Vystudovala Fakultu výtvarných umění v Brně, je ilustrátorkou a sbírá komiksy, zároveň se ještě k tomu na plný úvazek věnuje hudební dramaturgii v brněnském klubu Fléda. Marie Butula Cichá jde tedy tak trochu i ve stopách své tety, zesnulé legendy české kulturní scény Lenky Zogatové, která v roce 1988 pořádala v Brně první koncert kapely SWANS. Zrovna nedávno potvrdila Marie do programu Flédy koncert této kapely.

Občas někdo prohlásí, že ženy nemají smysl pro humor. Není to pravda. Další důkaz je na světě v Galerii Art.

Jak může jeden film ovlivnit různé umělecké žánry? A jak se projevují jeho odlesky v obrazech, kresbách, fotografiích nebo na videu? Galerie Rudolfinum přišla se zajímavým konceptem „film jako umění“. Výstava Loni v Marienbadu se ho snaží ukázat a prozkoumat jako dialog s vizuálním uměním. Ukazuje díla výtvarníků, kteří se inspirovali snímkem režiséra Alaina Resnaise.

Legendární brněnskou fotografickou skupinu Epos představí nová výstava v Domě umění města Brna. V letech 1967 až 1980 tvořili Epos Rostislav Košťál, Jiří Horák, František Maršálek a Petr Sikula. Jejich inscenovaná fotografie si jako tzv. Brněnská škola aranžované fotografie vydobyla místo v dějinách československé fotografie. Četná ocenění sklízeli také v zahraničí.

Dějiny umění skýtají málo originálnějších výtvarných projevů, ale snad i životních příběhů, než jakým je ten francouzského malíře Henriho-Julliena-Felixe Rosseaua zvaného „Celník“ (1844–1910). Národní galerie ve velice vydařené expozici nesoucí název Malířův ztracený ráj konečně předkládá osvětlení nesmírně vzrušujících podnětů pro moderní umění v podání svého času tohoto docela vysmívaného autora.

Mezinárodní výstava Cold-Pressed, Low-Heat s podtitulem Virginorganicvegankosher v brněnském Domě pánů z Kunštátu potvrzuje, že senzuální vnímání nelze v umělecké komunikaci zastoupit ani sebelepším konceptem intelektuálním.

Umělci se po staletí zabývali přírodou a zachycovali ji. Žádný s ní ale nevedl tak výrazný a vyvážený dialog jako land-artisté, pro které příroda není pouhým podnětem umělce, ale stává se aktivním spolutvůrcem uměleckých děl, jež se díky jejímu vlivu proměňují. V čem je toto umění v přírodě jedinečné, jaké má podoby a co si z něj můžeme odnést?

Rozsáhlá výstava české a slovenské autorské ilustrace nezadržitelně otevírá dveře oblíbeného domu v Cihelné ulici na Malé Straně v Praze. Třetí ročník festivalu ilustrace LUSTR 2016 proběhne už ve dnech 24.–28. září.

V oblasti grafického designu existuje málo akcí rozsahu jako Bienále Brno, které už více než 50 let prostřednictvím výstav, přednášek i workshopů slouží jako mezinárodní platforma k zamyšlení se nad stavem oboru, který formuje vizuální prostředí nás všech. O 27. ročníku povídají jeho kurátoři Radim Peško, Tomáš Celizna a Adam Macháček.

Romantická představa velí vnímat umělce jako osobnost nadanou, jako osobnost vyčnívající z průměru. Jeho výjimečnost svádí ke spojení s kultem. Umělec jako ten, kdo je obdařen mimořádnými schopnostmi. Umělec jako rimbaudovský vidoucí. Umělec jako zloděj ohně. Dotýkán v Revoluční ulici však nebude pomyslný oheň, nýbrž právě umělcovo ego.

Cold-Pressed, Low-Heat – další z intermediálních projektů sester Lindy a Daniely Dostálkových pojedná různé chápání kvality, svým titulem odkazuje k aktuálnímu tématu kvality potravin. Pojetí Milana Housera nebo Nory Turato a dalších umělců v mezinárodní skupinové výstavě je od poloviny září k vidění v brněnském Domě umění.

Stačí spojit bizarní a fantastické náměty s groteskou, k tomu kapku nebo dvě černého humoru, nakonec trochu absurdity a špetku surrealistického pojetí. Vše dohromady tvoří celek, jejž můžeme prezentovat jako odnož „fantastického realismu“.

Zašitá pusa, hořící „majdanovské“ pneumatiky, přibitý k Rudému náměstí šourek. Kontroverzní, skandální, pobuřující, odpudivé, bláznivé, za hranou. Zhruba takový obraz a emoce vyvolává ruský performer Pjotr Pavlenskij v běžném čtenáři, který toto jméno zaslechl jen ze senzacechtivých novinových titulků.

Letní výstava v Galerii Evoluční nabývá poprvé atypické podoby – vystavuje dílo kurátorů, ale bez umělců.

Až do konce srpna můžete v Centru současného umění DOX navštívit výstavu „Víření prachu“ na české scéně poněkud opomíjené osobnosti – sochaře a malíře Richarda Kočího (* 1954). Přehlížení je úděl velké části umělců jeho generace, jež se po revoluci vrátila z emigrace a měla problém se etablovat na naší malé scéně, protože viditelnost zajišťují spíše kontakty než tvorba.

Zušlechťování místa, ve kterém člověk žije. Navrácení smysluplného dialogu člověka s krajinou. Respektování přírodních a geografických daností krajiny. Ale také unikátní sochy prolínající se formálně i tematicky s prostorem.

Letošní výstava diplomantských prací čerstvých absolventů Akademie výtvarných umění s názvem „Vanity Fair“ se od předešlých ročníků výrazně liší celkovým pojetím a bohatším doprovodným programem. Veřejnosti je zdarma přístupná až do začátku srpna.