Spolupráce, spolupůsobení, vzájemná inspirace. Typ součinnosti, kdy je výsledný účinek vyšší než pouhý součet těch jednotlivých. Mnohožánrový festival Transforma již podruhé v jihočeském Táboře spojí nejrozmanitější kulturní činitele.

Kde je moje, naše a jejich? Jak se tyto pocity identifikace váží ke stavební struktuře a obytnému prostředí? Nejen na tuto otázku se snaží nalézt odpověď kniha „Můj dům, naše ulice“ od vydavatelství Zlatý řez.

Již delší dobu jsme svědky mnoha diskuzí na téma veřejného prostoru a jeho sdílení, které se následně zrcadlí v aktivitách a participaci. Jak se ale sdílení může promítnout do architektury, a to nejen do její fyzické podoby, ale zároveň do jejího užívání? V tom ještě stále trochu tápeme, alespoň tady v Čechách.

Ještě pořád u nás doznívá hospodářská krize, která nejenže způsobila rapidní pokles investic do výstavby, ale zároveň odsunula práci architekta na pozici jakési drahé nadstavby. Jde snad propagovat architekturu i bez nároku na honorář, nebo to je utopie mimo zajetý systém?

Na konci května loňského roku se z třetího patra Domu hudebnin začala linout vůně kávy mísená s výhledem na Jungmannovo náměstí. Nátalie Steklová vyhrála v boji s náročnou rekonstrukcí a otevřela sluneční terasu, která obklopuje její showroom a kulturní prostor.

Všichni někde bydlíme. Někde uvnitř, mezi čtyřmi stěnami, někde, kde máme pocit bezpečí. Také chodíme někam do práce a do školy, ve většině případů to bývá jiný objekt než ten, ve kterém žijeme. Pro přepravu mezi těmito místy a dalšími, která navštěvujeme v rámci našeho fungování, užíváme exteriér, město, venkovní prostor, veřejný prostor… každý tomu říkáme jinak. Ale mezi těmito světy existují jisté vztahy a od každého z nich vyžadujeme jisté vlastnosti a funkce. Zároveň to, co si slibujeme od útulného bytu, nebudeme čekat od náměstí. Pojďme trochu více porozumět svému okolí i tomu, jací jsme i my samotní.

Dnes v postinformační době je digitalizace čehokoli téměř samozřejmostí. Je až znepokojující, co vše za informace se k nám v elektronické podobě dostane, a možná již nemáme schopnost racionálně tento tlak přefiltrovat. Jak se ale změna hodnot a vnímání staví k našemu fyzickému prostředí, a tudíž i architektuře, která je nedílnou součástí měst a prostoru, který nás obklopuje? Architektura není jen o hmotě, ale i o vývoji lidského myšlení. A proto tuto otázku zkoumají také teoretici architektury.

Z iniciativy čtyř nadšenců se na poklidném ostrůvku zahrádkářské kolonie nedaleko pražského Anděla pomalu připravuje k plavbě Zeměloďka. Ještě jste o konceptu tzv. zemělodí neslyšeli? S nápadem přišel svérázný americký architekt indiánského původu Michael Reynolds. Jde o soběstačné ekologické domy bez základů – plují po zemi. Podobně jako loď tvoří ucelený systém.

Mox Nox je název nově vzniklého nakladatelství zaměřeného především na publikace o architektuře aurbanismu. Krátce před vydáním v pořadí již čtvrtého titulu jsem s nakladateli Alicí Pokornou a Radkem Horňákem vedla rozhovor.

Vedl ateliér architektury na VŠUP. Jeho práce byla oceněna řadou cen. David Kraus v 6 minutách, 40 vteřinách a na 20 obrázcích prezentoval vlastní alternativní cestu, na které se snaží narušovat zaběhnutý základní princip architektury – lpění na skladbě konstrukce, obalu a vnitřním vedení.

Strávený čas je zde přímo úměrný neuvěřitelnosti výsledku. Hovořím o soutěžích o nejkrásněji nasvícený dům vánočními světly. Odpověď, zda je to skutečně krásné, ponechávám na vás.

Hledání harmonie a symbiózy je hlavním tématem ateliéru KA architekti Kamily Amblerové. Harmonie mezi interiérem a vnějším celkem, symbióza mezi architektem a investorem. Nepodaří se to vždycky, ale je potřeba se o to snažit.

Architektonické studio Vallo Sadovský Architects stojí za projektem, který dnes zasáhl už mnoho měst i architektonických studií. Městské zásahy jste mohli vidět i v Praze na stejnojmenné výstavě v roce 2010. Byl jedním z popudů, kterým se rozhýbala veřejná debata.

„Považuji navrhování domů za velmi osobní záležitost, proto jsem se rozhodla vás seznámit spíše s tou druhou částí, tedy s realizací navržených plánů a projektů,“ byla první věta prezentace Markéty Veselé na PechaKucha Night Prague. Těžko mohla moje první otázka znít jinak.

Okurková sezóna se podepisuje na zprávách o okurkových rozhlednách. Takže se rozhlédněte i vy, protože architektura je na každém kroku a stačí se jen pozorně dívat.

Červencové dny jsou ideální k prožívání architektury zvenku i zevnitř na vlastní kůži. Proto jsem se rozhodla místo rozhovoru poslat vás do terénu. Příležitostí je spousta.

Zodpovědnost je téma, které se v rozhovorech s architekty objevuje často. Méně často je ale zdůrazňovaná proměna společenské pozice i samotného oboru.

Marek Štěpán je architekt, jehož realizace sahají od Freedomku, „fungujícího, příjemného domku, který dává pocit svobody od zedníků, řemeslníků, stavění, pocit svobody od systému médií i díky malým nákladům na provoz“ přes práci pro Kancelář prezidenta republiky až po sakrální stavby.