Zcela nový koncept, doceňující internetovou kulturu a vlivy vizuální tvorby prezentované na internetu. To je krédem Galerie Plevel. Inovovaný vstupní prostor Karlín Studios přináší platformu, která legitimizuje tvůrčí myšlenky obsažené v síti skrze síť samotnou – on-line, internetové a 3D umění je vystavené v reálném prostoru. Chcete-li vidět, co je on-line, přijďte na vernisáž 27. února 2013.

Zuzana Jíchová alias Oipooik je osobitá výtvarnice, kterou si možná někteří pamatují jako semifinalistku soutěže ilustrátorů Secret Wars. Přišla mi od ní pozvánka na vernisáž, tak jsem si příležitost k rozhovoru nemohla nechat ujít. Nejen dílo, ale i samotný život této mladé umělkyně totiž rozhodně stojí za řeč.

Tři sta třicet tři stříbrných stříkaček stříkalo přes tři sta třicet tři stříbrných střech. Pro rodáka z české kotliny poněkud otřepaný jazykolam, pro cizince pravděpodobně nepřekonatelná překážka ve snaze ovládnout náležitosti češtiny a proniknout do jejích krás. Stejně tak by si marně lámal hlavu nad uměleckými díly, která od 7. 12. visí v malé galerii Vysoké školy uměleckoprůmyslové.

Jsou povětšinou finančně nezávislé, vystavované exponáty nikdo nehlídá a za vstupné se neplatí. Site specific (ne)galerie najdete na netradičních místech, se kterými tvořivě pracují.

Vystavovat street art v galerii dnes není žádná novinka. Vyšla o něm už celá řada publikací a v roce 2008, u příležitosti konání prvního ročníku street artového festivalu Names, mu bylo věnováno dokonce celé číslo výtvarného časopisu Ateliér. Že by se ten ilegální, buřičský street art institucionalizoval?

Galerie Rudolfinum se po několika fotografických výstavách vrátila letos na podzim k malbě. Někdy ale jen těžko rozeznáte rozdíl mezi těmito dvěma druhy uměleckého zachycení skutečnosti. Zobrazení reality je totiž v dílech současných britských malířů věrné. Přesto se ji pokouší překročit, protože vše skutečně důležité se odehrává až za hranicí viděného světa.

Zajet do malebného jihočeského města Tábor a zpestřit si výlet návštěvou výstavy, to může být příjemný způsob, jak strávit některý zářijový víkend. 7. září zde v krásném gotickém sále Staré radnice zahájilo Nové sdružení pražských umělců (NSPU) skupinovou výstavu, která potrvá až do 27. října.

Vernisáž je slavnostní otevření výstavy. Kdo není úplně mimo mísu (a nemusí to být nutně ta Duchampova), jistě mu tento termín není cizí. Cizincem se ale na vernisáži může stát snadno…

Ano, Kintera měl zajímavou interaktivní výstavu v prostorách Městské knihovny v Praze. Slyšeli jste o tom vy i všichni vaši známí. Protože jste všichni v Praze a protože momentálně čtete Kulturní Pecku, asi máte s kulturou i něco společného nebo vás minimálně zajímá. A co na to lidé v Liberci?

Galerie Altán Klamovka v Praze 5 představuje od roku 2004 mladou generaci grafických designérů, fotografů a multimediálních výtvarníků.

Pracující lid se v obvyklých otevíracích hodinách do galerie nedostane. Jistou naději poskytuje dvakrát do roka iniciativa Máme otevřeno. Koncem tohoto týdne tak zůstanou veřejnosti otevřeny mnohé výstavní prostory do nočních hodin a navíc nabídnou doprovodný program. To vše zadarmo.

Art brut je někdy vnímáno jako arteterapie. Tento text ale žádnou terapií nebude. Což není ani výstava Adolf Wölfli – stvořitel universa. A právě proto za návštěvu stojí.

Umění dnes potkáváme skoro na každém kroku. Stále však ale existují místa, kde by vás nenapadlo jej hledat. Umění už dnes nezaplňuje jen galerie, ale proniká do nových prostor, kam ve společenském oděvu určitě nemusíte.

Jan Hruška. A to by mělo stačit. Ale to bychom museli být v Berlíně. Mladý umělec Hruška totiž obrostl svou tvorbou, konfrontující malbu s fotografií, galerijní prostory hlavně v německé metropoli.

Artwall si díky své poloze může dovolit ukázat problematické projekty, které by v galeriích snadno zůstaly na okraji pozornosti. Koordinátorka Markéta Dolejšová chce letos zrealizovat celkem pět výstav. Téma prý nebude nijak specifické a bude vždy v režii umělců, které by rádi vybírali z tuzemských i zahraničních vod. Aktuálně zde vystavuje projekt Voin Wanted.

Dnes se vystavuje všude a vystavuje se všechno. Nacházíme se v době minimalistické formy vyjadřování a hledání. Bylo snad už vše podstatné řečeno a umělcům chybí slova? Nebo se za každou cenu snaží, byť s modifikacemi jazyka v podobě rozříznutí a následného sešití, najít ten správný a unikátní způsob vyjadřování? Dnešní doba je samozřejmě krutá. Dnešní doba je postmoderní.

Léčebné metody duševně nemocných v minulosti zahrnovaly tak nevinné praktiky jako je pití vody (především minerální), poslech hudby nebo stříhání vlasů přes méně příjemné obklady lidským lejnem, pití krve oslí nebo čerstvě popraveného člověka, aplikaci různých drog a jedů, očkování svrabu či dosud úspěšně používané elektrošoky až po hladovku, tradiční pouštění žilou, záměrnou tvorbu umělých vředů a zánětlivých boláků (k odvedení myšlenek nemocného k fyzické bolesti) nebo trepanaci lebky.

Projekt DŮM, který v lednu 2012 uvedou režisérka a výtvarnice Biljana Golubovič a fotograf Dragan Dragin, vypráví o osudu jednoho pražského secesního domu a loučení se s ním. 20. a 21. ledna od 19 h bude v NoD za přítomnosti performerů a několika původních obyvatel domu uvedena premiéra dokumentárního filmu. Svědectví o domě bude představeno i formou performance a fotografické výstavy.