Marek Pražák se věnuje sochařství, malbě, performanci, hudbě, designu i literatuře. Sám sebe charakterizuje jako „univerzalistu“ – tedy jako tvůrce vnímajícího umělecké vyjadřování celistvě. Nahlédnout, jakým způsobem přemýšlí tento autor a kým tedy je, jsem měla možnost v rámci dvouhodinového rozhovoru, ve kterém jsme si povídali nejen o jeho aktuální výstavě v opavské Galerii Obecního domu.

Překvapivé podobnosti, paralely i paradoxy převratných událostí v Portugalsku a Československu. Hranice svobodného kontinentu i hranice epochy – karafiátová a sametová revoluce jako první a poslední z „třetí vlny“ demokratických revolucí a jejich odraz ve výtvarném umění.

Vzpomínám, že ještě před pár lety, řekněme takových deset let zpátky, se dvousloví „veřejný prostor“ zjevovalo v médiích i kuloárech jen poskrovnu. Dnes je tomu spíše naopak a termín se ve své nadpoužívanosti proměnil v některých kontextech spíše v prázdné klišé. Co si pod veřejným prostorem představit, jak ho vnímat, chápat, respektovat a kultivovat? To jsou otázky, nad nimiž přemýšlím den co den.

Již od roku 2016 pracuje mezioborový tým badatelů a badatelek výzkumného projektu Laterna magika na sběru archiválií ze soukromých a veřejných sbírek, desítkách rozhovorů s pamětníky, zabývá se zpracováním unikátního filmového materiálu a také rekonstrukcí tanečních sekvencí z inscenací Laterny magiky metodou motion capture. Celý projekt vyvrcholil vydáním knihy a výstavou od května 2019 v Brně. Na podzim se výstavy dočká i Praha v prostoru MeetFactory. Hlavním řešitelem projektu je Národní filmový archiv.

V pátek 5. dubna se v brněnské Moravské galerii konalo mezinárodní sympozium Žít s obrazy: Artotéka jako možný způsob prezentace současného umění a edukace. S příspěvkem vystoupili účastníci z Česka, Rakouska i Německa, a díky tomu mohli posluchači i přednášející snadno porovnávat přístupy jednotlivých zařízení a poučit se z jejich zkušeností. Celá akce však, zejména v rámci naší republiky, spíše nastolila zajímavé otázky, než že by přinesla jednoduchá řešení. Jaké otázky to byly? A existují na ně odpovědi?

Když jsem byl před nedávnem přizván do dlouholetého projektu české fotografky Jolany Havelkové Šest pohlednic, potěšilo mne, že mail art stále žije. Souborná výstava děl více než sta zúčastněných autorů v Poštovním muzeu nedaleko Vltavy je důstojným dokladem jeho proměnlivé podoby.

Vždy keď slovenský umelec Boris Sirka vystavuje svoje najnovšie práce, publikum ostáva zaskočené pestrosťou foriem a médií, ktoré využíva. Známy je však tým, že aj napriek výraznému odklonu od predošlej tvorivej epizódy si zachováva osobitý rukopis. Túto skutočnosť potvrdzuje aj aktuálna prehliadka umelcových prác vo Východoslovenskej galérii v Košiciach.

Doplňovat se umělecky je nadstavbou k tomu doplňovat se přátelsky. Sochaři Zdeňku Palcrovi a fotografovi Janu Svobodovi se tyto dvě linie podařilo provázat. Výstava Vidět sochy v chebské GAVU je pohledem do jejich průsečíku.

Málokteré dílo má takovou moc, že přesáhne život svého autora. Josef Váchal, solitér, který tvořil pro budoucnost, taková díla vytvářel.

Se zkušenostmi s prací s umělci bych chtěla vyjádřit svůj názor na romantický mýtus osamělého umělce a objasnit realitu uměleckého procesu.

Konec května a celý červen patří v ústeckém výstavním dění prezentaci závěrečných prací studentů Fakulty umění a designu UJEP. Tato událost je vnímána jako zcela zásadní pro život a atmosféru tohoto akademického prostoru, stejně tak i pro podobu výtvarné scény v Ústí nad Labem.

Nové výstavy v brněnském Domě pánů z Kunštátu rozehrávají postapokalyptickou imaginaci. První z nich, VDIFF, je vizuální konfrontací čtrnácti umělců a umělkyň nastupující generace, kteří reprezentují osobité přístupy k médiu obrazu. V Galerii G99 zároveň představuje svůj projekt Constant Rendering mladý polský výtvarník Rafał Żarski.

Vladimír Boudník byl neortodoxní samorost, který svým originálním a neotřelým přístupem k umění, k jeho prožívání i jeho tvoření inspiroval celou plejádu tvůrců, jimž ukázal nejen směr či materiál, ale především to, že možnost sebevyjádření je každému člověku nejvlastnější vlastností. Tedy že při určitém stupni otevření se, změněném přístupu k vlastní imaginaci a vůči světu, je každý člověk schopen umění jednak vnímat, jednak tvořit.

Čtyřicet jedna umělců, dvě stě děl. Přehlídka autorských filmových plakátů, které pro Ústřední půjčovnu filmů v Praze vytvořili významní českoslovenští výtvarníci v rozmezí let 1960 až 1979. Autoři jako Jiří Balcar, Adolf Born, Eva Galová-Vodrážková, Zdeněk Rotrekl, Kája Saudek, Jan a Eva Švankmajerovi, Jiří Šlitr či Milan Veselý a mnoho dalších napomohli rozkvětu československé kinematografie a zasloužili se o působivá a nápaditá díla, o naši kulturní pýchu.

V úterý 14. 5. 2019 od 19 hodin proběhne jednodenní komorní pop-up výstava, která představí výběr z tvorby autorů zastoupených na webu Origoo. Akce se uskuteční v historických sklepních prostorách činžovního domu v ulici Sarajevská souběžně s vernisáží v sousední Galerii Etc. Instalace ve stylu historických salonů představí mix uměleckých děl a designu Pavly Malinové, Pavla Příkaského, Tomáše Predky, Ondřeje Malečka, Tomáše Mitury, Anny Jožové, Františka Jungvirta a dalších.

Poslední dubnový víkend přilákala Praha 7 do svých ulic umělecké a kulturní nadšence. Od pátku až do neděle se mnohým návštěvníkům otevřely dveře do nejrůznějších uměleckých galerií, dílen, ateliérů či showroomů. Rozhodla jsem se některá z těchto míst navštívit a to nejzajímavější si nenechat pro sebe.