Za progresivním a stále populárnějším nakladatelstvím Absynt stojí dva významní muži, Polák Filip Ostrowski a Slovák Juraj Koudela. Témata jejich knih jsou rozmanitá a úderná. Výjimečnost je umocněna především tím, že autoři knih jsou převážně novináři a reportéři popisující války, rasismus či život ve státech rozpadlého Sovětském svazu.

Tvůrčí lidé měli vždy tendence vytvářet různá uskupení nebo spolky; zvlášť pak v době, která neskýtala pocit uvolněné atmosféry nebo jinak svazovala svobodnou mysl jednotlivce. Devětsil je jedním takovým svazem, který vznikl již před sto lety a k tomuto výročí byla připravena výstava v Domě U Kamenného zvonu.

V měsících, kdy vrcholí panika okolo slova coronavirus ve zcela nejrůznějších podobách, se zároveň těchto pět písmen s číslem devatenáct ve zkratce svého označení stává fenoménem, který ukazuje, jak je manipulovatelná masa lidí prostřednictvím médií a zpráv.

A pokud se to přihodí, tak co nejrychleji zemřít – považovali antičtí myslitelé za největší dar, který může být člověku dán, alespoň podle jejich vidění světa. Král Oidipus Jana Friče tíhou vyprávění a především svým vyzněním tuto tezi jen potvrzuje. Zároveň je znepokojujícím a tísnivým příběhem o vrtkavosti lidského štěstí.

Galerie Rudolfinum vystavuje Michaëla Borremanse. Autora, jehož plátna promlouvají na univerzální témata, která specificky rezonují se současným chápáním, přičemž
jeho dílo je charakteristické znepokojivě silným psychologickým momentem.

Česká fotografka a umělkyně Marie Tomanová žije v New Yorku již osmým rokem. Do povědomí newyorské umělecké scény se dostala především díky sérii fotek Young American a také svými intimními autoportréty, které zachytila v americké krajině. Za sebou má již více než dvacet výstav a její fotografie byly otištěny v časopisech The New York Times, New York Magazine, Vice či Dazed. Co ji inspirovalo v uměleckých počátcích? Jaký význam pro ni má nahota ve fotografii? A proč nejraději pracuje s formou portrétu?

Téma únorového vydání Artiklu je Potěšení. Zvolili jsme ho se zcela konkrétním záměrem, protože k tomu našemu potěšení se už 29. února přiblížíme. Bude jím vernisáž výstavy k sedmi letům vydávání Artiklu, sedmi let těšby uměním, radosti z něj.

Tak nějak by mohl znít reklamní slogan na poezii. Nová sbírka básní Tomáše Přidala se vyznačuje hrubým, brčálově zeleným povrchem, nemá patřičně postfakticky křiklavý přebal. Zdobí ji bílý název Čalouník a jméno autora, na zadní straně pak monotónnost kalí jen nenápadná kresba jointa.

Umění musí být viděno, abychom se z něj mohli těšit.
Rok 2020 je slavnostním. Právě v něm vychází Artikl již sedmý rok. Sedmý rok těšby uměním, radosti z něj, je důvodem k velké oslavě. Sedmdesát tři vydaných měsíčníků, stejný počet komentovaných témat, snad nespočetně recenzí na výstavy, filmy, divadelní představení. Reflexe kultury na papíře tak, aby jako estetický artefakt [...]

Když se setkají tvůrčí profese a zároveň životní partneři, bývá z této kombinace většinou velmi zajímavá souhra. To rozhodně platí v případě manželů Richarda a Veroniky Fischerových, kteří společně vybočili ze zajetých kolejí a rozjeli projekt Domácí dílna, v němž se mimo jiné specializují zejména na nástěnné malby v interiérech a exteriérech, ale nevyhýbají se ani designovému tisku na trička a jiným kreativním akcím. Tvoří spolu ve svém bytě na Rašínově nábřeží a do výtvarného procesu se nebojí zapojit i své děti. Společně jsme si povídali o tom, jak jim spolupráce funguje a proč se rozhodli společně vykročit jiným směrem.

Žádné dlouhosáhlé bilancování nad uplynulým rokem, kterému přichází leden stereotypně vstříc: konstatovat, že v minulém roce proběhlo množství změn, které z Artiklu činí časopis, jaký můžete držet ve svých rukou právě v této podobě a s těmito články, je ale nasnadě. Sedmý rok vycházení Artiklu, rok 2020, je slavnostním. Sedmý rok těšby uměním, radosti z umění, je pádným důvodem věnovat se oslavě.

Jeviště Národního divadla je někdy dějištěm zázraků. V případě tanečních choreografií Jiřího Kyliána to není tvrzení nijak nadnesené. Představení Kylián – Mosty času je díky své dokonalosti až božskou podívanou…

Chlad a brzké přítmí provázelo cestu parkem Giardini do pavilonu popsaného kovovými literami. Písmeno za písmenem opuncovalo budovu Cecoslovacchia. Je téměř listopad, skoro týden před velkými záplavami, které Benátky přišly nečekaně s nechtěnou velkorysostí navštívit a přede mnou se skví budova Otakara Novotného. Mírně poznamenaná léty, ale v základu charakterní, které pak trochu oloupaná omítka na kráse neubírá. Benátské bienále otevírá své kóje.

Socha jako prostorové médium se netěší takovému diváckému zájmu jako malba či další plošná média, která lze v galeriích hojně vidět. V posledních letech je ale soše čím dál více nakloněn veřejný prostor i výstavní projekty. Jaké aspekty skýtá vytvoření sochařské výstavy, co socha je a co potřebuje či kdo je sochař? S kurátorkou Ivou Mladičovou jsme si právě o soše, jakožto médiu jejího hlavního zájmu, povídaly.

Čím déle se pohybuji v prostředí, jehož podobu si mohu vybrat na základě osobní preference a je zároveň úzce propojené s mými nejvlastnějšími zájmy, tím větší kontrast mezi takovým prostředím a jiným prostorem vnímám. Každé prostředí člověka ovlivňuje a on může působit zároveň na něj.

Režisér Jiří Adámek právě zkouší v pražském Studiu Hrdinů představení Oči v sloup, tato autorská hra volně navazuje na jeho dřívější práce Skončí to ústa a rozhlasovou Hru na uši. Premiéra nové inscenace se uskuteční 20. listopadu ve Studiu Hrdinů ve Veletržním paláci.
Tvá práce je založená na hře se slovy, zjednodušeně se dá charakterizovat jako scénický voice [...]

Tušení stínu. Přestože je pro mladšího diváka tento název s větší pravděpodobností až po googlování spojen s knihou Ludvíka Součka, kultovním titulem, který vyšel v sedmdesátých letech minulého století, jedná se i o výstavu Josef Bolfa,která nepředvídatelnost namísto v knize otevírá na ochozu Veletržního paláce.

Papírová věž je názvem výstavy Daniela Pitína, která je právě k navštívení v Galerii Rudolfinum. Jeho obrazy jsou přiléhavě představeny v podzimním období zklidnění a rozpoložení pro rozjímání. V takovém kontextu je Pitínova tvorba hlubokým dialogickým partnerem.