota, lež, a ještě to pobaví lid. Veřejnoprávní koláče sledovanosti kynou nad formu, o zábavu je postaráno a následná témata k pivu jsou jasná.

Jak načít nový rok, aby vložená očekávání nekypěla stejným entuziasmem a v jeho závěru opakovaným zklamáním? Přelom roku je mezníkem pro hodnocení. Nazírání na uplynulé a očekávání všeho nejlepšího od nově otevřeného časoprostoru. Kalendář nám svým datem dává ultimativní postoj, pomyslnost, že od teď je možné začít jinak.

Jsme v permanentním obklopení množstvím informací, které zaplňují naši mysl, a my jen zřídkakdy můžeme dávkovat poměr toho, co přijímat chceme, a toho, co nás zahlcuje nechtěně.

Změny facebookových ikonek na motivační předvolební, změny nálad i počasí. U nás v redakci proběhly změny radikální.

Nečekaně nastane období, kdy leccos přestane dávat smysl. Činnosti, které nás bavily, pro nás najednou ztrácí význam a nečiní nás šťastnými tak jako dříve. Nedosahují své hloubky a vytrácí se jejich smysl. Uvědomíme si, že to, co jsme dělali s nasazením a zaujetím, plníme už jen mechanicky. Místo naplnění přichází vyčerpání. Zmatek a nepochopení situace.

Umění. To už je taková návštěva věže v činžovním domě. Nadstavba života.