Listopad se nechává po letních měsících slyšet mnohem hlasitěji a v kombinaci s ranními mlhami a klesající teplotou o sobě dává intenzivně vědět.

Vítej „Dobo rozumu“, ve které snad jen vizionáři nepoužívají návody.

Představte si, že byste prožili jen jednu třetinu svého života tak, jak byste si opravdu přáli. A druhou byste prospali, abyste měli energii tu třetí strávit v práci.

Každý jsme individualitou více či méně podobnou nějaké další. Chceme se vymanit z davu, projevit svou osobní originalitu, ale je téměř nemožné zůstat absolutním solitérem. Nutně se vzájemně přizpůsobujeme, asimilujeme, a vytváříme tak malé či větší skupiny podobných jedinců.

Nemám čas. Slyším to neustále. Také to i říkám.

Archetyp se z naší společnosti vytrácí, ale zároveň je v ní stále obsažen. Projevuje se v kulturních kontextech nebo zaktualizovaných obrazech.

V květnu je cítit laciná romantika na každém kroku. Prostupuje i aktuálním Artiklem. Ovšem tak, aby ten na ni poukázal i z jiného úhlu pohledu a nastavil zrcadlo hodnotám, které mají spíše cenovku, než hloubku.

Až to skončí, skončí to. Podstata je v přítomném okamžiku a v tom, prožít jej autenticky. Intenzivně. Bezhlavě.

Introverze a extroverze. Dva protipóly. Mohou se vzájemně doplňovat, vyvažovat? Nebo bourají svět jeden druhému? Uvnitř a navenek.

Zlomem v životě člověka může být pouhý detail. Takový, o kterém sám v danou chvíli vůbec netuší, jak zásadní bude.

Každý, kdo dělá něco snad dokonale, musí své činnosti věnovat značný objem času a ohnivou vášeň. Naprosto jí propadnout. A tak se stane jeho obsesí. Já jsem posedlá kulturou a uměním. Proto vám přinášíme první číslo magazínu Artikl a každý měsíc pro vás budeme artikulovat kulturu.

Letos nevím o žádném avizovaném konci světa. Prosincové vydání Kulturní Pecky tak tématicky jeho potenciální příchod na poslední chvíli přesahuje – v našem zájmu je Svět zítřka.

Listopadové číslo Kulturní Pecky nese zenové téma „tady a teď“. Je o přítomném okamžiku.

Symbolicky dochází k revoluci i u nás v redakci – v době, kdy časopis čtete, už nejsem šéfredaktorkou, ale externí hamburskou dopisovatelkou.

Čtenář tohoto čísla si v první chvíli může myslet, že je mu pokládána mírně indiskrétní otázka. Už jsme se sice dotýkali mnoha ožehavých témat, ale v červencovém čísle se enterobiózou zabývat nechceme. Pokud tedy máte roupy, může to zůstat vaším tajemstvím. Ostatně, každý nějaké má. Já konstatuji, že roupy zatím nemáme. Celá redakce je vzhůru nohama a i když [...]

Už jste někdy přemýšleli o tom, jak byste chtěli být pohřbeni? Mě k takovým úvahám paradoxně přivedli samotní dárci mého života.

Čtení o ženách, ale nejen pro ně – to je devíza aktuálního čísla. Ne, z Kulturní Pecky se nestává feministický časopis, zůstává stále genderově vyvážená (i proto bude jedno z následujících čísel věnováno mužům).