Zdeněk Sklenář a láska k umění je nerozdělitelnou kombinací. Péči o něj se věnuje ve stejnojmenné galerii, kterou založil v Litomyšli v polovině devadesátých let. V roce 1999 rozšířil její činnost do Prahy. Dnes spojuje české umění do světového kontextu. A bude tak činit ještě v roce 3016. To mi prozradil při rozhovoru v Galerii Zdeněk Sklenář Chambre à part na Kosárkově nábřeží.

Návrat do Adriaportu je fiktivním dokumentem Adély Babanové (* 1980). Mladá umělkyně se v poslední době věnuje nedávné historii Československa spjaté se stále bolestnou a dosud nedostatečně reflektovanou etapou našich dějin – téměř půlstoletím komunistického režimu. Ve spolupráci se scenáristy Vojtěchem Maškem a Džianem Babanem vytváří coby režisérka nový příběh s výrazným hlavním hrdinou a dramatickou zápletkou.

Snapshot, palba od boku. Stačí mít nabito a čekat na vhodnou příležitost. Neváhat, zbytečně nemířit a prásk. Spotřeba munice je sice příšerná, ale úlovky často stojí za to. Mluvím o fotografiích.

Výstava Jana Kotíka ve Veletržním paláci dobře zapadá do „výstavního ovzduší“ v oficiálních pražských institucích, které v poslední době často prezentují české umění 2. poloviny 20. století v podobě velkých retrospektiv. V porevolučním období je to umělcova první velká výstava. Je zároveň součástí širšího badatelského projektu kurátorky Ivy Mladičové, který zahrnuje i vydání Kotíkovy monografie v roce 2011, a plánuje se vydání antologie Kotíkových teoretických prací.

Dosud největší obrazová výstava Petra Nikla v Praze je zaměřená na fenomén času, který dlouhodobě prostupuje tvorbou tohoto známého intermediálního umělce.

V Centru současného umění DOX je od konce října 2013 přeplněno osobnostmi. Tentokrát nejsou z masa a kostí a místo Boha je stvořil Volker März. Opici se některé z nich ale podobají určitě.

Dlouho zavřený zrekonstruovaný Dům fotografie v Revoluční ulici 5 otevírá první výstavou. Pod křídlem Galerie hlavního města Prahy přináší melancholicko-depresivní linku, kterou v takzvané Generaci 1960, tedy generaci slovenských studentů pražské FAMU, objevili kurátoři Tomáš Pospěch a Lucia L. Fišerová.

Galerie Evoluční zahájí ve středu 11. prosince v 19 hodin svou další výstavu. Barbora Dayef (*1991), studentka Ateliéru sochařství na pražské UMPRUM, vybrala jeden ze čtyř živlů k prozkoumání v site-specific instalaci, která předvádí situaci pouze v jejích možnostech a pracuje s divákovou představivostí. Srdečně zveme na sklenku umění!

Říjen se stal příhodným měsícem pro pár významných revolucí. Stává se vhodným i k rozpoutání evoluce ve veřejném prostoru. Povedlo se totiž probudit nový výstavní projekt, který je zaměřen na prezentaci mladého umění. Chce ukázat kulturní evoluci, a to nikde jinde, než v Revoluční ulici.

Symbolicky dochází k revoluci i u nás v redakci – v době, kdy časopis čtete, už nejsem šéfredaktorkou, ale externí hamburskou dopisovatelkou.

Mám pár důvodů, proč miluju Holešovice, a někdy ani nechápu, jak jsem se odtud mohla odstěhovat. Naštěstí má Praha sympatický rozměr a všude je to kousek. Dokonce i do Berlína! Nebo spíš do Berlínskýho modelu.

Co může mít společného syrová černá Ostrava a kanadský Vancouver, Toronto či Montreal sedmdesátých let? Moc toho skutečně není, ale na výstavě v Domě U Kamenného zvonu to vypadá přesně naopak. Jejich dočasným pojítkem se tu stal fotograf Viktor Kolář.

Měli jste někdy chuť napsat nebo nakreslit přímo na zeď na ulici to, co vám leží na srdci, ale odradily vás společenské zábrany nebo slušné vychování? Teď k tomu máte příležitost!

Převzetím Colloredo-Mansfeldského paláce do správy Galerie hlavního města Prahy se otevřela nová etapa jeho rehabilitace. Měla by vést nejen k důstojné obnově této mimořádně významné památky, ale také k podstatnému rozšíření nabídky galerie pro veřejnost. Po koncepčně problematických rozhodnutích minulého vedení Galerie hlavního města Prahy a problematické dramaturgii výstavní činnosti v předchozích letech bude letos objekt zpřístupněn veřejnosti takovým způsobem, který má v obrysech načrtnout budoucí podobu jeho využívání.

Touha po dokonalosti je něco, co mě, už jen jako otázka, vzrušuje. Často se ptám, kde jsou její meze? A co se stane, když ty meze překročíme? Hledala jsem odpověď i v Prostoru pro aktuální umění Prádelna Bohnice na výstavě, která se tímto tématem zabývá.

V srpnu letošního roku končí třetí ročník projektu Start up pro mladé začínající umělce. Je spojen s odchodem z domácí výstavní síně v přízemí Domu U Zlatého prstenu. Po pěti letech tak Start up opouští svoje místo a přesouvá se do prostor Colloredo-Mansfeldského paláce v Karlově ulici, které budou zpřístupněny na podzim tohoto roku.

Jdouce po Štefánikově ulici, snadno byste ji minuli. Když ale víte, co hledáte, lehce se jí dopátráte. Na první pohled nenápadná, ale je tam. Ve dvoře, hned za vyhlášeným smíchovským řeznictvím na Arbesově náměstí, se v prvním patře pavlačového domu ukrývá nově otevřená galerie.

Po obou stranách vstupního koridoru galerie v Městské knihovně byly během výstavy street artu a graffiti (Městem posedlí) vyskládány krabice. Nejprve je otagovali vystavující umělci, na zbylých plochách si značkovali své teritorium návštěvníci.