Expozice Rozlomená doba představuje avantgardní dobu mezi léty 1908 až 1928. Dvacet dlouhých let, které si zasluhují veliké uznání za to, jaké velikány výtvarného umění nám daly. Výstava zahrnuje více než čtyři sta obrazů, soch, časopisů, knih a plakátů zapůjčených ze šesti desítek institucí z celkem deseti zemí Evropy.

Z pouliční tvorby, kde byl stálicí zejména v 90. letech a prezentoval se pod přezdívkou Tron, se svou výraznou uměleckou osobností a tvrdou pílí dostal Michal Škapa do povědomí české umělecké scény. Nyní veřejnosti ukazuje své rozsáhlé spektrum výtvarných přístupů výstavou v Praze s názvem Babylon. Společně jsme si povídali o jeho tvorbě, její transformaci i osobní fascinací městem.

Galerie hlavního města Prahy v autentickém prostředí barokního Colloredo-Mansfeldského paláce uvádí výstavy mladých umělců, kteří zaujímají důležité pozice v rámci současného středoevropského umění. Výstavní projekty jsou doplněny o cyklus Start Up, který v bývalé kočárovně představuje nastupující generaci mladých výtvarníků.

Škatulka „umění z regionu“ může vzbuzovat pejorativní nádech. Otevřeli jsme zásuvku s něčím, co se nedostalo do hlavního města. Koukáme na něco okrajového, druhotného. Taková myšlenková zkratka je ale naprosto nesouvisející s podstatou regionální tvorby a pošpiněný obsah jí spíš než umělci mohou vytvořit kurátoři.

Abstraktní malíř Jan Kaláb letos oslavil čtyřicítku a jako dárek si nadělil velkou monografii své tvorby. Sešli jsme se spolu v jeho ateliéru, který je hned naproti jeho domovské Trafo Gallery, kde v současnosti probíhá i jeho výstava Point of Space. Nad hrnkem černého čaje jsme si povídali o tom, jakým způsobem výstavu koncipoval, jakou roli v jeho tvorbě hrají objekty, jak svou malbu vnímá on sám, nebo jestli prožívá uměleckou krizi, a nakoukli jsme pod povrch jeho barevných kombinací.

Google Cultural Institute vyvinul aplikaci, pomocí níž mohou uživatelé objevovat sbírky muzeí po celém světě nebo najít svou podobiznu v dějinách výtvarného umění. Jak taková možnost ale ovlivňuje vnímání umění? Může být návštěva virtuální galerie podobná prožitku z té reálné?

Na přelomu šedesátých a sedmdesátých let došlo na západ od našich hranic ke kulturnímu zemětřesení. Události roku ´68, emancipační hnutí a heslo „Osobní je politické“, snaha vymanit se z role modelky a múzy (tedy pouhého objektu zobrazení) a najít své vlastní, subjektivní umělecké vyjádření – to byla explozivní směs, z níž se na počátku sedmdesátých let v USA a západní Evropě zrodila feministická avantgarda.

Mimořádná výstava děl Alfonse Muchy s názvem Dva světy, kterou pořádá brněnské výstaviště, okouzluje svým potemnělým prostředím. Expozice zobrazuje nejvýznamnější Muchovo dílo Slovanskou epopej a ukázky několika plakátů z jeho tvůrčí dílny. Celková výzdoba pavilonu H potrvá do konce letošního roku a nabízí to nejlepší z Muchovy tvorby.

Opona je spojována s představou těžkého sametového závěsu, který odděluje jeviště od hlediště. Rozmanitost jejích podob představuje výstava divadelních opon v českých zemích 19.–21. století Velký obraz.

Centrum Prahy je plné vizuálního smogu a toho si byli pořadatelé druhého ročníku festivalu m³ / Umění v prostoru od počátku vědomí. Festival proběhl od 9. června do 30. září a místo toho, aby se kurátoři Laura Amann a Jen Kratochvil (Significant Other) snažili překřičet křičícího, ukryli festival do sklepů, na střechy a do knihoven, kde je klid a člověk se může na umění nerušeně soustředit. Spojení Prahy 1 a spíše galerijních kurátorů tak bylo ze strany pořadatele (BUBEC, o.p.s., sochaře Čestmíra Sušky) daleko prozřetelnější, než by se mohlo na první pohled zdát.

V srdci Žižkova, plného starých šedivých činžáků, se skrývá oáza klidu. Přívětivá zahrada s vévodící barokní kaplí ale nabízí mnohem více než relax v klidném prostředí či kávu v místní kavárně. Do jedinečných prostor můžete zajít především na kvalitní výstavu nebo unikátní koncert. Příště si vzpomeňte a zastavte se. V Čajkovského ulici totiž najdete Atrium.

Pracovat s tak velkorysým prostorem, jako jsou výstavní sály Galerie Rudolfinum, jsou pro každého umělce a kurátora výzvou. Petr Písařík (* 1968) jej ovládl a takřka upozadil skrze svůj svět, který v neoklasicistních sálech vytvořil. Zcela přiléhavě se tak jeho výstava jmenuje Space Maker.

Zúžit realitu na jedno téma, které se line okolo kritické reflexe digitálního světa, je cílem projektu rozšířené výstavy #DATAMAZE – Datové bludiště v Centru současného umění DOX. Koncept výstavy se vyvíjí v čase a aktuálně tak reaguje na nejnovější fenomény, které se právě v souvislosti s touto problematikou objevují.

Himalayan Dalai Lama, kteří se se svou taneční elektronickou hudbou pohybují mezi downtempem, ambientem, trip-hopem a technem, právě vydali dlouho očekávané debutové album. Nazvali jej Orange Coloured Rose Leaves.

Už 6. listopadu proběhne 35. ročník festivalu studentských filmů FAMUFEST. Ústředním motivem festivalu bude pro tento rok symbol, který vyjadřuje myšlenku spojování jak fyzické, tak umělecké – most. Oslava různorodosti a možnosti neškatulkovat potrvá do 11. listopadu.

Desáté Berlínské bienále neslo název We don’t need another hero. Tato přehlídka současného umění se konala v pěti výstavních prostorech a měla více než 100 000 návštěvníků. Kurátorkou byla Gabi Ngcobo s týmem složeným z Nomadumy Rosy Masilely, Serubiriho Mosese, Thiaga de Paula Souzy a Yvette Mutumby. Bienále odkazuje k postkoloniálním studiím, avšak odmítá se znovu zabývat koloniálními podmínkami a snaží se vytvářet otázky nové.

Druhý ročník festivalu Nekropolis, úzce spjatého s loutkářem, režisérem Matijou Solcem a jeho mnoha hudebními i divadelními projekty, je za dveřmi. Nekropolis není jen festivalem o smrti, ale především akcí, která se tímto tématem zabývá a divákovi jej nabízí v mnoha podobách