Viktor Vlach, Erika Vašutová a Vladimír Vašut tvoří od roku 2004 kancelář under-construction architects. Malou a mladou. Setkali se na škole a efektivně se brání okorání neotřelým způsobem a zajímavými realizacemi.

Snažíme se jej nezničit. Cena veřejného prostoru spočívá mimo jiné i v jeho dlouhodobém neobsazení, smyslem mohou být i krátkodobé aktivity. Tak zněla odpověď na otázku, jak zachází architekt Petr Hájek s veřejným prostorem. Mnohem obšírnější odpověď najdete v pracích jeho studentů na výstavě [anastomosis], která se právě teď koná v DOXu.

V únoru 2007 přivítala PechaKucha Night Prague své první diváky v kině Aero. Po pěti letech se jedná o respektovanou událost, která pravidelně mapuje práci nových i časem prověřených talentů z mnoha oborů, nejen architektury.

Budoucnost architektury tvoříme dnes. A právě v těchto dnech se uzavírá první semestr na ARCHIP (Architectural Institute in Prague), na jejímž založení pracovali Martin Roubík, Regina Loukotová, Petr Pištěk a další od roku 2005. Jediný akreditovaný (zatím) bakalářský program v angličtině v ČR, mezinárodní skladba studentů a důraz na společenskou odpovědnost, řemeslné znalosti a schopnost diskuse a prezentace tak na české scéně vytvářejí platformu, která dává šanci vzniku harmonického sociálního a životního prostoru.

„Snažili jsme se zachovat původní atmosféru Aera. Onu industriální syrovost, která na vás spiklenecky pomrkává pokaždé, když projdete dveřmi do sálu nebo se zvednete pro další víno. Koneckonců svět venku a svět iluzí dělí filmová klapka baru.“

Yvette Vašourková a Igor Kovačevič. Založili platformu MOBA, která vychází ze staroslovanského slova molitba-modlitba-moba a jeho význam sousedské výpomoci se odráží v úkolu každé stavby pomáhat svému okolí, přispět k rozvoji veřejného prostoru. V roce 2001 vytvořili Centrum pro středoevropskou architekturu (CCEA), prostor pro výzkum a alternativy v architektonické osvětě.

„Náš přístup ke tvorbě architektury lze shrnout do pojmu: otevřenost, svěžest, úspornost. Světlo, teplo, vůně jsou přirozenou součástí našeho uvažování o prostoru, který navrhujeme,“ říká Roman Brychta, spoluzakladatel ateliéru Projektil architekti. Další, kdo odpovídali na mé otázky, jsou jeho partneři Petr Lešek a Adam Halíř.

FAM Architekti je ateliér se sídlem v Praze založený v roce 2005 Pavlem Nasadilem a Janem Horkým po absolutoriu Školy architektury Akademie výtvarných umění. Věnují se projektům, realizacím a soutěžím ve vztahu k veřejnému prostoru v České republice, Velké Británii a Africe. Ateliér přistupuje k jednotlivým zadáním s individuálním koncepčním řešením. O místě, stavbě a vůli zodpovědně tvořit jsem hovořila s Pavlem Nasadilem.

Architektura vyžaduje jistý druh nadhledu. Nejen proto, že na velkou část plánů se člověk dívá z ptačí perspektivy nebo že z nápadů vznikne něco, co bude ovlivňovat život lidí po několik desítek let, ne-li více; či dokonce kvůli mnohokrát ohranému klišé, které kombinuje slova „detail“ a „celek“. Myslím si, že nadhled je nutný pro kvalitně odvedenou práci, které neschází vtip, jenž oceníte víckrát než jen jednou. Představuji vám architektonické studio Sporadical.

Verejný priestor je miestom, kde je nadbytok možností, nie celkom dobre naprogramovaných, říká Benjamín Brádňanský ze slovenského architektonického ateliéru n/a a svá slova doprovází ikonografikou zákazů, ze kterými se na veřejných místech setkáváme. Nejezděte na kole. Nekuřte. Nefotografujte. Nesypejte ptáčkům. Nepouštějte balónky.

Marcelu Steinbachovou jsme si pro tento díl PKNP vybrali z několika důvodů: pro její spolupráci s minulým Pražským Quadriennale, které právě tento rok opět proběhlo; protože před deseti lety založila Kruh, který má za cíl přiblížit architekturu veřejnosti, a do třetice nám je sympatická její spolupráce s vizuálními umělci.

„Současná architektonická scéna v Čechách odpovídá době a společnosti, bohužel. Stále nám pár délek za okolními zeměmi schází. Budoucnost rozhodně vidíme optimisticky a hlavně se snažíme, aby taková byla,“ komentují vývoj Robust architekti.

Středobodem letošního festivalu Street For Art bude tzv. ZÓNA IDEAL, platforma o rozloze 30 × 30 metrů, která bude ukázkou dobře fungujícího místa pro život ve veřejném prostoru se vším, co takový prostor má obsahovat. V průběhu května se zároveň na vybraných pražských náměstích objeví vídeňské lavice ENZI jako první ukázka možností, jak zlepšovat kvalitu veřejného prostoru.

Petr Janda vystudoval architekturu na FA ČVUT (2001) a monumentální tvorbu na AVU (2003) v Praze. Do roku 2007 byl členem sporadical. Pohybuje se na rozhraní architektury, umění a veřejného prostoru.

V minulém článku v této rubrice jste si mohli přečíst o řešení stavebních záborů a teď se podíváme za ně. Druhá sonda do výstavy Městské zásahy, po představení Collaborative Collective v minulém čísle, patří ateliéru ov-a.

„Naší snahou je, aby měl jeden každý projekt vtip, chytrost, která ho posune dál,“ zazní v rozhovoru, jenž na dálku vedu s Krištofem Hanzlíkem, členem Collaborative Collective.

V době, kdy připravuji tento článek ve spolupráci s PechaKucha, o kus dál na severu bourají stavbu, o které chci hovořit.