Kolem nás se to hemží samým eko, bio, raw, fair trade, hand made, local, … Jsou to jen módní směry, nebo se aktuálním tématem společnosti stává hledání a oživování dávných kořenů?

Přítomnost není dokonalá. Dokonalost přítomného okamžiku je oxymóron, to by byl okamžik minulý. Když je něco dokonalé, dosáhlo to ideálního stupně vývoje. Už se na tom nemusí pracovat. Už to ani nejde, zablokuje se to.

Každý si neseme v hlavě vlastní mikrosvět. Fascinující spletitou síť, kterou diriguje náš vlastní mozek. Pochopit něco z jeho fungování měli možnost návštěvníci přednášky „Struktura mozku a architektura mysli“ psychiatra a neurobiologa profesora Jiřího Horáčka.

Experiment? Mám pocit, že to je celý můj život.

Profesor Milan Machovec jednu svou přednášku o smrti v antice zahájil povzbuzením, ať se posluchači smrti nebojí, že většina z nich to zvládne napoprvé. Jak to tedy s tou zásadní jistotou v našem životě je? Lze se na ni připravit?

Čekáš na tyhle řádky. Fikci života. S trochou pravdy. Která je stejně ale jen otázkou úhlu pohledu.

V dětství skoro každý z nás trávil jejich hraním celé večery. Dokážou zahnat nudu a zabavit celou rodinu. Vejdou se do krabice, ale skrývají celé fantazijní světy a mnoho dobrodružství. Někdy se neobejdou bez hádek. Mluvím o deskových hrách, které se udržely i přes nápor her počítačových na trhu a stále o ně roste zájem. Mnoho mladých lidí v nich hledá zábavu a v současnosti se z nich stává nový fenomén. Jaké jsou moderní deskovky a proč vzrůstá jejich obliba?

Přijmout přítomné místo, dokonalé přitomísto. Ne se na něj nalepit. To by přineslo nestabilitu. Místo není připevněno nýty. Pohybuje se. Úchyty jsou sídly deprese. To, co chceš, se rozplyne.

Hutný hnus nechutného kouřového oparu. Rozteklost, která se line od baru. Místo, kde nechceš být, protože ti pak druhý den smrdí všechno oblečení. I vlasy. Momenty opilé vínem si proto vybavíš každou chvíli, i když už ses dávno z tohohle nočního deliria probudila. Cítíš včerejšek, i když už jsi daleko za večerem, který ti vlil myšlenky do popelníku a popelník do paměti.

V prvé řadě, v prvé vřavě jsme lidi. Nebo bychom měli být. Ne jen zvířata. Sex spadá někam do průsečíku těch dvou sfér, člověku tak vlastních. Je duchovní i fyzický, pudový i mystický. V prvé vřavě by mezi mužem a ženou o sex jít nemělo. Sex je ego, které můžeme zahlédnout jen koutkem oka na horizontu vědomí života, a to jen když to vůbec nemáme v plánu.

Feminismus. Pojem často skloňovaný a ještě častěji špatně. Ačkoli žijeme v genderově mnohem vyváženější společnosti než dříve, stále se role muže a ženy v praxi příliš nezměnila. Ženy se naučily přehlížet své skutečné identity plné tužeb a snů, aby zastaly místo po boku muže, toho takzvaně silnějšího, který jde za svým cílem přirozeně, jako šel lovec za svou kořistí.

Práce v erotickém průmyslu je stále vnímána vulgárně. Doposud nebylo mnoho pozornosti věnováno autorům, kteří ji okusili a inspirovala je. Jakým způsobem své zkušenosti reflektují v tvorbě a čím se liší pohled mužský od ženského?

Adéla říká, že slova nejsou, ale to není pravda. Slova jsou. Můžou být jalová nebo stylová, akorát je musíš umět používat jako ten fejsbuk. Je to těžké, protože mozek ti stejně jako fejsbuk nabízí stále stejné výsledky vyhledávání. Je to klec a ani není zlatá. Modrá síť.

Chůze naboso se stává v poslední době čím dál častěji viděným jevem. Ve městě budí rozpaky, v přírodě přináší skvělý masážní zážitek. Vrací ke kontaktu s povrchem země a nutí v běžném životě víc zpomalit a vnímat přítomnost. O chození bez bot, ať už v městské krajině nebo v té přírodní, jsem si povídala s Bárou.

Skoro každý už je viděl na videu nebo o nich slyšel. Parkouristé. Ti, kteří skáčou přes střechy, ploty a zdi a nic pro ně není překážkou. Dokáží své tělo ovládat na vysoké úrovni a vidět své okolí z jiného úhlu. Utíkají skrz město a na zdech můžeme vidět už jen jejich mizící stíny.

Píšeš. Rýsuješ křivky žalu do zákrut její bytostné krásy. Zvýrazňuješ klid, který z té krásy sálá. Ne ta těla, ale ta krása je stálá. Vlastně ani ta ne. Je pomíjivá, proto krásná. Sálá z momentu, z nuancí. Za chvíli může být všechno jinak.

Prozkoumávání a dokumentace časem chátrajících míst, které postupně uvolňují místo potřebnějšímu a novějšímu. To je urban exploration. Nelegální hobby? Poslání? Karmická posedlost?

Auta míjejí. Nereagují na naše vztyčené palce na pažích natažených až doprostřed silnice. Ten tvůj je trochu zvadlý, tak ho narovnám. Proč nezastavují? Jsi krásná. Snad kvůli mně, kvůli mojí hřívě. Je na mně vidět, že tě chci následovat, kam až to půjde. Jen jsem to ještě nevyslovil.