Ivan Wernisch je všechno jiné než rozervaný a intimní poeta, jeho poezie je drsná, banální, hravá i vychytralá. Odvádí pozornost od toho „za“? Nebo žádné „za“ není?

Jeho Svatost, 14. dalajlama Tändzin Gjamccho, letos začátkem července oslaví již 80. narozeniny. K tomuto jeho životnímu jubileu vychází i u nás kniha Síla lidskosti, plná dalajlamových promluv, myšlenek a také vize pozitivnější společnosti.

Zentangle, či tanglování, je výtvarné umění spojující kreativní činnost s účinným a příjemným odpočinkem. Relaxujte zábavně, s tužkou a blokem!

Nová existenciální komiksová novela pro dospělé vypráví o tom, jak přátelství a fantazie dokáže zvítězit i nad smrtí. TOY BOX, jejíž tvorba má kořeny v techno- a anarchistické scéně, mistrně propojuje příběh malého chlapce, píšícího knihu o nesmrtelném indiánském hrdinovi, s autentickými zážitky mladé squatterky.

Už přes rok sbírá Jan Němec ocenění za svůj první román a s trochou nadsázky tvrdí: „Cenu je vždy lepší dostat než nedostat.“

Na podzim vyšla prvotina Martina Juna – Doživotí. Díky svému tématu již stihla vyvolat mediální kauzu, a strhla tak na sebe notnou dávku pozornosti. Ačkoliv je pro začínajícího spisovatele jistě kýžená, zdá se být v tomto případě spíše danajským darem.

Poslední Magnesia Litera se nesla ve stylu skutečných událostí. Jedna z nich je však každý rok stejná – tou je naprostý boom v prodejnosti vítězných titulů.

Národní třída Jaroslava Rudiše (* 1972) se v kategorii próza ucházela o cenu Magnesia Litera. Ta se snaží především propagovat, podporovat a popularizovat dobré a kvalitní knihy. Je potřeba propagovat Rudiše? Měl by s touto novelou vyhrát?

Ne všichni, kteří skončí pod čarou, skončí úplně. A tím, že se dostanete nad ni, ještě nemusí být vyhráno. To je ve zkratce téma, kterým se zabývá projekt NAD ČAROU.

Členky punkové skupiny Pussy Riot, které nedávno v rámci předsočinské amnestie vyšly po necelých dvou letech z vězení, tvrdí, že se jim akce v katedrále Krista Spasitele povedla. Má o tom svědčit jak bouřlivá reakce veřejnosti, tak samotný proces v nejlepších stalinských tradicích, korunovaný tvrdým rozsudkem. Ťaly prý do živého a to je právě záměr angažovaného umění.

Kmeny. Ať chceš nebo nechceš, jsou tu s námi. Ke komu se přidáš ty? Ke komu patřili tvoji rodiče? V roce 2011 jsme si mohli udělat jasno v tom, co se v subkulturách děje teď. Kmeny 0 jsou historickou freskou toho, co předcházelo.

Jaroslav Dušek vešel jako známý herec do povědomí mnohých filmových diváků. V současnosti se však o něm mluví daleko více v souvislosti s jeho netypickými názory. Převážně ony se staly základem pro knihu Ze mě: Cesta blázna a vnitřní svět Jaroslava Duška.

Michal Šiška bojuje, a to velmi sofistikovaně. Tak, že na konci knihy jste odhodláni zápasit spolu s ním. Cílí na vás jako na jedince přemýšlejícího a schopného tvořit. Nakonec se třeba inspirujete některými z jeho návodů a začnete stavět „rybovody“ – přechody sloužící k migraci vodních živočichů – či jenom při příštím výletu dáte přednost hospodě s příjemnou, funkční zahrádkou; protože v tomto případě není malých věcí…

Adresát Ladislav Verecký, název knihy přijaté korespondence, ale také její hlavní hrdina, kterého přátelé a kolegové zvali Denisem. Stejného oslovení se držela první z pisatelek dopisů, básnířka Svatava Antošová, ačkoli (jak napovídá titulek článku) nejspíš sama netušila proč. To excentrický Ivan Diviš byl vynalézavější, když své dopisy nadepisoval třeba „Ladislave Pohrobku, Koňskej handlíři, Ježuro kombinovaná s Kiwi, Šemíku, Kopytníku Gnu nebo Desítiprstý jedenáctiprstče“. Stařičký Ivan Jelínek se vyjadřoval prostěji a Vereckému psal coby Milému příteli. A tím byl „Daragój Děnis“ nejen jemu a druhým dvěma básníkům, ale také celé řádce lidí, kteří si jej na začátku června přišli připomenout do kavárny Fra, v níž byl soubor dopisů představen.

Stačí, když víte, co chcete. A jdete si za tím. Nalinkujete si cestu k cíli. Nebojíte se neúspěchu a neztrácíte odhodlání. Často však nejhorší překážkou, kterou musíte zdolat, jste vy sami.

Znáte ten pocit, když knížku hltáte stránku po stránce a nosíte ji všude s sebou? A nemusíte ani číst. Naplňuje vás klidem už vědomí, že ji máte u sebe. Dvacet stránek před koncem ji sice neustále držíte v rukou, ale odmítáte otevřít. Představa jejího dočtení vás rozesmutňuje. Láme vám srdce myšlenka, že bude zase nedůstojně ležet přehlížená v knihovním regále. Tolik přesný popis mého vztahu s knihou Život s Jiřím Mahenem.

Sebevraždy slavných. Titul knihy by možná mohl leckoho odradit. Ale nesuďte knihu podle názvu. Pokud se mluví či píše o sebevraždách slavných, nemusí se jednat zrovna o ufetované hvězdičky, které zhasly poté, co na pár okamžiků rozzářily popové či hollywoodské nebe.

Kniha s názvem „Street kids“ může evokovat ledacos. Každopádně tyhle děti ulice jsou zatraceně v pohodě. Mají si kde hrát a svoje hřiště si umí skvěle užít. To, co je baví, je i živí. Takže jsou skvělou inspirací pro ty, co jsou ochotní nechat se inspirovat.