Umění. To už je taková návštěva věže v činžovním domě. Nadstavba života.

Jak lépe zakončit okurkovou sezónu než s tématem Radost. Uděláme vám ji.

Volnost. Potřebujeme ji najednou víc, protože jí i více můžeme mít. Láká nás množství možností, které nás svádí od uvědomělých voleb.

V příštím roce má skončit svou činnost Facebook. Značně omezen bude i Google – respektive bude promazán o bulvární obsah a lživé informace.

Kolikrát už jsme něčemu unikli s představou, jak skvěle jsme obešli něco nepříjemného, s čím jsme se nechtěli konfrontovat. A kolikrát už nás to samé, ale v trochu jiné podobě, potkalo znovu.

Co je nahodilost? Lasagne nebo apokalypsa? Není potřeba se rozhodovat pro jedno nebo druhé. Nahodilost dokáže zvednout z rozvrzané židle. Vnese do ustrnulého ruch a naruší řád.

Zbavování se, odstraňování, odjímání. Téma březnového vydání Artiklu je redukce. Ne nutně musí být redukce brána negativně. Naopak, většinou se zbavujeme právě nechtěného.

Experiment jako snaha překročit již ustálené hranice. Často ale vyplyne pouze ve slepou uličku, která jen ověří, že se nejednalo o správnou cestu.

Jistota je fikce. Je jen slovem, které ale magicky uklidňuje a přináší do života stabilitu. Ve skutečnosti nevíme, co bude zítra. Je to jen pravděpodobnost, očekávání a předpoklad. Přesto ale všichni po jistotě jako po nějakém pevném pilíři našeho života toužíme a jdeme cestou, která nám takovou fikci naplní snad až do reálné podoby.

Aktuální situace ve společnosti je vyčerpávající a není v dohledu přívětivé východisko. Místo etického přístupu k věcem drží žezlo sarkasmus a zesměšňování. Je to totiž jednodušší způsob řešení situace a hlavně takový přístup, který nabaluje notně vyšší počet lajků na sociálních sítích. A o to ve virtuálním světě, který téměř nahrazuje náš reálný, přeci jde…

Gender je otevřeným a otevíraným tématem. Společnost rozdílnosti mezi muži a ženami reflektuje už poměrně aktivně a systematicky. Přesto jsou ale nějaké pojmy stále palčivé a ne zcela dobře uchopené.

Jednoduchost je nekonečná dokonalost, jak už řekl Leonardo da Vinci. Stav, který se oprostil od všech zbytečných nánosů a vzešel zpět do své esenciální podoby. Navracíme se k ní, abychom vyvážili existování v bezmateriální době a upevnili tak sami sebe v sociálně-kulturním kontextu.

Někdy jí je dostatek, jindy dochází. Tentokrát ale nemluvím o čerstvé kávě, která je motorem nebo životním stylem mnohých z nás. Síla, vůle nebo schopnost k činům jsou další ekvivalenty tématu zářijového čísla – Energie.

Co je dnes hloubkou, se výrazně změlčilo od vnímání pár let zpět. Těžko pomyslnou hloubku měřit, standard udává většinová společnost. Co má pro jednoho status hloubky, druhého zamrazí plytkostí.

Okolní prostředí, lidi v něm, naše zážitky a zkušenosti. To jsou všechno atributy, které nás vědomě i nevědomě ovlivňují. Utvářejí naši osobnost a jsou jejími jednotlivými prvky. Stejně jako informace a jejich povaha, kultura a její projevy – to vše vytváří vliv na to, kým a kdo jsme.

Blahobyt, Facebooky plné skvělých zážitků a životy podle našich představ. Jsme svobodní, můžeme si tedy dělat v podstatě to, co chceme. Můžeme studovat, cestovat, svobodně se vyjadřovat. Nejsou zákazy, které by nás nutily vzdorovat. Není čemu. Maximálně sobě. Existuje v takovém kontextu tak silná emoce, jakou je nenávist?

Kulturní život se dostává do svého živlu a teplé počasí je jeho spouštěčem. Co rozkvétá na kulturním poli?

Před několika lety mi zvrácené přišlo leccos, co se odlišovalo od normálu. Věšení se na háky, návštěvy čtyřkových hospod, umělci tvořící z vlastních tělních výměšků, fotografie v galeriích adjustované na klipsech.