Přemýšleli jste někdy nad tím, co by se stalo, kdyby na Zemi přistáli uprchlíci z cizích planet? Naučili bychom se s nimi žít? Tyto otázky si kladli tvůrci projektu CAMP Q – hlavní české expozice Pražského Quadriennale 2019.

Málokteré dílo má takovou moc, že přesáhne život svého autora. Josef Váchal, solitér, který tvořil pro budoucnost, taková díla vytvářel.

Vytváření prostředí k určitému zážitku. Tím je scénografie v pojmu aktuálního jazyka 14. ročníku Pražského Quadriennale. Mezinárodní přehlídka divadla a scénografie se návštěvníkům otevře od 6. do 16. června v prostorách pražského Výstaviště. Jak je současná scénografie vnímána a co přehlídka nabídne, sdělily Markéta Fantová, umělecká ředitelka PQ 2019 a spolukurátorka projektu 36Q°, společně s výkonnou ředitelkou Pavlínou Šulcovou.

Marek Cisovský je herec z ostravské Komorní scény Aréna, za jehož neznámější roli se dá považovat Eichmann v inscenaci Slyšení, za níž získal Cenu divadelní kritiky za nejlepší mužský herecký výkon roku 2015. Nyní, k pětadvacátému výročí jeho nepřetržitého působení na této scéně byl obsazen do titulní role Bruscona v Bernhardově hře Divadelník.

Mezi sbíráním a shromažďováním je rozdíl především v přístupu – sběratel vědomě vybírá objekty svého zájmu a systematicky tvoří sbírku. U sbírání umění je vědomý přístup obzvlášť nutný už jen vzhledem k jeho náročné finanční stránce. Jak si umění vybírá jeden z nejvýraznějších českých sběratelů, proč jím je a jaký je současný stav této intelektuální estetické vášně v České republice mi sdělil Jan Kudrna, historik umění, kurátor a asistent sběratele umění Roberta Runtáka.

„Heterosexualita je opiát pro masy. Připojte se k homosexuální intifádě!“ Staňte se hrdiny nově přicházející revoluce.

Patříte také k těm lidem, kteří při pomyšlení na studenou sprchu dostanou husí kůži, a raději si užíváte horkou lázeň? Michal Pohořelý to má naopak. Patří k otužilcům a chladnou vodu vyhledává sám a dobrovolně. Společně jsme si povídali o podstatě otužilectví, o jeho vlastních začátcích s otužováním i o oceánských přeplavbách nebo pořádání plaveckých soutěží. Jaké je to být hrdinou v ledové vodě?

Z pouliční tvorby, kde byl stálicí zejména v 90. letech a prezentoval se pod přezdívkou Tron, se svou výraznou uměleckou osobností a tvrdou pílí dostal Michal Škapa do povědomí české umělecké scény. Nyní veřejnosti ukazuje své rozsáhlé spektrum výtvarných přístupů výstavou v Praze s názvem Babylon. Společně jsme si povídali o jeho tvorbě, její transformaci i osobní fascinací městem.

Abstraktní malíř Jan Kaláb letos oslavil čtyřicítku a jako dárek si nadělil velkou monografii své tvorby. Sešli jsme se spolu v jeho ateliéru, který je hned naproti jeho domovské Trafo Gallery, kde v současnosti probíhá i jeho výstava Point of Space. Nad hrnkem černého čaje jsme si povídali o tom, jakým způsobem výstavu koncipoval, jakou roli v jeho tvorbě hrají objekty, jak svou malbu vnímá on sám, nebo jestli prožívá uměleckou krizi, a nakoukli jsme pod povrch jeho barevných kombinací.

Díky jeho vytrvalosti, citu pro jazyk a umění objevovat talenty se divadlo Naboso už patnáct let drží na špici moravských amatérských spolků. Skrytý boskovický básník Tomáš Trumpeš, nyní více novinář a divadelník, dokázal realizovat sen mnohých literátů – sebou objevené texty převádí úspěšně na jeviště.

Představte si místo, kde nejsou k dispozici základní služby, jako je zdravotnictví, školství, sanitace či bezpečnost. Neocitli jste se právě v kulisách dystopického scénáře, ale v Kibeře, v jednom z největších slumů Afriky.

Dvacet pokojů, dvacet diplomantů AVU, dvacet hostů. Tak by se dala ve stručnosti shrnout výstava s názvem Future Ready, která probíhala ve spletenci pokojů a chodeb v Kampusu Hybernská mezi 5. a 27. zářím.

Zuzana Truplová pochází z Jihlavy. Do Ostravy zabloudila teprve v patnácti letech jako začínající studentka oboru činohry a loutkoherectví na tamní Janáčkově konzervatoři, a to díky řetězci prostých náhod. Nyní je stálou členkou hereckého souboru Komorní scény Arény, která patří k úspěšným divadlům nejen v Ostravě, ale v celé České republice. Kromě hraní se věnuje i hudbě jako zpěvačka Mc Zuzka.

V roce 2016 začala psát, založila divadelní soubor, necelý rok nato nazkoušela inscenaci z poloviny ve svém pokoji a její Diverzanti sklízejí obdiv publika. Kdo je tato mladá autorka se silnými tématy a talentem?

Jednou na pódiu za mikrofonem a s kapelou, jindy s úvodním slovem k výstavě a nebo se zápisníkem a myšlenkami poletujícími hlavou na cestě. Kam? Z Opavy do Prahy a často ještě mnohem dál. Jan Kunze, jehož je vystihnout jedním slovem téměř nemožné, je mužem slov i činů. V kulturním světě to dokládá množstvím projektů, které přináší. Povídali jsme si o nich jedno odpoledne, ačkoli bychom potřebovali spíš několik dnů.

Režisérka Anna Petrželková se ve své tvorbě rozhodně výzev nebojí. Na jeviště úspěšně uvedla příběh kontroverzního fotografa Miloslava Tichého, těžko uchopitelného Orlanda Virginie Woolfové či hru s kontroverzní názvem i tématem Mein Kampf. Letos si zkusila i první operní režii v Národním divadle Brno, a to rovnou Mozarta. K tomu se Anna Petrželková stala novou uměleckou šéfkou divadla Husa na provázku.

Režisér a umělecký šéf vinohradského divadla D21 Jakub Šmíd dokáže naplnit pojem Easy Livin’. S lehkostí hraje, s lehkostí režíruje. Překvapuje výjimečnou precizností a nekonečnou kreativitou. Působí poeticky, přitom drží rockový rytmus. Bez divadla se neobejde.

Zdánlivě děsivá a temná díla sochaře a grafika Marka Škubala zaplnila v pražských Holešovicích Trafo Gallery. Výstava s názvem Nelidské / Inhuman zahrnuje dva cykly z jeho současné tvorby. První sochařský Nefertiti now a druhý grafický Bůh odporných věcí.