úvodník | Nahodilost
Co je nahodilost? Lasagne nebo apokalypsa? Není potřeba se rozhodovat pro jedno nebo druhé. Nahodilost dokáže zvednout z rozvrzané židle. Vnese do ustrnulého ruch a naruší řád.
Co je nahodilost? Lasagne nebo apokalypsa? Není potřeba se rozhodovat pro jedno nebo druhé. Nahodilost dokáže zvednout z rozvrzané židle. Vnese do ustrnulého ruch a naruší řád.
Zbavování se, odstraňování, odjímání. Téma březnového vydání Artiklu je redukce. Ne nutně musí být redukce brána negativně. Naopak, většinou se zbavujeme právě nechtěného.
Experiment jako snaha překročit již ustálené hranice. Často ale vyplyne pouze ve slepou uličku, která jen ověří, že se nejednalo o správnou cestu.
Jistota je fikce. Je jen slovem, které ale magicky uklidňuje a přináší do života stabilitu. Ve skutečnosti nevíme, co bude zítra. Je to jen pravděpodobnost, očekávání a předpoklad. Přesto ale všichni po jistotě jako po nějakém pevném pilíři našeho života toužíme a jdeme cestou, která nám takovou fikci naplní snad až do reálné podoby.
Aktuální situace ve společnosti je vyčerpávající a není v dohledu přívětivé východisko. Místo etického přístupu k věcem drží žezlo sarkasmus a zesměšňování. Je to totiž jednodušší způsob řešení situace a hlavně takový přístup, který nabaluje notně vyšší počet lajků na sociálních sítích. A o to ve virtuálním světě, který téměř nahrazuje náš reálný, přeci jde…
Gender je otevřeným a otevíraným tématem. Společnost rozdílnosti mezi muži a ženami reflektuje už poměrně aktivně a systematicky. Přesto jsou ale nějaké pojmy stále palčivé a ne zcela dobře uchopené.
Jednoduchost je nekonečná dokonalost, jak už řekl Leonardo da Vinci. Stav, který se oprostil od všech zbytečných nánosů a vzešel zpět do své esenciální podoby. Navracíme se k ní, abychom vyvážili existování v bezmateriální době a upevnili tak sami sebe v sociálně-kulturním kontextu.
Někdy jí je dostatek, jindy dochází. Tentokrát ale nemluvím o čerstvé kávě, která je motorem nebo životním stylem mnohých z nás. Síla, vůle nebo schopnost k činům jsou další ekvivalenty tématu zářijového čísla – Energie.
Co je dnes hloubkou, se výrazně změlčilo od vnímání pár let zpět. Těžko pomyslnou hloubku měřit, standard udává většinová společnost. Co má pro jednoho status hloubky, druhého zamrazí plytkostí.
Okolní prostředí, lidi v něm, naše zážitky a zkušenosti. To jsou všechno atributy, které nás vědomě i nevědomě ovlivňují. Utvářejí naši osobnost a jsou jejími jednotlivými prvky. Stejně jako informace a jejich povaha, kultura a její projevy – to vše vytváří vliv na to, kým a kdo jsme.
Blahobyt, Facebooky plné skvělých zážitků a životy podle našich představ. Jsme svobodní, můžeme si tedy dělat v podstatě to, co chceme. Můžeme studovat, cestovat, svobodně se vyjadřovat. Nejsou zákazy, které by nás nutily vzdorovat. Není čemu. Maximálně sobě. Existuje v takovém kontextu tak silná emoce, jakou je nenávist?
Kulturní život se dostává do svého živlu a teplé počasí je jeho spouštěčem. Co rozkvétá na kulturním poli?
Před několika lety mi zvrácené přišlo leccos, co se odlišovalo od normálu. Věšení se na háky, návštěvy čtyřkových hospod, umělci tvořící z vlastních tělních výměšků, fotografie v galeriích adjustované na klipsech.
Určitá roční období jsou spjata s konkrétními stereotypy. Pro to jarní se zcela nabízí odlehčení od všeho nahromaděného. Zbavování se materiální zátěže je aktuální téma.
Téma únorového Artiklu přináší pohled na odcizení. To může v době sbírání facebookových přátel jako artefaktů oblíbenosti působit absurdně. Ale kolik z těchto přátel zná opravdu vás, a ne jen vaše příspěvky na zdi, mohli byste se na ně spolehnout za každé situace a skutečně jim důvěřujete?
Identita je něco tak neuchopitelného a přesto častokrát zcela konkrétně definovaného. Být někým a něčím je neustále naplňovaný status. V době nestálosti a možnosti rychlých změn je uchopení identity v rámci vlastní osobnosti náročnou výzvou.
Závěr roku uzavírá dvanáct uplynulých měsíců našeho života. Zpětně se ohlížíme, jakou podobu jsme mu pro tento rok dali, co jsme do něj pustili a nechali přijít, co naopak ztratili. Kam jsme se posunuli, co zažili a kým jsme. Jako pomyslný mezník nám konec roku předkládá novou desku. Ta už sice není čistá a nepopsaná, ale můžeme na ni dále cokoli vrstvit.
Na podzim se kolem nás už standardně objevují předčasně vyvěšené vánoční ozdoby a nejrůznější produkty na zlepšení nálady. Listopad je měsícem, který marketing miluje. Cokoli s přídavným jménem „antidepresivní“ si získá velmi snadno pozornost.
2014–2024 © ARTIKL.ORG, 2009–2013 © KULTURNIPECKA.CZ Všechna práva vyhrazena. Bez písemného souhlasu redakce je další šíření obsahu webu zakázáno. |
[o] |