Jaderná katastrofa nebo mezinárodní totalitní nadvláda? Cestování na Mars nebo vyčerpání přírodních zdrojů? Krach ekonomiky nebo přelidnění planety? Vycházíme-li z jistých obecně známých faktů, s trochou představivosti si všechny vyjmenované scénáře budoucnosti dokážeme živě představit. Většinou ale raději uvažujeme „střízlivě“ a takovéto fantazírování necháváme sci-fi literatuře a filmu. Přestože tento žánr často inklinuje k pouhé zábavnosti a braku, ve své ideální podobě dokáže ukázkově vyhrotit tendence současnosti a položit závažné otázky, na které jako lidstvo i jako jedinci budeme dříve či později muset odpovědět. Právě proto jsem k zamýšlení se nad tím, jak může vypadat svět zítřka, povolala jednoho z těch bláznů a vizionářů, kteří se rádi inspirují skutečností, ale přitom se zvídavě ptají „Co kdyby…?“. S autorem sci-fi, fantasy a hororů, průkopníkem českého kyberpunku, Jiřím Walkerem Procházkou, jsme si povídali o budoucnosti, vizích a reflexi okolního světa.

Máte pocit, že váš podzimní splín se již pokradmu mění ve vánoční stres? Jako řešení se jeví snad jen zimní spánek. A pro ty, kteří si takovou možnost dovolit nemohou, právě vychází Zámek – komiks dle díla známého pražského depresáře, Franze Kafky. Nahlédněte tedy do světa tísnivé nejistoty a přesvědčte se, že by mohlo být ještě daleko hůř.

9. října 2013 se v pražském Rock Café uskutečnila desátá jubilejní Slam poetry exhibice. Organizátor nesoutěžní přehlídky, Tomáš Kůs, i tentokrát sezval množství známých tváří české slamerské scény. Moderování se velmi schopně ujal Martin Vasquez.

Jaroslav Dušek vešel jako známý herec do povědomí mnohých filmových diváků. V současnosti se však o něm mluví daleko více v souvislosti s jeho netypickými názory. Převážně ony se staly základem pro knihu Ze mě: Cesta blázna a vnitřní svět Jaroslava Duška.

Michal Šiška bojuje, a to velmi sofistikovaně. Tak, že na konci knihy jste odhodláni zápasit spolu s ním. Cílí na vás jako na jedince přemýšlejícího a schopného tvořit. Nakonec se třeba inspirujete některými z jeho návodů a začnete stavět „rybovody“ – přechody sloužící k migraci vodních živočichů – či jenom při příštím výletu dáte přednost hospodě s příjemnou, funkční zahrádkou; protože v tomto případě není malých věcí…

Adresát Ladislav Verecký, název knihy přijaté korespondence, ale také její hlavní hrdina, kterého přátelé a kolegové zvali Denisem. Stejného oslovení se držela první z pisatelek dopisů, básnířka Svatava Antošová, ačkoli (jak napovídá titulek článku) nejspíš sama netušila proč. To excentrický Ivan Diviš byl vynalézavější, když své dopisy nadepisoval třeba „Ladislave Pohrobku, Koňskej handlíři, Ježuro kombinovaná s Kiwi, Šemíku, Kopytníku Gnu nebo Desítiprstý jedenáctiprstče“. Stařičký Ivan Jelínek se vyjadřoval prostěji a Vereckému psal coby Milému příteli. A tím byl „Daragój Děnis“ nejen jemu a druhým dvěma básníkům, ale také celé řádce lidí, kteří si jej na začátku června přišli připomenout do kavárny Fra, v níž byl soubor dopisů představen.

Stačí, když víte, co chcete. A jdete si za tím. Nalinkujete si cestu k cíli. Nebojíte se neúspěchu a neztrácíte odhodlání. Často však nejhorší překážkou, kterou musíte zdolat, jste vy sami.

Znáte ten pocit, když knížku hltáte stránku po stránce a nosíte ji všude s sebou? A nemusíte ani číst. Naplňuje vás klidem už vědomí, že ji máte u sebe. Dvacet stránek před koncem ji sice neustále držíte v rukou, ale odmítáte otevřít. Představa jejího dočtení vás rozesmutňuje. Láme vám srdce myšlenka, že bude zase nedůstojně ležet přehlížená v knihovním regále. Tolik přesný popis mého vztahu s knihou Život s Jiřím Mahenem.

Sebevraždy slavných. Titul knihy by možná mohl leckoho odradit. Ale nesuďte knihu podle názvu. Pokud se mluví či píše o sebevraždách slavných, nemusí se jednat zrovna o ufetované hvězdičky, které zhasly poté, co na pár okamžiků rozzářily popové či hollywoodské nebe.

Kniha s názvem „Street kids“ může evokovat ledacos. Každopádně tyhle děti ulice jsou zatraceně v pohodě. Mají si kde hrát a svoje hřiště si umí skvěle užít. To, co je baví, je i živí. Takže jsou skvělou inspirací pro ty, co jsou ochotní nechat se inspirovat.

Mox Nox je název nově vzniklého nakladatelství zaměřeného především na publikace o architektuře aurbanismu. Krátce před vydáním v pořadí již čtvrtého titulu jsem s nakladateli Alicí Pokornou a Radkem Horňákem vedla rozhovor.

Zapomeňte, že jste měli dceru. Název knihy pochází z úryvku jednoho z dopisů, který Sandra Gregoryová adresovala svým rodičům. V tu chvíli ještě nevěděla, jaký rozsudek nad ní zazní. Ale roky strávené v thajské věznici se už pomalu začínaly rýsovat.

Vydání knihy dvorního textaře skupiny Sto zvířat Tomáše Belka jsem kvitovala s nadšením. Nejen že tato kapela před lety nastartovala můj zájem o hudbu ovlivněnou rytmy z prosluněné Jamajky, ale naprosto si mě získala svými texty – neotřelými, vtipnými, pohlížejícími na svět optikou absurdnosti. A těch fascinujících divností v nich!

Málokdo si pod tříslovným názvem Pražský akademický kabaret dokáže v první chvíli představit, čím skutečně PAK je. To, že se odehrává v Praze, je jasné. Ale co rozumět kontroverzním spojením akademický kabaret, to už je složitější. PAK je totiž odrazem původních významů těchto dvou kontrastních slov. Nutné je zde chápat slovo „akademický“ v názvu tak, že vnáší svého ducha do nechvalně vžitého významu „kabaret“, tedy tak, že tato dvě slova spolu žijí ve vzájemné symbióze na základě dialektického rozporu.

Malí nakladatelé kvalitní literatury, čtenáři i knižní profesionálové mají příležitost se setkat na novém festivalu Tabook v Táboře. Účast bude mezinárodní a doprovodný program pestrý.

Po deseti dnech strávených na literárně-výtvarných dílnách Ars Poetica v lese blízko Dvora Králové jsem se zpátky do Prahy vrátila špinavá a zarostlá jak Ezau. Zato jsem se však cítila odpočatá od studijního stresu, syndromu věčného bytí online a měla jsem velkou chuť číst spolu se zásobou tipů, co číst.