Jak se v průběhu století vyvíjelo grafické umění v Americe? Kdo jsou jeho nejvýznamnější představitelé? A jak se jejich díla proslavila v širším světovém měřítku? Nejenom odpovědi na tyto otázky se dozvíte na unikátní souhrnné výstavě v Národní galerii v Praze.

Občas někdo prohlásí, že ženy nemají smysl pro humor. Není to pravda. Další důkaz je na světě v Galerii Art.

Jak může jeden film ovlivnit různé umělecké žánry? A jak se projevují jeho odlesky v obrazech, kresbách, fotografiích nebo na videu? Galerie Rudolfinum přišla se zajímavým konceptem „film jako umění“. Výstava Loni v Marienbadu se ho snaží ukázat a prozkoumat jako dialog s vizuálním uměním. Ukazuje díla výtvarníků, kteří se inspirovali snímkem režiséra Alaina Resnaise.

Legendární brněnskou fotografickou skupinu Epos představí nová výstava v Domě umění města Brna. V letech 1967 až 1980 tvořili Epos Rostislav Košťál, Jiří Horák, František Maršálek a Petr Sikula. Jejich inscenovaná fotografie si jako tzv. Brněnská škola aranžované fotografie vydobyla místo v dějinách československé fotografie. Četná ocenění sklízeli také v zahraničí.

Dějiny umění skýtají málo originálnějších výtvarných projevů, ale snad i životních příběhů, než jakým je ten francouzského malíře Henriho-Julliena-Felixe Rosseaua zvaného „Celník“ (1844–1910). Národní galerie ve velice vydařené expozici nesoucí název Malířův ztracený ráj konečně předkládá osvětlení nesmírně vzrušujících podnětů pro moderní umění v podání svého času tohoto docela vysmívaného autora.

Romantická představa velí vnímat umělce jako osobnost nadanou, jako osobnost vyčnívající z průměru. Jeho výjimečnost svádí ke spojení s kultem. Umělec jako ten, kdo je obdařen mimořádnými schopnostmi. Umělec jako rimbaudovský vidoucí. Umělec jako zloděj ohně. Dotýkán v Revoluční ulici však nebude pomyslný oheň, nýbrž právě umělcovo ego.

Cold-Pressed, Low-Heat – další z intermediálních projektů sester Lindy a Daniely Dostálkových pojedná různé chápání kvality, svým titulem odkazuje k aktuálnímu tématu kvality potravin. Pojetí Milana Housera nebo Nory Turato a dalších umělců v mezinárodní skupinové výstavě je od poloviny září k vidění v brněnském Domě umění.

Stačí spojit bizarní a fantastické náměty s groteskou, k tomu kapku nebo dvě černého humoru, nakonec trochu absurdity a špetku surrealistického pojetí. Vše dohromady tvoří celek, jejž můžeme prezentovat jako odnož „fantastického realismu“.

Letní výstava v Galerii Evoluční nabývá poprvé atypické podoby – vystavuje dílo kurátorů, ale bez umělců.

Až do konce srpna můžete v Centru současného umění DOX navštívit výstavu „Víření prachu“ na české scéně poněkud opomíjené osobnosti – sochaře a malíře Richarda Kočího (* 1954). Přehlížení je úděl velké části umělců jeho generace, jež se po revoluci vrátila z emigrace a měla problém se etablovat na naší malé scéně, protože viditelnost zajišťují spíše kontakty než tvorba.

Letošní výstava diplomantských prací čerstvých absolventů Akademie výtvarných umění s názvem „Vanity Fair“ se od předešlých ročníků výrazně liší celkovým pojetím a bohatším doprovodným programem. Veřejnosti je zdarma přístupná až do začátku srpna.

Patříte-li, stejně jako my, k vyznavačům „zvrhlého vkusu“, tedy k obdivovatelům jemného, sofistikovaného, ale i břitkého humoru brněnské autorky Venduly Chalánkové, která pod touto značkou tvoří, nechte se překvapit její výstavou Schodek. V Domě umění města Brna ji můžete vidět ještě skoro celý červenec.

Po výstavě Explorerista v galerii OFF/Format v roce 2012 a Kultovní výstavě ve Fait PREVIEW v roce 2014 se opět po dvou letech vrací do Brna se samostatnou výstavou Kolonie B Ondřej Basjuk, tentokrát do prostor Strom Art Gallery.

Mnoho podob jednoho média ukazuje výstava Čtvrtstoletí. Uvádí autory Institutu tvůrčí fotografie a jejich tvorbu za celou dobu existence tohoto třetího nejstaršího vysokoškolského ústavu v celé postkomunistické Evropě.

Co vše můžete nalézt ve skladišti zabavených věcí na letišti Johna F. Kennedyho v New Yorku? Jaké ptactvo se úplnou náhodou objevuje ve čtyřiadvaceti filmech s Jamesem Bondem? Nebo jakým způsobem se archivují vizuální informace bez pomoci internetu? Odpovědi na tyto netradiční otázky můžeme nalézt v projektech newyorské umělkyně Taryn Simon, která je divákovi předkládá ve formě konceptuálních seznamů, rejstříků a fotografií.

Při pohledu na obrazy Karla Balcara si divák může často připadat, jako když se dívá skrz klíčovou dírku. Vidí intimní a eroticky laděné motivy v potemnělé atmosféře. Hra světla a stínů tančí tanec po tělech zúčastněných figur a hyperrealistické tendence neuchopitelně vtahují do středu dění. Máme se stydět a odvrátit cudně zrak, anebo pečlivě prostudovat každý detail těchto dekadentních příběhů?

Význam latinského slova „movere“, tedy „hýbat se“, je společným jmenovatelem tvorby sedmnácti současných tvůrců, kteří se podíleli na výstavě o vztahu tance a vizuálního umění.

Narodili jsme se do doby, v níž peníze hrají zásadní roli. A kdo tvrdí opak, je pózista a nebo patří k ideové menšině. Jakou ale roli hrají finance v uměleckém světě, kde se za jejich pomoci rodí nová díla, nebo jakým způsobem může umělec tento ekonomicky nerovnoměrný svět bojkotovat? Je to vůbec možné? Pokud ano, jakým způsobem? Na podobné otázky se snaží nalézt odpověď výstava v uměleckém centru DOX.