Téma smrti prorůstá celou knihou Světlá komora Rolanda Barthese. Fotografie nám je její připomínkou, jelikož nám ukazuje to, co bylo (minulost) a co bude (budoucnost). Barthesova kniha čtenáře upozorňuje na nepříjemnou pravdu o našich prchlivých životech. Každého z nás nevyhnutelně zasáhne moment naší smrti. Ve chvíli, kdy nějaký životní moment zachycuje fotoaparát, zůstane zmrazen, stane se mrtvým a zároveň „balzamovaným“ průhlednou obálkou fotografie. V určitém smyslu zachycený okamžik nadále trvá, neboť existuje ve snímku. Je však minulostí, a proto je mrtvý. Jde o okamžik, do nějž se nikdy nemůžeme vrátit.

Ač se to zdá neuvěřitelné, poprvé v historii zapojí studenti do soutěže Famufestu i svou katedru fotografie. Je to nový signál, který ukazuje, že se nejznámější český filmový festival studentů neustále vyvíjí a dokáže svůj program inovovat.

Výstava v Komunikačním prostoru Školská 28 se vrací do osmdesátých let. Nalezený archiv fotografií JZD Slušovice přináší svědectví o jedinečném hospodářském fenoménu i o tehdejší propagační fotografii.

Dokumentární detektivně-umělecká roadmovie o vpravdě cimrmanovském objevování nejutajenější fotografky 20. století.

Téměř pětiměsíční pozornost v hlavním výstavním prostoru Centra pro současné umění DOX získalo dvanáct fotografů světového významu. Ta jejich se skrze fotoaparát poutá k Izraeli a Západnímu břehu Jordánu.

Letošní ročník Festivalu Fotograf nese název „Vidět a věřit“. Hledá odpověď na otázku, do jaké míry nám médium fotografie objektivně zprostředkovává realitu. K tomu se v rámci akce vyjadřuje série výstav, akcí a diskuzí.

Únik z Prahy, která bývala magická, ale teď už je prý jen šedá. Útěk z věčného shonu, který vládne v této „mašině na prachy“, do tvůrčího světa Chaosu, jenž může být stavem mysli, ale zároveň i konkrétním místem. Obrazová výpověď ženy, která tuto cestu podnikla.

Ve dnech 10. a 11. října proběhne v Praze první ročník fotografického festivalu Fotosféra, na kterém se představí špičky české i světové fotografické scény. O podrobnostech jsem se bavil s ředitelem festivalu Janem Hodačem.

Fotografie se zmatenými stíny za postavou nepůsobí dojmem profesionálně odvedeného řemesla. Kdyby nebyla signovaná ateliérem Jaroslava Rösslera, nestála by za povšimnutí. Razítko významného fotografa z ní ale dělá předmět sběratelského zájmu a téma k úvaze.

Fotograf Martin Wágner, známý především svými dokumentárními snímky Ruska, je pravidelným účastníkem a opakovaným vítězem Czech Press Photo, v současné době také kurátorem a zároveň jedním z autorů výstavy „Viděno devíti. Fotografie z Ruska“. Setkali jsme se v jeho studiu v Praze, kde mi vyprávěl o sobě, o tom, jak ho cesta zavedla až do daleké Sibiře, a proč se Rusko stalo jedním z ústředních témat jeho tvorby.

Práce Pavla Hečka se v druhé polovině osmdesátých let a celé následující desetiletí pravidelně objevovaly na zásadních přehlídkách české fotografie. Představován byl jako výrazná postava spojující prvky inscenované a konceptuální fotografie. Pak se jejich autor z fotografického světa stáhnul a dnes zná jeho tvorbu jen několik odborníků a přátel.

Snapshot, palba od boku. Stačí mít nabito a čekat na vhodnou příležitost. Neváhat, zbytečně nemířit a prásk. Spotřeba munice je sice příšerná, ale úlovky často stojí za to. Mluvím o fotografiích.

Dlouho zavřený zrekonstruovaný Dům fotografie v Revoluční ulici 5 otevírá první výstavou. Pod křídlem Galerie hlavního města Prahy přináší melancholicko-depresivní linku, kterou v takzvané Generaci 1960, tedy generaci slovenských studentů pražské FAMU, objevili kurátoři Tomáš Pospěch a Lucia L. Fišerová.