Není zas tak úplně neobvyklé, aby se čas od času na veřejnosti neobjevily nové, dosud nepublikované a nevystavované práce známých umělců. Pokud se ale objeví příležitost odhalit takových děl hned několik tisíc, jedná se už o věc zcela unikátní, zvlášť pokud jde o díla takové osobnosti, jakou byl fotograf Josef Sudek. A někdy stačí jen nově pohlédnout na věci, které máme dlouho před očima.

Jak se v průběhu století vyvíjelo grafické umění v Americe? Kdo jsou jeho nejvýznamnější představitelé? A jak se jejich díla proslavila v širším světovém měřítku? Nejenom odpovědi na tyto otázky se dozvíte na unikátní souhrnné výstavě v Národní galerii v Praze.

Občas někdo prohlásí, že ženy nemají smysl pro humor. Není to pravda. Další důkaz je na světě v Galerii Art.

Jak může jeden film ovlivnit různé umělecké žánry? A jak se projevují jeho odlesky v obrazech, kresbách, fotografiích nebo na videu? Galerie Rudolfinum přišla se zajímavým konceptem „film jako umění“. Výstava Loni v Marienbadu se ho snaží ukázat a prozkoumat jako dialog s vizuálním uměním. Ukazuje díla výtvarníků, kteří se inspirovali snímkem režiséra Alaina Resnaise.

Legendární brněnskou fotografickou skupinu Epos představí nová výstava v Domě umění města Brna. V letech 1967 až 1980 tvořili Epos Rostislav Košťál, Jiří Horák, František Maršálek a Petr Sikula. Jejich inscenovaná fotografie si jako tzv. Brněnská škola aranžované fotografie vydobyla místo v dějinách československé fotografie. Četná ocenění sklízeli také v zahraničí.

Dějiny umění skýtají málo originálnějších výtvarných projevů, ale snad i životních příběhů, než jakým je ten francouzského malíře Henriho-Julliena-Felixe Rosseaua zvaného „Celník“ (1844–1910). Národní galerie ve velice vydařené expozici nesoucí název Malířův ztracený ráj konečně předkládá osvětlení nesmírně vzrušujících podnětů pro moderní umění v podání svého času tohoto docela vysmívaného autora.

Romantická představa velí vnímat umělce jako osobnost nadanou, jako osobnost vyčnívající z průměru. Jeho výjimečnost svádí ke spojení s kultem. Umělec jako ten, kdo je obdařen mimořádnými schopnostmi. Umělec jako rimbaudovský vidoucí. Umělec jako zloděj ohně. Dotýkán v Revoluční ulici však nebude pomyslný oheň, nýbrž právě umělcovo ego.

Cold-Pressed, Low-Heat – další z intermediálních projektů sester Lindy a Daniely Dostálkových pojedná různé chápání kvality, svým titulem odkazuje k aktuálnímu tématu kvality potravin. Pojetí Milana Housera nebo Nory Turato a dalších umělců v mezinárodní skupinové výstavě je od poloviny září k vidění v brněnském Domě umění.

Stačí spojit bizarní a fantastické náměty s groteskou, k tomu kapku nebo dvě černého humoru, nakonec trochu absurdity a špetku surrealistického pojetí. Vše dohromady tvoří celek, jejž můžeme prezentovat jako odnož „fantastického realismu“.

Letní výstava v Galerii Evoluční nabývá poprvé atypické podoby – vystavuje dílo kurátorů, ale bez umělců.

Až do konce srpna můžete v Centru současného umění DOX navštívit výstavu „Víření prachu“ na české scéně poněkud opomíjené osobnosti – sochaře a malíře Richarda Kočího (* 1954). Přehlížení je úděl velké části umělců jeho generace, jež se po revoluci vrátila z emigrace a měla problém se etablovat na naší malé scéně, protože viditelnost zajišťují spíše kontakty než tvorba.

Letošní výstava diplomantských prací čerstvých absolventů Akademie výtvarných umění s názvem „Vanity Fair“ se od předešlých ročníků výrazně liší celkovým pojetím a bohatším doprovodným programem. Veřejnosti je zdarma přístupná až do začátku srpna.

Patříte-li, stejně jako my, k vyznavačům „zvrhlého vkusu“, tedy k obdivovatelům jemného, sofistikovaného, ale i břitkého humoru brněnské autorky Venduly Chalánkové, která pod touto značkou tvoří, nechte se překvapit její výstavou Schodek. V Domě umění města Brna ji můžete vidět ještě skoro celý červenec.

Po výstavě Explorerista v galerii OFF/Format v roce 2012 a Kultovní výstavě ve Fait PREVIEW v roce 2014 se opět po dvou letech vrací do Brna se samostatnou výstavou Kolonie B Ondřej Basjuk, tentokrát do prostor Strom Art Gallery.

Mnoho podob jednoho média ukazuje výstava Čtvrtstoletí. Uvádí autory Institutu tvůrčí fotografie a jejich tvorbu za celou dobu existence tohoto třetího nejstaršího vysokoškolského ústavu v celé postkomunistické Evropě.

Co vše můžete nalézt ve skladišti zabavených věcí na letišti Johna F. Kennedyho v New Yorku? Jaké ptactvo se úplnou náhodou objevuje ve čtyřiadvaceti filmech s Jamesem Bondem? Nebo jakým způsobem se archivují vizuální informace bez pomoci internetu? Odpovědi na tyto netradiční otázky můžeme nalézt v projektech newyorské umělkyně Taryn Simon, která je divákovi předkládá ve formě konceptuálních seznamů, rejstříků a fotografií.

Při pohledu na obrazy Karla Balcara si divák může často připadat, jako když se dívá skrz klíčovou dírku. Vidí intimní a eroticky laděné motivy v potemnělé atmosféře. Hra světla a stínů tančí tanec po tělech zúčastněných figur a hyperrealistické tendence neuchopitelně vtahují do středu dění. Máme se stydět a odvrátit cudně zrak, anebo pečlivě prostudovat každý detail těchto dekadentních příběhů?

Význam latinského slova „movere“, tedy „hýbat se“, je společným jmenovatelem tvorby sedmnácti současných tvůrců, kteří se podíleli na výstavě o vztahu tance a vizuálního umění.