Tento článek je pozvánkou na historicky druhý večírek pořádaný Kulturní Peckou. Čtete-li tyto řádky později než 8. 11., potažmo 9. 11. v brzkých ranních hodinách, můžete už jen litovat, co všechno jste propásli. Každopádně to ale není poslední pecková party, to slibujeme!

Jednoho deštivého dne jedu po ulicích Prahy na kole. I když prší, moc mi to nevadí, na sobě mám nepromokavé kalhoty, rukavice a bundu, která mě spolehlivě chrání před kapkami deště. Náhle zpozoruji, jak se na druhé straně ulice řítí na bicyklu skrz naskrz promočená dáma v krásných, ale vlhkých červených punčocháčích, nachové sukni a bílém tílku. Voda jí stříká přímo do obličeje a nešťastná cyklistka je ráda, že se drží řídítek. Z látkové tašky přes rameno vyčnívá kniha, která už ani jako kniha nevypadá. Škodolibě se uchechtnu a jedu vesele dál.

První listopadovou sobotu se v nově zrekonstruovaném klubu Mecca odehraje premiérový díl eventu Pulse, s headlinerem
Jay Lumenem.

Prohlédněte si fotoreport od našeho fotografa Lukáše Dvořáka z koncertu Chapelier Fou, který proběhl na konci září v Paláci Akropolis na pražském Žižkově.

Voní tam řeka, pofukuje čerstvý větřík, hraje hudba, nalijí vám pivo, víno i Cuba Libre. Potkávají se tam hudebníci i jiní umělci, cyklisti i turisti a je to v samém centru Prahy. Mluvím o pražské náplavce, té pod Rašínovým nábřežím.

Velké akce s bohatou nabídkou zajímavého programu mi jen dokazují, kam až sahá má neschopnost rozhodnutí. Vybrat jsem si nemohla ani v rámci Letní Letné 2012. Jako vhodné rozhodnutí se ukázalo věřit pořadatelům a vyrazit rovnou na zahajovací show. Je pravděpodobné, že v ní uvidíte to nejlepší, to, co naláká na další program. Lacrimae tuto tezi více než potvrdilo.

Už třetí měsíc můžete buď úspěšně míjet, nebo naopak pravidelně navštěvovat Kokpit, na první pohled nenápadný prostor přímo v centru Prahy. Napřed zazvoňte, protože dveře vypadají neprostupně zavřené. A ani příliš nenapoví, co na vás uvnitř čeká. Jen co ale vstoupíte, otevře se před vámi bezmála 800 metrů bývalé trafostanice.

V Krymské ulici v Praze se v polovině května objevil pohádkový prostor, kde je možné vše. Jmenuje se podle dávno zaniklého kontinentu a dá se tu prý uskutečnit vše, pokud tomu člověk věří. Chtělo by se říci: S tím jděte do MU!

„Přála bych si, aby se v Zóně potkali a třeba i spřátelili lidé, kteří by se za jiné situace ani vůbec nesetkali…“

Prší, prší, jen se leje. Počasí hraje velkou roli při pořádání akcí. Jenže ho nelze naplánovat. A tak Bezpeněžní zóna u Kostnického náměstí neměla své poklady komu nabídnout.

Ve čtvrtek 21. června byly ulice Prahy libozvučnější než obvykle. Po roce opět přivítaly pouliční muzikanty, kteří svými nástroji zahráli na počest hudbě.

Občas navštívím nějakou dyzajnovou akci a říkám si, že by bylo fajn udělat si nějakou vlastní, zaměřenou na určitou oblast, třeba jen na šperky.

Ve středu 27. 6. na Černém Mostě v okolí sk8 parku bude rušno. Od 10:00 do 22:00 pojede na třech scénách nabitý kulturní program, který se s přehledem obejde bez mainstreamových superstars, grilovaných klobás i kolotočů – neziskovka JAHODA na sebe upozorňuje festivalem Strawberry Fields!

Představujeme vám časopis, který si autorsky připravují studenti Vysoké školy hotelové ve spolupráci s vedením školy. Odpověď na otázku „Proč hotelová škola potřebuje svůj časopis?“ si přečtěte sami.

Když je hodně příliš, jak se hodně stane opět tolik, kolik je potřeba…

Vybírám jen namátkou některá z témat, kterým se věnuje představení V pasti těla: manipulace médií, zcestné postupy moderního zdravotnictví, záměrná a řízená devalvace hodnot ve společnosti, z toho pramenící izolace a neschopnost mezilidské komunikace a plnohodnotných intimních vztahů, ignorování přání jedince s domnělým ohledem na zájem společnosti jako celku. Na hru vás zvu také pro originální zpracování těchto námětů.

Pecka si to štráduje k narozeninovému dortu se třemi zapálenými svíčkami a jiskrou v oku. Jak moc velká sláva to je, se uvidí 14. června v Klubovně 2. patro. Lákadel jsme příchozím gratulantům připravili dost. To kdybychom si náhodou najednou neměli o čem povídat.

Ovace ve stoje jsem dosud zažila všehovšudy asi třikrát. Obvykle jimi diváci odměňují zážitek, ze kterého mrazí. Nebo zážitek, který se jen tak nebude opakovat. Divadelní představení Sonáta pro lžíci s Jiřinou Jiráskovou v hlavní roli splňuje obě tato kritéria.