Jen málokdy se povede natočit opravdu dobrý romantický film. A ještě vzácněji takový film nabízí promyšlený příběh, bohaté dialogy a obrazovou dokonalost, která ovšem nesklouzává ke kýči, ale pomáhá filmu vytvořit nezapomenutelnou atmosféru. Neskutečné se stalo skutečným, v polovině minulého měsíce vstoupil do kin film Nejvyšší nabídka a ten všechna tyto kritéria splňuje.

Zpracování židovské trilogie Arnošta Lustiga Milanem Cieslarem vypráví retrospektivní příběh z období holokaustu. Ve filmu Colette režisér opouští předlohu a její zobrazení vnitřních konfliktů ženy pod tlakem nelidských podmínek ve prospěch jednoduché romance v kulisách koncentračního tábora. Protagonisté Clémence Thioly (Colette) a Jiří Mádl (Vili) tak proplouvají v neurčité mlze emocionálně nevěrohodných situací, což nakonec nedokáže vyvážit ani dobrá hudba či kamera.

Téma Benešových dekretů je stále živé. Nedávno se objevilo i v prezidentské kampani jako velmi silný argument. Kolik z nás ale může tvrdit, že podrobnosti ohledně odsunu Němců zná? V dějinách Československé republiky se málokdo orientuje s přesností. Měli bychom bez problému umět vyjmenovat prezidenty periodicky za sebou, ale jistí jsme si jen u T. G. Masaryka a Václava Havla. Kdo vedl československý odboj za 2. světové války? To všechno si připomeneme na podzim letošního roku, kdy Česká televize chystá pro své diváky osmidílný dokumentární cyklus České století, který zachycuje klíčové okamžiky moderních dějin našeho národa.

Doku-automaty splétající sítě informací jsou dobrodružstvím a hrou, jsou vzdáleným místem, na které není nutné se jen dívat, ale můžeme ho aktivně prozkoumávat. Neuspokojuje-li nás předžvýkaný povrch filmového pásu, je možné experimentovat, hlouběji pronikat do tématu či ho jen odhalovat z jiného úhlu pohledu.

Za sedmero horami, za sedmero dolinami, žil jednou jeden …, kterého znali jen ti před horami a před dolinami. A doma nikdo. Díky dokumentu Pátrání po Sugar Manovi se to však rychle změnilo.

„Vypustili jsme síly, které nedokážeme ovládat. Od počátku naší existence jsou vzduch, voda a všechny formy života propojeny vzájemnými vazbami. A my jsme tyto vazby zpřetrhali.“

Představte si, že byste nemuseli jíst. Vůbec nic. Nemočili byste ani se nevyprazdňovali. Energii získávali ze světla. A živili se z prány. Breathariáni takhle prý žijí. Věříte tomu?

Když se řekne Lady Terminator, polknou pamětníci nasucho. Zakázaná kazeta z konce 80. let, zamykaná u táty ve skříňce, lákala kdejakého zvídavého hošíka. Protože ten akční nářez byl fakt hustej!

Co se opravdu skrývá za prodejními akcemi cílenými na důchodce? Režisérka Silvie Dymáková ve filmu Šmejdi ukazuje drsné pozadí těchto předváděcích setkání a zájezdů. Odkrývá velmi propracované strategie prodejců, ale odhaluje i jejich hrubé chování ke starším lidem, které dokonce párkrát skončilo i trvalými následky. Díky skryté kameře se jí podařilo získat materiál, jenž dokumentuje manipulativní taktiky a nátlak na důchodce.

Brněnský festival francouzského umění Bonjour Brno přichystal ve dnech 11. až 14. dubna nejen nahlédnutí do kultury kulinářské, divadelní či výtvarné, ale i prezentaci frankofonní kinematografie. Hlavní součástí filmové přehlídky v malém komorním sálu kina Art byla retrospektiva tvorby dokumentaristy a spisovatele Chrise Markera.

Nadužívaná fráze, která se stává denním chlebem pro stále více lidí. Myslet si, že tyto výkřiky jsou jen příznakem aktivního a činorodého života, by byla hloupost.

Helena Třeštíková nemusí být dlouze představována – uvedly ji desítky jejích filmů. Zatím nejdelší časosběrný dokument Soukromý vesmír bylo možné zhlédnout v kinech od ledna loňského roku. Ve své filmové tvorbě si vybrala dlouhou cestu nejistoty, kde scénář píšou její vlastní postavy. Nejen o nich mluvila na pražské PechaKucha Night.

Kdekdo se ohání tím, jak je tolerantní. Přitom má potíže respektovat cizí názor nebo přijmout fakt, že má za sousedy Romy. I tato palčivá témata si letos bere na paškál dokumentární festival Jeden svět, když se chystá mezi svými diváky šířit otázku: Bojíte se snášet?

Krásy slovenské krajiny, okouzlující taneční prvky a roztroušené kousky lidského života. Pokud čekáte typický taneční film, v Tanci medzi črepinami se ho nedočkáte. Stanete se však součástí dynamického slovenského folklóru, kulturního dědictví a žánrově netradiční formy zpracování, které vám přinesou téměř „divadelní“ zážitek.

V hlavní roli je tělo, gesta a rytmus. Postavy sice mluví, spíše však nechávají promlouvat své tělo. Děj se trochu ztrácí za obrazy a já pohlceně sleduji film, jenž přetavuje slova v pohyb. Učím se rozumět novému jazyku a sleduji, jak fyzické divadlo pozvolna proniká do filmu. Střetávám se s žánrem, kterému se mimo jiné říká videodance, dance film, screen dance či cinedance.

Kdo jezdí do Olomouce na PAF, ví. Kdo tu ale ještě nebyl, tak by si snad mohl myslet, že se na Přehlídce animovaného filmu setká s průřezem historií, sestaví si žebříček zajímavých studentských filmů, na přednášce prodiskutuje budoucnost animace a pak s dobrým pocitem sbalí ruksak a pojede zpátky domů. V Olomouci to ale funguje zcela jinak.

Právě o Vánocích nastává ten okamžik, kdy mám možnost se pozastavit, strávit pěkné chvíle se svou rodinou a zhodnotit uplynulý rok. Někdy se mi zdá, že se nic nestalo, jindy zase že se stalo všechno. Letos mi k tomuto vánočnímu zamyšlení přispěl i film Atlas mraků, který mé dosavadní chápání světa obrátil naruby.

Prožijte den D roku 2012 tam, kde končí čas a začíná PROSTOR. Od 21. do 27. prosince vyjma Štědrého dne, v novém žižkovském kulturním centru na Koněvově 219, Praha 3 se projekt PROSTOR promění v hudební klub, výstavní galerii, artové kino, knihovnu i prodejní trh!