Na osmi vybraných místech v Praze právě probíhá, nebo už spíše vrcholí, již šestnáctý ročník nejstaršího divadelního festivalu v angličtině Prague Fringe.

Helena Třeštíková nemusí být dlouze představována – uvedly ji desítky jejích filmů. Zatím nejdelší časosběrný dokument Soukromý vesmír bylo možné zhlédnout v kinech od ledna loňského roku. Ve své filmové tvorbě si vybrala dlouhou cestu nejistoty, kde scénář píšou její vlastní postavy. Nejen o nich mluvila na pražské PechaKucha Night.

Aby mohla scénografka Iva Němcová alespoň nastínit, co všechno má v režii, limitům pražské PechaKucha Night by musela posunout všechny meze. Aktivně se zabývá jak divadelním, tak veřejným prostorem. Pro řadu inscenací u nás i v zahraničí vytvořila scénickou a kostýmní výpravu. Založila skupinu „V pozadí“, která se zabývá mapováním opuštěných budov před rekonstrukcí či demolicí a intervencí do nich. Má ráda design. Ten hledá na neobvyklých místech a citlivě jej rekonstruuje. A v neposlední řadě vytvořila interiér pro bouřlivé noci spousty z nás – café V lese.

Vedl ateliér architektury na VŠUP. Jeho práce byla oceněna řadou cen. David Kraus v 6 minutách, 40 vteřinách a na 20 obrázcích prezentoval vlastní alternativní cestu, na které se snaží narušovat zaběhnutý základní princip architektury – lpění na skladbě konstrukce, obalu a vnitřním vedení.

Hledání harmonie a symbiózy je hlavním tématem ateliéru KA architekti Kamily Amblerové. Harmonie mezi interiérem a vnějším celkem, symbióza mezi architektem a investorem. Nepodaří se to vždycky, ale je potřeba se o to snažit.

Architektonické studio Vallo Sadovský Architects stojí za projektem, který dnes zasáhl už mnoho měst i architektonických studií. Městské zásahy jste mohli vidět i v Praze na stejnojmenné výstavě v roce 2010. Byl jedním z popudů, kterým se rozhýbala veřejná debata.

„Považuji navrhování domů za velmi osobní záležitost, proto jsem se rozhodla vás seznámit spíše s tou druhou částí, tedy s realizací navržených plánů a projektů,“ byla první věta prezentace Markéty Veselé na PechaKucha Night Prague. Těžko mohla moje první otázka znít jinak.

Okurková sezóna se podepisuje na zprávách o okurkových rozhlednách. Takže se rozhlédněte i vy, protože architektura je na každém kroku a stačí se jen pozorně dívat.

Červencové dny jsou ideální k prožívání architektury zvenku i zevnitř na vlastní kůži. Proto jsem se rozhodla místo rozhovoru poslat vás do terénu. Příležitostí je spousta.

Zodpovědnost je téma, které se v rozhovorech s architekty objevuje často. Méně často je ale zdůrazňovaná proměna společenské pozice i samotného oboru.

Marek Štěpán je architekt, jehož realizace sahají od Freedomku, „fungujícího, příjemného domku, který dává pocit svobody od zedníků, řemeslníků, stavění, pocit svobody od systému médií i díky malým nákladům na provoz“ přes práci pro Kancelář prezidenta republiky až po sakrální stavby.

Viktor Vlach, Erika Vašutová a Vladimír Vašut tvoří od roku 2004 kancelář under-construction architects. Malou a mladou. Setkali se na škole a efektivně se brání okorání neotřelým způsobem a zajímavými realizacemi.

Snažíme se jej nezničit. Cena veřejného prostoru spočívá mimo jiné i v jeho dlouhodobém neobsazení, smyslem mohou být i krátkodobé aktivity. Tak zněla odpověď na otázku, jak zachází architekt Petr Hájek s veřejným prostorem. Mnohem obšírnější odpověď najdete v pracích jeho studentů na výstavě [anastomosis], která se právě teď koná v DOXu.

V únoru 2007 přivítala PechaKucha Night Prague své první diváky v kině Aero. Po pěti letech se jedná o respektovanou událost, která pravidelně mapuje práci nových i časem prověřených talentů z mnoha oborů, nejen architektury.

Budoucnost architektury tvoříme dnes. A právě v těchto dnech se uzavírá první semestr na ARCHIP (Architectural Institute in Prague), na jejímž založení pracovali Martin Roubík, Regina Loukotová, Petr Pištěk a další od roku 2005. Jediný akreditovaný (zatím) bakalářský program v angličtině v ČR, mezinárodní skladba studentů a důraz na společenskou odpovědnost, řemeslné znalosti a schopnost diskuse a prezentace tak na české scéně vytvářejí platformu, která dává šanci vzniku harmonického sociálního a životního prostoru.

Yvette Vašourková a Igor Kovačevič. Založili platformu MOBA, která vychází ze staroslovanského slova molitba-modlitba-moba a jeho význam sousedské výpomoci se odráží v úkolu každé stavby pomáhat svému okolí, přispět k rozvoji veřejného prostoru. V roce 2001 vytvořili Centrum pro středoevropskou architekturu (CCEA), prostor pro výzkum a alternativy v architektonické osvětě.

„Náš přístup ke tvorbě architektury lze shrnout do pojmu: otevřenost, svěžest, úspornost. Světlo, teplo, vůně jsou přirozenou součástí našeho uvažování o prostoru, který navrhujeme,“ říká Roman Brychta, spoluzakladatel ateliéru Projektil architekti. Další, kdo odpovídali na mé otázky, jsou jeho partneři Petr Lešek a Adam Halíř.

FAM Architekti je ateliér se sídlem v Praze založený v roce 2005 Pavlem Nasadilem a Janem Horkým po absolutoriu Školy architektury Akademie výtvarných umění. Věnují se projektům, realizacím a soutěžím ve vztahu k veřejnému prostoru v České republice, Velké Británii a Africe. Ateliér přistupuje k jednotlivým zadáním s individuálním koncepčním řešením. O místě, stavbě a vůli zodpovědně tvořit jsem hovořila s Pavlem Nasadilem.