Určitě jste mnohokrát viděli někoho, kdo má inkoustem zdobené tělo. Na ulici, v televizi, u vašich známých, nebo zkrátka kdekoliv. Tetování je metoda vpichování inkoustu do kůže pomocí jehly, jejíž stopy – malé tečky – vytvoří celistvý obrázek, nápis nebo symbol. Dnes se už tímto velice známým způsobem dekorují lidé každého věku.
Letná je místem setkávání, rájem skejťáků i zajímavým místem pro trávení volného času. Slučuje park s proudícím tepem města. Kdo by neznal Metronom, který nad Prahou plyne svým tempem a pozoruje dění. Ale nebylo tomu tak vždy. Podívejme se na historii a přeměnu tohoto místa.
Tetování vzniká postupným vpichováním inkoustu pod kůži. Ve velkém množství případů se jedná o jehlu připojenou k elektrickému strojku, která umělci-tatérovi napomáhá na kůži vytvářet různé symboly, obrázky a nápisy. V poslední době se rozšířil i princip starší a tradičnější. Jehla, normálně zaujímající místo ve strojku, se stejně jako při výše uvedeném postupu namáčí do inkoustu, ale místo elektřiny jako nástroje se používá jen ruka a veškerá práce s propichováním kůže je prováděna ručně.
Mezinárodní veletrh konopí a léčivých bylin Cannafest vstupuje letos do svého šestého ročníku a stejně jako v předešlých letech se bude konat na Výstavišti v Praze-Holešovicích. Konkrétně potom v termínu 6.–8. 11. 2015.
Tetování. Piercing. Modifikace. Pouhá tři slova, která zdaleka nejsou schopna vystihnout význam a velikost tělesných úprav v 21. století. Už vůbec pak nejsou s to definovat půvab profesionálně řízené bolesti, smysl výsledného efektu a (to především) povahu a osobnost samotných bytostí, jež tělesné úpravy podstupují, nechávají se zkrášlovat do podoby, kterou považují za sobě vlastní, a dobrovolně darují svou kůži umění. Už je tomu totiž dávno, co byla lidská populace rozdělována vedví na Ty s tetováním a Ty bez něj.
Po dlouhých měsících nejisté budoucnosti přichází konečně dobrá zpráva – Trafačka is not dead!
Móda je projev individuality. Ve chvíli, kdy se směr příliš rozšíří, začíná být brán spíše negativně. Tím, jak se oblékáme, vyjadřujeme vlastní postoj k životu i svou uzavřenost či otevřenost vůči ostatním. Dáváme najevo příslušnost k nějaké skupině, ale uniformu bychom nosit nechtěli.
Až se v červenci budete prodírat davy návštěvníků festivalu ve Varech, vzpomeňte si na následující řádky. Jsou tomu tři roky, kdy jsme s Matějem Chytilem začali připravovat kampaň za záchranu lázní v Kyselce se sloganem „Opravte Kyselku“.
Jaro je obdobím probuzení nejen přírody, ale i vědomí. Kdy jindy může být člověk euforický z plus deseti, trochy sluníčka a kousku zeleně, zahlédnuté cestou do práce? Lepkavé jarní lístečky, jež fascinovaly ještě Ivana Karamazova, dokážou přimět k životu i kdejakého dnešního skeptika. Působily by ale stejně, pokud by jim nepředcházelo období omšelé podzimní melancholie a zšeřelé zimní deprese?
Pokud bude politika v oblasti kultury naplňována stejným způsobem, jakým je navržen, diskutován a artikulován její strategický rámec (Státní kulturní politika České republiky na léta 2015–2020), pak může tzv. živé umění na existenci MK jako partnera nebo alespoň přímluvce definitivně zapomenout.
Nechte se pozvat na slavnostní přivítání roku Dřeva a Ovce. Vše začne 21. února ve 14 hodin na Novoměstské radnici. V hlavním sále zazní kapely Sarah & The Adams, Please The Trees, Jana Vébrová a Bio Masha s projektem Debbi Love. Radostnými písněmi pak publikum potěší Tsedok Nyima a Topgyal Gontse s jejich Khaita Joyful Dances.
Se vznikem projektu Paralelní polis a sérií kritických článků v Respektu a dále na Advojce a Referendu se rozhořela další rovina debaty na téma financování kultury.
Netřeba detailně rozebírat kauzu Klinika a nosit tak dříví do lesa. Během deseti dnů působení tohoto pražského sociálně-kulturního centra se o medializaci zasloužily samy okolnosti. Samozřejmě – ty by nevznikly bez akce a reakce.
Není příhodnějšího místa pro psaní příspěvku na téma prostituce nežli Amsterdamu – mimořádně kultivovaného města, které je vedle bohaté kultury význačné také svým sepětím s prostitucí. K přístavnímu městu prostituce odjakživa patří a místní ji zpravidla nepovažují za vážný společenský problém.
I mezi bytostmi v nouzi jsou oblíbenci a outsideři. Mezi oblíbence patří opuštění pejsci nebo malé děti. Hůře nacházejí pomoc dobrovolníků nebo finanční prostředky například organizace zabývající se lidmi s kombinovaným postižením či seniory. Jejich tématika totiž není tolik atraktivní a většina z nás se s nimi nechce mazlit.
Dát někomu pod stromeček kotě nebo štěně jako překvapení není obvykle nejlepší nápad. Ze začátku je to spousta radosti a mazlení, ale když přijde venčení, úklid a návštěvy veterináře, začínají se zvířecí útulky plnit. S tetováním pod stromeček je to podobné. Sice ho nemusíte venčit, ale o poznání hůř se nepromyšleného dárku zbavuje. Jak to udělat chytře?
Na počátku bylo nadšení, nápad a stará garáž na dvorku budovy Hollar.
Asi jsem v poslední době příliš obklopen novými technologiemi a lidmi, kteří vědí, jak je používat, než abych mohl reálně hodnotit možnosti jejich aplikace pro chod veřejné správy. I tak mě ale při každé návštěvě úřadu napadá podobná otázka jako při čtení poslední zprávy o dalším průšvihu Ministerstva kultury ČR: Proč všichni bez námitek a smířeně přispíváme na systém, který se podobá webovým aplikacím v devadesátých letech?